Za prvé je třeba zdůraznit, že mužská spiritualita není jen pro muže, i když jsou to především oni, kdo ji pravděpodobně budou muset znovuobjevit a doložit. Kupodivu je tento postoj dnes spíše doménou žen než mužů. V naší společnosti byly ženy daleko více vedeny, a dokonce i nuceny k tomu, aby pracovaly na svém vnitřním životě.

Všeobecně vzato jsou ženy v integraci jak mužské, tak ženské stránky své osobnosti mnohem dál než muži. Jejich vnitřní duchovní cestu jim my muži můžeme jenom závidět. Snaha našich sester najít opravdovou ženskost přinutila muže uvědomit si, že také existuje něco jako ryzí mužskost. Ale co to vlastně je?

Docela jednoduše je to druhá strana ženské energie. Je to opačný pól, protiklad, vyvážení.

V čínské filozofii je to jang čili aktivní mužský princip, který je vždy nezbytným doplňkem k jin, tedy k pasivnímu ženskému principu. V židovsko-křesťanské tradici je to půlka obrazu Božího: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,… jako muže a ženu je stvořil“ (Genesis 1,27).

Nechci tím ovšem říct, že muži se vyznačují pouze mužskou energií a ženy zase ženskou, právě naopak; přesto se v mnoha kulturách projevuje tendence vytvářet stereotypy, klasifikovat a přiřazovat oběma pohlavím jeden předvídatelný typ energie a chování. Domnívám se, že právě tato tendence bohužel stojí za naší nevyspělostí, necelistvostí, nutkavostí a nepřipraveností přijmout skutečnou lásku, ať už lidskou, nebo Boží.

Svatý Pavel říká: „Není už rozdíl mezi… mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Galatským 3,28). Nové lidství, ke kterému směřujeme, není ani neutrální ani bezpohlavní ani založené na rozdílnosti pohlaví, přestože všechny tyto formy lásku umožňují. Ale v Kristu Ježíši jsme jedno, jsme celek, jsme v jednotě, jsme propojení, jsme „zcela svatí“. Toto je konečným dílem Ducha svatého, který vše sjednocuje. Znamená to konečné dovršení v Kristu, skrze něhož a v němž je „smířeno všechno, co jest“ (Koloským 1,20) a jenž nás nabádá, abychom vždycky za všechno vzdávali díky Bohu (Efezským 5,20).

Jako řeholník žijící v celibátu mohu stěží najít smysl v tomto stavu, pokud nenajdu nějaký způsob, jak v sobě probudit a milovat vnitřní ženskou duši. Bez ní jsem pouhý egocentrický starý mládenec, rádoby stvořitel, uschlá větev. Je snadné popsat muže bez jeho ženské duše. Jeho osobnost se postupně přesune do vnějšího povrchního světa a z hlavy bude mít jakousi kontrolní věž. Bude stavět, vysvětlovat, používat, opravovat, manipulovat, vydávat zákony, nařizovat a zahrávat si se vším, čeho se jen dotkne, ale ve skutečnosti se toho nikdy opravdu nedotkne, protože neumí rozeznat podstatu věcí.

Ve skutečnosti se této podstaty bojí, a z toho důvodu již zmíněná řídicí věž rozumu a pseudokontroly pracuje přesčas. Je to pro něho jediný způsob, jak si dodat pocit bezpečí a důležitosti. Takový muž je v pasti pouhé části celého obrazu právě proto, že si myslí, že je to obraz celý. Je polapen uvnitř falešné mužskosti. Stalo se to celospolečenským mýtem západní civilizace. Jedná se o mýtus stvořený muži, kteří vládli a vládnou moci, penězům, korporacím, církvi, armádě, morálce. To, co nazýváme realitou a na čem jsme téměř absolutně závislí, je ve velké míře pojem vytvořený muži, kteří se nikdy otevřeně nepostavili svému vnitřnímu životu. Nedostali se k podstatě, nenaučili se důvěře, zranitelnosti, modlitbě či poezii. Oni a s nimi celá civilizace, již jsme po nich zdědili, jsou necelí, a dokonce nemocní.

Dokud muži společně s ženami nepoznají tuto necelistvost, tuto anti-křesťanskou pózu vydávající se za realitu, nemáme naději na dosažení lásky k plnému Kristu. Po pravdě řečeno se budeme touto necelistvostí cítit ohroženi a odvážnou náboženskou víru budeme nahrazovat (jak už je naším dobrým zvykem) nepodstatnými plány na vykoupení. V podstatě jde o přesun obchodního světa s jeho strategií vyhraj / dosáhni/dokaž/uspěj/ ovládni do říše Ducha. A to nemůže fungovat. Bůh ví, že jsme se o to snažili po celá staletí! Musí existovat lepší způsob. A také že existuje. Říká se tomu obrácení.

Obrácení k čemu? K něčemu, co by se dalo nazvat „ne-já“. Tím mám na mysli obrácení k druhému, k cizímu, k tomu, co máme za nepřítele. Jinými slovy, muži se musejí obrátit k ženskosti, ženy k mužskosti. Možná právě proto učinil Bůh sexuální přitažlivost tak neodolatelnou. Jestliže se obrátíme k tomuto „ne-já“, vše se změní.

Když projdeme touto konverzí, budeme celí, budeme mít střed. Z této pozice se budeme moci dívat na svět i jinýma očima než těma našima polozaslepenýma. Uvidíme odvrácenou stranu věcí. Poznáme, že nepřítel není nepřítel, ale duchovní pomocník. Když potkáme a přijmeme svůj vnitřní protiklad, už nemáme co bránit a už není nic, čeho bychom se museli obávat.

Mužská spiritualita by měla klást větší důraz na konání než na teorii, na službu lidské pospolitosti než na náboženské diskuse, na pravdu než na společenskou přijatelnost a na spravedlnost než na dělání se hezkým. Bez doplňující mužskosti se spiritualita stává příliš ženskou (což je ale také povrchní ženskost!) a vyznačuje se velkou niterností, obavami o vztahy, uvíznutím v marastu nevyjasněných vztahů a nekonečnou ochranou sebe sama.

Podle mého skromného mužského názoru se většina moderní sofistikované církve točí kolem povrchní ženskosti. To je také důvod, proč se iniciátoři, hybatelé, aktivisté a reformátoři odvrátili od lidí spojených s církví a od církevních skupin. Jak mi sdělila jedna velmi působivá dáma, „po chvíli vás už unavuje ‚vnitrocírkevní‘ žargon, který nikam nevede.“ Povrchní ženská spiritualita je pastí pro ty, kdo mají hodně volného času, žijí v přepychu a zastávají liberální myšlenky. Mají volbu nedělat to. Jejich vlastní liberalismus je očkuje proti celistvému a radikálnímu evangeliu.

Mužská spiritualita by měla povzbuzovat muže, aby podnikli radikální evangelijní cestu ze svého jedinečného počátečního postavení, svým jedinečným způsobem, se svým jedinečným cílem, a to bez pochybností, omluv či napodobování našich sester (popřípadě matek). To vyžaduje obrovskou dávku odvahy a sebeovládání. Takový muž žije pro druhé a je si toho vědom. Nemá potřebu postrkovat, zastrašovat nebo si zahrávat s mocí, jak je to běžné u ostatních mužů, protože on ovládá svou sílu s jistotou a klidnou sebedůvěrou. Není neústupný ani arogantní, ale ví své. Nejeví potřebu ani zájem o symboly postavení, protože on prostě je. Nemusí mít své iniciály na kufříku či spodním prádle, protože jeho identita je stálá a jistá – uvnitř něho. Svou duši vlastní jen on sám, nenabízí ji ani firmě, ani armádě, ani státu, ani pro něho přijatelnému kolektivnímu myšlení.

Svatí jsou lidé, kteří jsou celiství. Důvěřují své mužské duši, protože se setkali s Otcem. On jim řekl o zlobě, vášni, moci a jasnosti. Nakázal jim, ať dojdou na konec cesty a pak ať za to zaplatí. Sdílel s nimi svou tvůrčí energii, svá rozhodnutí, svého osvěcujícího ducha. Jsou spokojeni s tím, že vědí, i s tím, že nevědí. Mohou se starat, ale také nemusejí, a to bez jakéhokoliv pocitu viny. Mohou si dovolit selhat, protože se naučili pojmenovat svůj strach ze selhání. Nemusejí nic potvrzovat ani popírat, soudit nebo ignorovat. Ale zároveň jsou svobodní, aby toto všechno mohli beztrestně dělat. Svatí jsou neporazitelní. Jsou to muži!

Existuje jistě mnoho důvodů, proč se zdravá mužská spiritualita objevila až tak pozdě. Stát potřeboval konformisty a necitlivé bojovníky, aby dělali, co se jim řekne, a „svatá matka církev“ zase dávala přednost dětem před ženichy. Ale jsem přesvědčen, že existuje ještě jeden, podstatnější důvod, proč muži a ženy nedokázali milovat a důvěřovat své maskulinní stránce. Ten důvod zní takto: velká většina lidí v západní civilizaci trpí tím, co jsem už dříve v knize popsal jako ránu po otci. Těch, kteří touto ranou trpí, se jejich „lidský“ otec nikdy nedotkl. Možná neměl čas, volnost nebo potřebu to udělat, každopádně výsledkem jsou děti, které postrádají veškerou mužskou energii. Bude jim chybět sebejistota a schopnost konat, dovést věci až do konce a důvěřovat sám sobě, protože otec jim sám nikdy nedůvěřoval.

Jestli je nějaký skutečně dobrý důvod, proč se Bůh zjevil jako Ježíšův Otec, je to proto, že právě v této situaci je většina lidí necitlivá, nevěřící a necelistvá. Můžeme se směle přidat k apoštolu Filipovi: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ (Jan 14,8) Pokud se této ráně po otci nepostavíme čelem, nepocítíme ji a nevyléčíme ji, domnívám se, že většina lidí bude dál žít svůj život poznamenaný pseudomužskostí: jako obvykle byznys, chvástání a nepoctivá moc místo poctivé bezmoci. A synové a dcery další generace budou procházet stejně smutným procesem – bez otců.

Existuje z toho nějaká cesta ven? Určitě ano. Ale jen pro lidi – tím mám na mysli muže i ženy – kteří budou ochotni jednat. Není žádná cesta k mužskosti. Mužskost sama je cesta. A proto pojmenujte své rány. Nebojte se je procítit a plakat nad nimi. To znamená sílu, ne slabost. Vyhledejte tvář Otce. To znamená konání a cestu, ne pasivitu. Převezměte plnou zodpovědnost za svůj život a chování. Neobviňujte, neoddávejte se hanbě, nečekejte na soucit nebo na zázrak. Konejte. Tvořte. Jděte do toho. Riskněte to.

Můžete tomu říkat falická víra, ale mužská spiritualita nepochybuje o svém vnitřním semenu. V dnešní době jsou Boží synové bez důstojnosti, bez sebejistoty, bez opravdové moci. Vypadáme jako utiskovatelé, milé sestry, ale nepochybujte o tom, že jsme vlastně ti utiskovaní. Uvěřili jsme falešným slibům systému daleko víc než vy, a teď se nacházíme v pasti toho, čemu se říká být na vrcholu. Potřebujeme vás, potřebujeme ženské duše v nás, potřebujeme otce a bratry, potřebujeme také mužského Boha, abychom našli cestu zpátky do lidského společenství. Potřebujeme sami sebe, ale zevnitř. A potřebujeme jednat zvenčí.

V mytologii, v literatuře a ve velkých světových náboženstvích má duchovní muž přemíru života; ví o ní, neomlouvá se za ni a nakonec poznává, že si ji nemusí nijak ochraňovat. Je tu pro druhé.

Poznámky

1 Peters, Thomas J. and Robert H. Waterman. In Search of Excellence: Lessons from America’s Best Run Companies. New York, N. Y.: Harper and Row, 1982.

2 Na téma androgynita viz The Invisible Partners od Johna A. Sanforda (Paulist Press, 1980).

3 Eliot, T. S. Rodinné shromáždění. Dilia, 1964, z angl. originálu The Family Reunion přeložil Zdeněk Urbánek.

4 Např. Women’s reality: An Emerging Female System in the White Male Society (Harper & Row, 1986), When Society Becomes an Addict (Harper & Row, 1987) a The Addictive Organization, spoluautorka Diane Fassellová (Harper & Row, 1988).

5 Woodward, Robert. Veil: The Secret Wars of the CIA 1981–1987. New York, N. Y.: Simon and Schuster, 1987. V rozhovoru označuje paní Caseyová, vdova po bývalém řediteli CIA Williamu Caseym, obvinění Roberta Woodwarda jako rouhačské. Pokud připustíme, že paní Caseyová jako irská katolička zná správný význam tohoto slova, pak by měla také vědět, že rouhat se může člověk pouze vůči Bohu. A proto nevědomky postavila svého manžela na úroveň Boha.

6 Podrobnější charakteristiku běžného muže můžeme najít v kapitole „Elements of the Male Role“ v knize The Masculine Experience od Jamese A. Doylea (W. C. Brown, 1983).

7 Většinu z nich vydalo nakladatelství St. Anthony Messenger Press; přednášky Great Themes of Scripture byly publikovány i v knižní formě stejným nakladatelstvím.

8 Friedan, Betty. The Second Stage. New York, N. Y.: Summit Books, 1982.

9 Pojmy uvedené v tomto odstavci budou podrobněji rozvedeny v následujících kapitolách. Zmiňuji se zde o nich proto, abych zdůraznil jejich provázanost.

10 Citace uvedená v knize Leonarda Biallase Myths, Gods, Heroes, and Saviours. Mystic, Conn.: Twenty-Third Publications, 1986, str. 166, překlad citace Martina Horáková.

11 Paradox, který je základem meditace; využívá se v zenovém buddhismu k tréninku mnichů, jehož cílem je odpoutat se od základní závislosti na rozumu a dosáhnout náhlého intuitivního osvícení (Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary, 1985).

12 Barry Lopez. Crossing Open Ground. New York, N. Y.: Charles Scribner’s Sons, 1986, str. 69.

13 Eliot, T. S. „Little Gidding“, Pustina a jiné básně, Praha, Odeon, 1967, přel. Jiří Valja.

14 Charakterizaci mužských typů v současné Americe, jak ji uvádí Richard Rohr, potvrzuje i kniha Jamese A. Doylea The Male Experience (W. C. Brown, 1983), kap. 7–11.

15 Shelton, Richard. „Letter to a Dead Father“, Brother Songs: A Male Anthology of Poetry. Ed. Jim Perlman. Minneapolis, Minn.: Holy Cow! Press, 1979, str. 21, překlad úryvku Martina Horáková.

16 Millerová, Alice. For Your Own Good: Hidden Cruelty in Child Rearing and the Roots of Violence, str. 142–197. New York, N. Y.: Farrar, Straus & Giroux, Inc., 1983.

17 Thompson, Keith. „What Men Really Want: An Interview with Robert Bly,“ New Age Journal, květen 1982. Jsem vděčný Robertu Blyovi za tento a další podněty rozptýlené v celé knize. Zmíněný článek byl základním kamenem při přípravě mých duchovních cvičení pro muže, z nichž vychází i tato kniha.

18 Na tuto analýzu mne poprvé přivedl Robert Bly v rozhovoru již dříve citovaném. Plnou interpretaci příběhu a jeho význam pro dnešek lze nalézt v knize Iron John: A Book About Men, Addison-Wesley, 1990.

19 Martin Luther King, Jr. „But, If Not“. Kázaní v baptistickém kostele Ebeneezer, 5. listopadu 1968. Copyright © Martin Luther King, Jr., Estate, 1968, překlad úryvku Martina Horáková.

20 Pueblo, ze španělštiny: vesnice, osada; tradiční obydlí indiánů na jihozápadě USA, které tvoří shluk na sebe nalepených místností z vepřovicových cihel a vchodem ve stropě, pozn. překladatelky.

21 Peck, M. Scott. People of Lie: The Hope for Healing Human Evil. New York, N. Y.: Simon and Schuster, 1983.

22 Dobrý a čtivý souhrn této problematiky lze najít v knize Sally Springerové a Georga Deutsche Left Brain, Right Brain (W. H. Freeman, 1985). K hlubšímu porozumění důležitosti funkcí pravé hemisféry doporučuji knihu Thomase R. Blakesleeho The Right Brain: A New Understanding of the Unconscious Mind and Its Creative Powers (Doubleday, 1980).

23 Například Dream Power od Ann Faradayové (Berkley Publishing Group, 1986); Dreams: A Way to Listen to God od Mortona Kelseye (Paulist Press, 1978); Dreams and Spiritual Growth: A Christian Approach to Dreamwork od Louise Savaryho, Patricie Burnsové a Strephona Kaplana Williamse (Paulist Press, 1984); Understanding Your Dreams od Richarda J. Sweeneyho (audiokazety, St. Anthony Messenger Press, 1991).

24 Nejúplnější publikací na toto téma je kniha Iry Progoffové At a Journal Workshop: The Basic Text and Guide for Using the Intensive Journal Process (Dialogue House, 1977); trochu čtivější je kniha Tristine Rainerové The New Diary: How to Use a Journal for Self-Guidance and Expanded Creativity (J. P. Tarcher, 1979).

25 Eckhart, Mistr. „Of the Nobleman“, Meister Eckhart: The Essential Sermons, Treaties, and Defense, eds. Edmund College and Bernard McGinn. N. Y.: Paulist Press/SPCK, 1981, str. 241, překlad citátu Martina Horáková.

26 „Legend of the Three Companions,“ #23, St. Francis of Assisi Writings and Early Biographies: English Omnibus of the Sources for the Life of St. Francis, ed. Marion A. Habig, překl. R. Brown, B. Fahy, P. Hermann, P. Oligny, N. de Robeck, L. Sherley-Price. Chicago, Ill.: Franciscan Herald Press, 1973; překlad úryvku Martina Horáková.

27 Podrobnější popis archetypů mladého chlapce a starého muže lze najít v knize Johna A. Sanforda a George Lougha What Men Are Like, nakl. Paulist Press, 1988, str. 95–97.

28 Blake, William. The Four Zoas, překlad úryvku Martina Horáková.

29 Moore, Robert and D. Gillette. King Warrior Magician Lover. San Francisco: Harper San Francisco, 1990.

30 Eliot, T. S. „Choruses from the Rock“, Complete Poems and Plays, 1909–1950. New York, N.Y.: Harcourt Brace Jovanovich, Inc., 1971, str. 103, překlad úryvku Martina Horáková.