Příloha 1 - Praktické informace
(adopce, pěstounská péče)

Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. (naposledy novelizován v roce 1998) řeší ve čtvrté hlavě otázku osvojení (adopce), problematikou pěstounské péče se zabývá zákon o pěstounské péči č. 50/1973 Sb. Rozlišují se tedy dvě formy náhradní rodinné péče (dále NRP):

1. Adopce

Opuštěné dítě ("právně volné" - rodiče neprojeví nejméně po dobu šesti měsíců o dítě opravdový zájem [nebo po dobu dvou měsíců po narození dítěte neprojeví žádný zájem] nebo přivolí k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům - to je nyní možné nejdříve 6 týdnů po narození dítěte) je přijato manželi (jednotlivcem) za vlastní, má stejná práva jako děti vlastní (např. právo dědit), rodiče k němu mají stejné povinnosti jako vůči vlastním dětem. Dítě získává příjmení adoptivních rodičů (lze změnit i jeho rodné jméno), adoptivní rodiče spolu s prarodiči jsou po rozhodnutí o nezrušitelné adopci zapsáni v rodném listě na místě rodičů a prarodičů biologických. Podmínkou svěření do adopce je nejméně tříměsíční péče o dítě na vlastní náklady. Rozlišuje se adopce zrušitelná a nezrušitelná. Zrušitelná je pro případ adopce dítěte mladšího jednoho roku, nezrušitelnou adopci umožňuje zákon až po dovršení stáří jednoho roku.

2. Pěstounská péče

U této formy NRP mají náhradní rodiče - pěstouni vůči dítěti omezená práva a povinnosti (nemají vyživovací povinnost - stát přispívá na úhradu potřeb dítěte a pěstounům dává odměnu). Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a končí dovršením plnoletosti dítěte (není-li zrušena dříve). Pěstouni nejsou zákonnými zástupci dítěte, v důležitých otázkách (např. volba povolání) mají právo rozhodovat biologičtí rodiče, nebyli-li zbaveni rodičovských práv (jejich rozhodnutí pak nahrazuje rozhodnutí soudu). V praxi existují dvě formy pěstounské péče - individuální a skupinová (ve zvláštních zařízeních - např. SOS vesničky, velké pěstounské rodiny). Předpěstounská péče musí trvat minimálně tři měsíce.

Jak podat žádost o NRP? Na každém okresním úřadě (v Praze na obvodním úřadě) na oddělení péče o rodinu a dítě najdete pracovníka zodpovědného za náhradní rodinnou péči. Musíte jej navštívit, vyplnit jím předložené formuláře a napsat žádost o osvojení/pěstounskou péči. Dále budete potřebovat výpisy z trestního rejstříku (ne starší dvou měsíců), potvrzení od lékaře o tom, že jste schopni osvojit si/přijmout do pěstounské péče dítě, své fotografie a potvrzení zaměstnavatelů o výši příjmů. Dotazníky od okresního úřadu zjišťují vaše osobní a majetkové poměry a vaše požadavky na dítě (věk, pohlaví, rasa, zdraví atd.). Sociální pracovník prošetří také rodinnou a bytovou situaci ve vašem bydlišti. Po shromáždění a zpracování všech dokladů předá vše pověřenému pracovišti pro náhradní rodinnou péči (funguje v rámci bývalého kraje). Na tomto pracovišti podstoupíte jako budoucí rodiče psychologické vyšetření posuzující vaši vhodnost být adoptivními rodiči/pěstouny. Výsledky vyšetření pak uzavírají žádost o náhradní rodinnou péči.

Pracoviště pro náhradní rodinnou péči vás po skončení šetření zařadí mezi čekatele, z nichž tzv. poradní sbor složený ze sociálních pracovníků, psychologů, ředitelů kojeneckých ústavů a dětských domovů (opět v rámci bývalého kraje) vybírá nejvhodnější rodiče pro příslušné dítě (nejde tedy o jakýsi časový pořadník).

Poté následuje časově delší či kratší doba čekání na dítě, kdy neznáte den ani hodinu jeho příchodu. Kdykoliv může zazvonit telefon a vy se můžete dozvědět, že je zde dítě, pro které jste byli vybráni.

V tomto období je důležitá příprava. Na mnohé věci se připravit nemůžete, protože nevíte, jak staré vaše dítě bude a kdy přijde, přesto je dobré a užitečné připravovat se na den, kdy vám bude dítě nabídnuto a vy se stanete rodiči.

Obyčejně jste pozváni přijet se na dítě podívat a máte určitý čas na rozhodnutí. Odmítnutí konkrétního dítěte neznamená vyřazení ze seznamu čekatelů. Pokud se rozhodnete dítě přijmout, je vám svěřeno na základě předběžného rozhodnutí soudu a následuje další soudní řízení, jak bylo uvedeno výše. Během tohoto období provádí sociální pracovník šetření, jak se dítěti i rodičům daří adaptovat se v nové životní situaci.

Posledním soudním řízením pak (ale jen zdánlivě) končí proces adopce. Adopce totiž trvá celý život, celý život zřejmě budeme konfrontování s touto odlišností naší rodiny, i když v různých obdobích jinak a s různou intenzitou.

[ 1. Nedokončená pohádka o Otesánkovi, 2. Konec snu, 3. Vyrovnávání se | 4. O bolesti, 5. Trestá nás Bůh? | 6. O Boží věrnosti, 7. Čekání na zázrak | 8. Reakce okolí na bezdětnost, 9. Otevření a sdílení se s blízkými | 10. Lidé podobně postižení, 11. Co dál? | 12. Touha po vlastním dítěti, 13. Proč nepotřebujeme Otesánka, 14. Doslov | Příloha 1 - Praktické informace | Příloha 2 - O umělém oplodnění ]