Před 80 lety, 22. června 1941, začala nejdůležitější bitva druhé světové války, která rozhodujícím způsobem ovlivnila její průběh a výsledek. Onoho červnového dne před 80 lety v časných ranních hodinách zaútočilo nacistické Německo spolu se spojenci proti Sovětskému svazu.
Z německé strany měla vojenská kampaň název Unternehmen Barbarossa (Operace Barbarossa), ze sovětské strany to byla Великая Отечественная война (Velká vlastenecká válka).
Přestože Německo se svými spojenci nemělo nějakou výraznou početní převahu a disponovalo menším množstvím zbraní a vojenské techniky než protivník, Němci využili moment překvapení a vážné chyby sovětského diktátora Stalina na rychlý postup svých jednotek do vnitrozemí největší země světa. Nechybělo mnoho a mohli dokonce porazit Sovětský svaz.
Trvalo velmi dlouho, než se sovětské velení vzpamatovalo z překvapivého útoku nacistických armád a vzmohlo se na účinnou obranu. Jak je to vůbec možné?
Porovnání kvalit Rudé armády a jejího protivníka
Paradoxně je třeba hned na začátku konstatovat, že Sovětský svaz v době německého útoku disponoval mohutnou a poměrně dobře vyzbrojenou armádou, přičemž počtem a kvalitou zbraní a vojenské techniky dokonce převyšoval nepřítele, pravda s výjimkou zaostávající kvalitativní úrovně sovětského letectva.
A nešlo přitom jen o legendární tanky T-34, považovány za nejlepší během druhé světové války, ale například i o sovětský samopal PPS-41 Špagin (rusky Пистолет-пулемёт Шпагина), považovaný vojenskými specialisty za jednu z nejkvalitnějších střelných zbraní druhé světové války vůbec. Německé samopaly nedosahovaly kvalitu této sovětské zbraně. (Srov.
https://www.aktuality.sk/clanok/186769/top-10-najlepsie-zbrane-pechoty-pocas-ii-svetovej-vojny/).
Rudá armáda však disponovala i jinými špičkovými zbraněmi, kterým se německá konkurence nemohla vyrovnat. Velmi kvalitní bylo sovětské těžké dělostřelectvo, reprezentované 122 mm a 152 mm houfnicemi, ale i vynikajícími 152 mm kanóny ML-20, které se během války mimořádně osvědčily. Protitankové dělostřelectvo mělo k dispozici 45 mm kanóny v počtu 15,6 tisíc kusů, které mohly být při správném použití mimořádně účinnou zbraní proti německým tankům. K velmi kvalitním sovětským zbraním patřily i 120 mm minomety, jejichž design od roku 1941 kopíroval německý průmysl. (Srov.
https://w.histrf.ru/articles/article/show/stiepien_gotovnosti_k_voinie_sssr_v_1941_godu)
Ke špičkovým produktům sovětské vojenské techniky patřily také protitankové pušky PTRD-41, které s úspěchem likvidovaly německou techniku se slabším pancéřováním (obrněná vozidla, tanky starší generace). Hrůzu nepřátel vzbuzovaly i těžké sovětské granáty RPG-40 (délka 20 centimetrů a hmotnost přes kilogram), které byly schopny poškozovat automobily i starší tanky se slabším pancířem. (Srov.
https://refresher.sk/39730-Zbrane-Cervenej-armady-ako-pycha-sovietskeho-zbrojneho-priemyslu-Od-granatov-az-po-plamenomety)
Již krátce po začátku války měla sovětská armáda k dispozici legendární „kaťuše“ (odborné označení raketometů BM-8 a BM-13). Raketomety BM-13 se poprvé osvědčily 14. července 1941, když „
byla odpálena první série 112 raket na německá postavení na železniční stanici Orša v Bělorusku; účinek salvové střelby byl neočekávaný a němečtí vojáci propadali panice. Rakety, které díky poměrně velkému rozptylu dopadaly na velkou plochu, zničily samotnou stanici, několik železničních vagonů a způsobily Němcům ztráty na životech.“
(
https://jamsedlacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=196081&setver=touch).
Sovětští důstojníci, tankisté, piloti a členové vojenské policie byli vybaveni velmi kvalitní vojenskou pistolí značky Tokarev vz. 1933 (TT-33), považovanou za jednu z nejodolnějších a nejspolehlivějších zbraní 20. století.
(Srov.
https://break.cas.sk/2021/03/25/zbrane-2-svetovej-vojny-nezabudnutelny-tokarev-tt-33/)
Tato zbraň má obrovskou průraznou sílu, díky které i dnes dokáže prostřelit osobní auto a náboj této pistole ještě i v současnosti překoná množství moderních neprůstřelných vest. Říká „
se dokonce, že ji s oblibou používají členové ruského podsvětí.“ (
https://presov.korzar.sme.sk/c/22398905/ruska-pistol-z-druhej-svetovej-vojny-by-prestrelila-aj-auto.html)
Zajisté ani Rudá armáda nebyla v ideálním stavu a měla i své podstatné nedostatky. Šlo především o nedostatečný počet nákladních vozidel na zásobování bojových jednotek, zaostávající modernizace leteckého parku, nedostatek kvalifikovaných odborníků v tankovém vojsku, atd. Přesto je však třeba konstatovat, že Sovětský svaz disponoval na tu dobu mohutnou a poměrně kvalitně vyzbrojenou armádou.
Samotné sovětské ozbrojené síly měly na začátku bojů celkem 5 774 211 příslušníků, 25 786 tanků, 24 488 letadel a 117 581 zbraní a minometů. Z toho na západní hranici bylo rozmístěno 3 262 851 příslušníků Rudé armády, kteří měli k dispozici 15 687 tanků a samohybných děl, 10 743 letadel a 59 787 zbraní a minometů.
Naproti tomu Němci a jejich spojenci rozmístili na hranicích se Sovětským svazem
celkově 4 329 500 vojáků, 4 364 tanků a samohybných děl, 4 795 letadel a 42 601 zbraní a minometů. (Srov.
https://rg.ru/2016/06/16/rodina-sssr-germaniya.html)
Rudá armáda byla sice početně slabší, ale disponovala větším počtem zbraní a vojenské techniky než protivník. Je sice pravda, že 4 415 sovětských tanků vyžadovalo opravy, celkově však v počtu bojeschopných tanků měla jasnou převahu Rudá armáda.
(Srov.
https://w.histrf.ru/articles/article/show/stiepien_gotovnosti_k_voinie_sssr_v_1941_godu)
Přitom kvalita sovětských tanků byla srovnatelná s tanky protivníka, nejnovější modely, například T-34, však byly lepší než srovnatelné modely nepřítele.
Horší to však bylo v případě letadel. Z celkového množství sovětských letadel byla většina technicky zastaralá. Modernějších letadel bylo podstatně méně. Šlo o 1 385 stíhaček typů MiG-1, MiG-3, LaGG-3 a Jak-1 a také do 2 tisíc úderných letadel (jejich počet se může lišit v závislosti na tom, jaké typy sovětských úderných letadel lze považovat za moderní v dané době). Jenže nebyl dostatek vycvičených pilotů pro všechna dostupná letadla, „
pouze 800 pilotů bylo připraveno použít moderní stíhačky. To je však dost velké číslo, pro srovnání Němci vyčlenili na útok na SSSR 1 026 stíhaček Bf-109, z toho pouze 579 nejnovější modifikace.
Bojový výcvik pilotů stěžoval nedostatek leteckého benzinu, který sovětský průmysl nedokázal zajistit v dostatečném množství... Vedle nových stíhaček mohly proti německým letadlům bojovat (kromě nejnovějších úprav Bf-109) i I-16 nejnovější modifikace, zejména typy 27 a 28, vyzbrojené 20 mm kanóny.“
(
https://w.histrf.ru/articles/article/show/stiepien_gotovnosti_k_voinie_sssr_v_1941_godu)
Situace tedy nebyla ideální, ale ani natolik zlá, jak se tradovalo v minulosti.
Každopádně Sovětský svaz disponoval obrovskou a poměrně kvalitně vyzbrojenou armádou, která by pod schopným velením dokázala odrazit útok protivníka hned na začátku operace a přejít do protiofenzivy. Odpověď na otázky, proč se tak nestalo a proč musela vojenská velmoc s poměrně kvalitní vojenskou technikou utrpět tak těžké ztráty na začátku Velké vlastenecké války a tak dlouho ustupovat protivníkovi, přinesou následující řádky.
Karol Dučák
Článek postupně vychází i na stránkách
http://www.priestornet.com/, "domovských stránkách K. Dučáka.
1. část článku (také z 22. 6. 2021) naleznete
zde.
Další články:
Panna Maria a diktátor Stalin, 2. část - Velký teror
3. část článku - Stalinova válka proti Bohu
4. část článku - Vražedná arogance Stalina -
5. část článku - Nedostatečně rozvinutý sovětsky muniční průmysl a absentující motivace bránit totalitní režim
