Dnes říci: "Věřím v Boha," je v mnoha směrech slovem provokujícím. Je to slovo, u něhož můžeme očekávat nesouhlas okolí, které se zdá být početnější, než jsme my. Pro některé lidi nemá v podstatě hlubší smysl, uznávají jenom to, co vidí a domnívají se, že nemá smysl dál nic hledat. Pro jiné lidi je na světě příliš zla a zdá se jim, že proto nemohou v Boha uvěřit. Udělali si totiž svou představu o Bohu a ve jménu téhle představy Boha odsoudili. Udělali si představu o všemocném Bohu, který je zodpovědný za to, aby všude nastolil pořádek a dobro. - Docela upřímně mi tohle nedávno jeden člověk mého věku řekl, že si myslí, že by to ten Pán Bůh měl dělat trochu jinak, že by měl udělat pořádek. Zeptal jsem se ho, jak by on podle tohoto pořádku dopadl, byl upřímný - a tak potvrdil, že moc dobře ne.

A pak jsou lidé, kteří uznávají, že "něco" musí být, kteří cítí, že to, co žijeme a to, v čem žijeme, má svůj základ někde mimo nás - někdo třeba řekne "nad námi". Možná, že tito lidé jsou schopni poznávat dál.

Kromě toho, co jsem teď říkal, což jsou takové ty nejběžnější názory nebo námitky, najdeme v tlustých i tenkých knihách mnoho úvah o tom, kdo je Bůh. A pokud jste se někdy někomu pokusili vysvětlovat, víte sami, že to není snadné, i když s Bohem žijeme. Ani pro nás to není snadné vysvětlení.

Jakmile se totiž začneme ptát na to, jak bychom mohli Boha definovat, popsat, jak bychom ten pojem mohli vymezit, většinou se uvádíme do slepé uličky. Takhle to nejde, Písmo svaté nikdy a nikde Boha nedefinuje, ale Písmo mluví o tom, jak Bůh jedná. A tak se nejdříve obrátíme ke Starému zákonu a poslechneme si jednu starozákonní výpověď o Bohu, která pro Židy znamenala mnoho. Je to úryvek z knihy Exodus, který mluví o vyvedení Židů z Egypta.

Ex 14, 15 - 31:
Exodus 14:15  Hospodin řekl Mojžíšovi: "Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál.
16  Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu.
17  Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě.
18  Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven tím, co učiním s faraónem, s jeho vozy a jízdou."
19  Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně
20  a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili.
21  Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny.
22  Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva.
23  Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda.
24  Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v egyptském táboře zmatek.
25  Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat. Tu si Egypťané řekli: "Utecme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin."
26  Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu."
27  Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře.
28  Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný.
29  Ale Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva.
30  Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany.
31  Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi.

V čem je tenhle úryvek pro Starý zákon typický? - V tom, že tam Jahve vystupuje jako Bůh jednající. Izrael nebyl národ filozofů, v Izraeli neexistovala filozofická spekulace. Izrael byl národ velmi konkrétní. A proto znali Boha ve své konkrétní zkušenosti - jednajícího Boha, toho, který je vedl, který s nimi měl svůj plán, který jim připravoval cestu a který byl s nimi nějakým způsobem v kontaktu.

A proto je typická záležitost pro celý Starý zákon, který představuje Jahve, Hospodina jako Boha jednajícího, např. scéna setkání Mojžíše s Bohem u hořícího keře. Není tam přímo řečeno, že Bůh je milosrdný, ale je ukázáno jeho milosrdenství, že shlédl na utrpení svého lidu.

Nebo příběh o vyvedení z Egypta nám neříká přímo, že Bůh je všemohoucí, ale ukazuje na Boží moc a suverenitu nad dějinami. Je to plastické a jasné. Kdo z Izraelců chtěl zůstat v Egyptě, ten Boha nepoznal, kdo se nenechal vyvést z Egypta, ten nevěděl, jaký je Bůh.

Tohle je něco, co se nám může hodit pro naši situaci. Troufám si tvrdit, že dnes může Boha poznat ten, kdo je ochoten jít s ním kus cesty. To je ten Bůh, ve kterého věříme: ten, kdo může výt partnerem našeho života, kdo jedná a s nímž my se můžeme jako s jednající osobou potkat. - To jsou věci, které se druhému nedají popisovat, jak se s Bohem setkat, ale kdo ho chce poznat, ten ho jako jednajícího poznat může, i když ne třeba za tak dramatických okolností jako Izrael při vyvedení z Egypta - ale může ho poznat.

Tato cesta poznání je daleko důležitější než dlouhé úvahy o tom, jaký je Bůh a jaký není, jak si ho můžeme představit a jak o něm můžeme smýšlet. Při vysvětlování poučky "Bůh je všemohoucí" nám mohou vyvstat problémy, především filozofické. Proto je lepší při katechezi výkladu o vlastnostech Boha použít zkušeností izraelského národa a svých. Vždyť poznáme-li Boha takového, jak jedná, pak poznáme opravdu živého Boha.

Nový zákon se také nikde nezabývá definicí Boha, prostě a jednoduše předkládá, že člověk v něho věří - ale posouvá celou řeč o Bohu mnohem dál, a to jediným daným směrem - já to ukážu jenom na několika verších Janova evangelia:

J 1, 1.14:
John 1:14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Bůh, který se ve Starém zákoně projevoval jako jednající, projevuje se jako jednající i v Novém zákoně - jako ten, který jedná skrze Ježíše. A tak v Ježíši poznáváme, jaký je Bůh a kdo je Bůh. Jestliže říkáme: "Věřím v Boha, Otce všemohoucího," pak máme na mysli Boha, který je Otcem Ježíše - Ježíš neměl moc od svých příbuzných a známých, ale od Otce: "Kdo vidí mě, vidí Otce." Ježíš tedy přichází od Otce, plní jeho vůli a tím se vytvořil nejužší vztah, jaký je možný. My tento vztah označujeme výrazem synovství. (Otec od věčnosti plodí Syna.) U pozemského otce a syna je napřed otec, potom syn. Napřed a potom na Boží úrovni není. Ale jakmile řekneme, že Otec posílá svého Syna do světa, vstoupil do našeho času a prostoru, tak můžeme mluvit o napřed a potom (do určité míry).

Bůh je ale též Otec náš, Otec křesťanů - protože jsme Ježíšovi, smíme říkat Bohu "Otče". Náš vztah k Bohu je přes Ježíše, my patříme Otci a tím na něm máme podíl. Tím jsme zdviženi z trojrozměrna do transcendentna. Jsme držiteli Božího dědictví.

A do třetice je Bůh Otcem všech lidí, Bůh Stvořitel, od kterého všichni pochází, Bůh milosrdný, který znovu přijímá lidi, který je neodsuzuje, neodepisuje: "A proto poslal svého Syna ..."

Je tedy zřejmé, že Boží otcovství přesahuje všechno naše vědění o otcovství a že si tudíž nemůžeme představovat Boha podle toho, jaké máme či jaké jsme měli zkušenosti se svými vlastními tatínky. Spíše se to dá říci naopak: vím-li kdo je Bůh, pak teprve vím, jak má vypadat otec.

Můžeme tedy shrnout - věříme v Boha, který se projevuje jako Bůh jednající, je to Otec Ježíše Krista, Otec všech lidí a pro náš vztah k Ježíšovi i Otec nás křesťanů. Je to Bůh, který se nám v Ježíšovi dal poznat.

Kontakt na autora: opatrny@vira.cz

Tuto publikaci Pastoračního střediska (a jiné) Vám rádi zašleme poštou.