MARIINA VÍTĚZSTVÍ 61: Kněz vypráví svůj životní příběh

Matera, Italy View From Room, Roberthanson23, CC BY-SA 4.0, commons...

Jsem Don Leonardo Sisto. Narodil jsem se 23. srpna 1991 v Pisticciu. V současnosti jsem knězem farnosti San Giovanni Battista ve Ferrandinu, malém městečku v obci Matera, v regionu Basilicata.

Rutinní ultrazvuk a gynekolog oznámil mým rodičům, že dítě, které čekají, bude mít vážné malformace a proto nebude žít dlouho po narození. Pro mé rodiče to byla hrozná chvíle. Lékař jim doporučil, aby šli na potrat. Po pár dnech se rozhodli, že moje matka bude pokračovat v těhotenství a zasvětila dítě Pánu a řekla lékaři: „Jakékoli se narodí, zasvěcujeme ho Bohu. Zdravé nebo nemocné, narodí se!"

V okamžicích porodu všichni čekali, jak to miminko bude vypadat. Sestra přistoupila k mámě a řekla: "Paní, porodila jste syna a JE ZDRAVÝ!"

Tak začal můj životní příběh, a proto slova žalmu „Vždyť ty jsi stvořil mé útroby, utkal jsi mě v životě mé matky“ dobře vystihují, jak mě Pán formoval již v mateřském lůně. Jsem si jist, že Pán přijal zasvěcení mých rodičů a vložil je do svého srdce.

Během mého dětství mě moje rodina učila milovat Pána a vždy jsem chodil na náboženskou výchovu a nedělní mši. Dokud jsem se nezačal setkávat se skupinou přátel, kteří mě pomalu odváděli od Pána a od chození do kostela. Tak jsem začal pociťovat rostoucí prázdnotu v mém srdci. Cítil jsem se smutný a nespokojený. Začal jsem to prázdno zaplňovat cigaretami, touláním dlouho do noci, alkoholem a chaotickými vztahy. Dny plynuly a já jsem se brzy stal tím, kdo bude tahat ostatní, aby zažili tyto formy „klamavého potěšení“.

Jednoho dne, bylo kolem 21:00, jsem se rozhodl všechno ukončit a jít ven na čerstvý vzduch. Byl jsem unavený, zmatený, všechno mě to drtilo... Cítil jsem se hnusný, jako nikdo a nic. Styděl jsem se za sebe, za to, čím jsem se stal.

Přišel jsem před náš kostel a viděl jsem, že je stále otevřený. Vyhledal jsem svého kněze a požádal jsem ho, aby mě vyzpovídal. V tom přiznání jsem se zbavil všech nepříjemností, které jsem v sobě nosil a řekl jsem mu všechno, co dělám a co se děje. Vrátil jsem se domů. Vše vypadalo ok.

Ale instinktivně, nabádaný něčím uvnitř, jsem otevřel skříňku v kuchyni a našel jsem růženec ve tvaru prstenu. Dnes říkám, že Panna Maria mě ten večer hledala. Zeptal jsem se mámy, koho to je a jestli si to můžu vzít.

Perfektně mi seděl na prstě. V tu chvíli jsem si řekl: „Dost!“ Nasadil jsem tento prsten na prst a řekl jsem: „Ježíši, Maria, jestli mě slyšíš, pomoz mi změnit můj život!“ Od té doby jsem se cigarety ani nedotkl. Po čase mě někteří kamarádi z dětství pozvali, abych se vrátil do farnosti a začal jsem chodit do mládežnického sboru.

Můj kněz již několik let organizuje pouti do Medžugorje. Odjeli jsme 23. června 2006. Do Medžugorje jsme dorazili 24. června. Bylo to velké zklamání. Lidé se jen modlili a kromě toho jsme se všech těchto modliteb měli zúčastnit i my. Chtěl jsem utéct.

Ale ve 22:00, pár minut po začátku bohoslužby, jsem se rozbrečel. Podíval jsem se na monstranci a rozplakal jsem se. Byl jsem si jistý, že jsem před Někým. Přede mnou nebyl jen kousek chleba, ale sám Ježíš.

Kolem mě byly tisíce lidí, ale já jsem cítil, že jsme tam jen On a já, Ježíš tam byl úplně pro mě. Miloval mě takového, jaký jsem. Nesoudil mě za to, co jsem udělal v minulosti. Jednoduše mě miloval! V srdci jsem cítil, že mi Ježíš opakuje: "Tady jsem, jsem tady pro tebe a miluji tě. Miluji tě takového, jaký jsi. Miluji tě a to je všechno!"

V Medžugorje se můj život opět začal, nový život. Po návratu domů jsem začal chodit každý den na mši a modlit se každý den růženec. Od toho června 2006 přijíždím do Medžugorje každý rok, dokonce několikrát do roka.

Po několika letech začaly nové problémy. Čas, který jsem mu věnoval v modlitbě, nestačil. Změnit můj život nestačilo... něco mi chybělo. Chybělo mé úplné ano, to „ano“, které mě tak děsilo. Cítil jsem se neschopný, nehodný odevzdat svůj život Pánovi. Jak by mě mohl Pán požádat, abych Ho následoval? Proč já? Snažil jsem se to všechno ignorovat, ale ta Láska mě zasáhla jako blesk.

Po několika letech, kdy jsem se vrátil z Medžugorje, jsem se rozhodl promluvit se svým knězem. Ten večer jsem zažil skutečný duchovní boj. Trvalo mi to tři hodiny. Až na konci jsem mu mohl říct: "Chci se stát knězem!" V tu chvíli jsem v srdci pocítil výbuch radosti. Ta prázdnota, ta nespokojenost je pryč. Šok a strach konečně opadly. V srdci jsem cítil tolik klidu. Svou kněžskou cestu jsem začal v semináři. Ve skutečnosti jsem se vždy cítil (a pořád se cítím) tak nehodný. Dar, který jsem obdržel, je mnohem větší než mé schopnosti. Několikrát jsem se pokusil utéct. Pán byl však tvrdohlavější než já a vždy mě přivedl zpět. Měl a má se mnou trpělivost. Jsem knězem pět let a mohu říci, že Pán a Panna Maria v Medžugorji mi změnili život a že navzdory všem obtížím je úžasné být knězem!

Chvalte Ježíše a Pannu Marii.

Převzato z https://www.facebook.com/MatkaBozia.sk, článek z 21. 3. 2023 naleznete zde.

(Na Fatym.com vydáno 27. 8. 2023)

Sdílet

| Zdroj: https://www.facebook.com/MatkaBozia.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Kázání z Vranova nad Dyjí 14.4.2024 (3. neděle velikonoční)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2018 část 24. ()
::	P. Metoděj Slavíček - Promluvy 3 (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 7.4.2024 (2. neděle velikonoční)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2018 část 23. ()