MARIINA VÍTĚZSTVÍ 74: Zázrak setkání s Marií

Gietrzwald , Bogitor, CC BY-SA 2.0, commons..

Situace se vyvinula tak, že jsem se neměl dožít roku 2019, ačkoliv jsem sotva překročil čtyřicítku. Žiji díky Panně Marii, která způsobila zázračnou proměnu mého života, manželství a rodiny.

Dne 8. prosince 2017 jsem absolvoval školení ve svém novém zaměstnání. Na mém novém pracovišti se mě kdosi zeptal, jestli po tomto školení půjdu do kostela a pomodlím se v hodině milosrdenství za svět. Po pravdě řečeno, nevěděl jsem, co hodina milosrdenství znamená, a také jsem nevěděl, jak ji mám prožít, jak se mám modlit, nicméně jsem přitakal.

Arona Via Piave affresco, Francoerbi, CC BY-SA 4.0, commons. wikimedia

Dlouhá léta jsem do kostela nechodil, od Boha jsem se odvrátil. Vlastně jsem se vůbec nemodlil, má víra byla vyloženě povrchní. Nepřistupoval jsem ke svátostem a Bůh byl pro mne nereálnou a vzdálenou Osobou, se kterou nebylo možné navázat živý vztah. Žil jsem, jak mi to vyhovovalo, „užíval jsem si“ života. Svědomí mi sice říkalo, že si počínám špatně, ale moc jsem se důsledky svých rozhodnutí nezabýval.

Život v bahně smrtelného hříchu byl mou každodenní zkušeností a já se neodvažoval „pohlédnout Bohu do očí“, dokonce ani v takový den, jakým je svátek Božího narození. Můj domov ovládly síly zla, nečisté síly dostaly do područí mou duši a snažily se zničit moji rodinu.

Jak vypadal můj starý život? Doma jsme se s manželkou v jednom kuse hádali a já v těchto hádkách nacházel až ďábelské uspokojení. Po jedné takové hádce mě má manželka na kolenou a s pláčem prosila, abych neodcházel od rodiny, abych to neudělal našim dětem, které mě mají tolik rády. Absence vzájemného respektu, absence vzájemné úcty a lásky v manželském svazku, zhatění pocitu bezpečí a ničení světa našich dětí se staly mou otřesnou záležitostí každého dne. Mezi mnou a manželkou se vytratil veškerý manželský vztah, zůstávala už jen silná potřeba vychovat dcery do dosažení dospělosti.

Aby toho nebylo málo, potýkal jsem se rovněž s vážnými zdravotními potížemi – problémy se srdcem, zvýšený tlak a špatný krevní oběh –, které byly výsledkem mé závislosti na cigaretách a kávě. Stres, který jsem tehdy v práci i v soukromí zakoušel, mě málem zabil. Navzdory silným bolestem v levé noze jsem vůbec netušil, že moc nechybělo a sklátila by mě trombóza.

Dnes vím, že Bůh dopustil, aby v mém životě zlý duch působil. Umožnil mi zakusit tolik zla, kolik jsem si sám přivodil… Jsem si jist, že bez zásahu shůry by se staly hrozné věci, které by nejbolestněji pocítily mé děti. Peklo by zcela zničilo mou rodinu a nakonec i mě, zničilo by vše, co je dobré. Žil jsem ve smutku a osamocení. Byl jsem vyvržen a pln negativních myšlenek závisti a nenávisti, a to dokonce i vůči svým nejbližším.

Nedokázal jsem se vyrovnat se smrtí své matky, kterou trápily četné nemoci, především však zakoušela veliká ponížení. Prošla opravdovým martyriem, jen aby vychovala mě a mého bratra tak, abychom v dospělosti byli samostatní a šťastní. Uvnitř mě hnětlo, že mé těžké a bolestné životní zkušenosti jsou nespravedlností v porovnání s veselým a bezstarostným životem jiných lidí, kteří si to v mých očích nezasloužili. Snadno jsem ve svém nitru sklouzával k posuzování druhých, když jsem u nich pozoroval neupřímnost, přetvářku, pokrytectví nebo morální poklesky.

Gietrzwald, Bogitor, CC BY-SA 3.0, commons. wikimedia.

Dne 8. prosince jsem se po školení vydal do kaple bratří oblátů Neposkvrněné Panny Marie v Gdaňsku, kde probíhala nepřetržitá adorace. Lidé, kteří tam už byli, se v tichu a usebranosti modlili. Nechtělo se mi tam zůstávat, ani jsem nepoklekl. Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale také jsem se díval na Ježíše přítomného v monstranci na oltáři. Vůbec jsem nechápal, proč tady jsem, ale kdesi uvnitř jsem cítil, že chci odprosit za zlo ve svém životě a že potřebuji pomoc. Do hlavy se mi vkrádaly myšlenky:

„Panno Maria, pomoz mi! Chci zachránit a napravit své manželství! Chci, aby mé dcery měly normální domov a šťastné dětství. Chci přestat kouřit, protože se opravdu cítím hodně špatně… Nedovol mi udělat něco opravdu zlého.“

Po 8. prosinci jsem nadále žil jako dosud. Chodil jsem do práce a po jejím skončení jsem se vracel domů, kde už jsem se nicméně skutečně necítil jako doma mezi svými. Snažil jsem se pomáhat dcerám s učením, s manželkou jsme žili pod jednou střechou jako cizí a navzájem nepřátelské osoby. Denně jsem vykouřil spoustu cigaret a až do pozdních nočních hodin jsem brouzdal po internetu. Nedostávalo se mi už sil ani ochoty žít, Boží prozřetelnost však nade mnou bděla.

Dar nového života

Dne 17. ledna 2018 jsem obdržel dar nového krásnějšího a lepšího života. V tento den jsem byl se svým přítelem Robertem vyslán jako delegace do jedné obce u Varšavy. Během cesty, ještě než jsme se pustili do práce, jsme rozmlouvali o Bohu, o víře a poslouchali jsme také přednášku jednoho kněze. Dnes vím, že to nebyla náhoda, že jsem na tuto cestu jel s otrokem Panny Marie.

Už dříve jsem si všiml, že Robert nosí na zápěstí kovový řetízek. Vysvětlil mi, že to je hmotný výraz odevzdání vlastního života do rukou Panny Marie, přesně v intencích spirituality sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu. Na cestě do hotelu jsem řídil a s důvěrou jsem mu vykládal o svém odklonu od Boha a jeho vyhoštění ze svého života, jakož i o tom, že připouštím, že mohu být posedlý. Můj kolega mě požádal, abych zastavil a políbil kříž sv. Benedikta, což jsem udělal. Poté jsem přistoupil na jeho návrh, abychom se cestou zastavili na mariánském poutním místě v Gietrzwałdu. Řekl jsem si, že když s prací začneme až zítra, tak není problém to udělat. Jak jsme tak přijížděli do Gietrzwałdu, měl jsem stále silnější chuť na cigaretu, poněvadž od mého odjezdu z rodného města už uplynulo hodně času.

Zaparkoval jsem auto před poutním domem a řekl jsem, že si musím zakouřit. Kolega mi se záhadným úsměvem řekl, že když už jsem přijel k Mamince, tak se rozhodně nehodí kouřit, místo toho je záhodno jít do její kapličky pomodlit se. Neodporoval jsem mu. Nicméně jsem poznamenal, že nejprve musím jít na záchod. Než jsem si umyl ruce, náhle, aniž bych uvažoval o tom, co dělám, vytáhl jsem z kapsy plnou krabičku cigaret a hodil ji do koše.

Pak jsem vyšel ven a vydali jsme se směrem ke kapličce. Všude bylo plno sněhu a snášel se soumrak. Klekli jsme si a začali se modlit. Zavřel jsem oči. Za chvíli jsem je otevřel a spatřil jsem Pannu Marii! Nejprve, jak jsem pozvedal zrak, jsem uviděl její bosé nohy vznášející se nad zemí jakoby na obláčku a za okamžik celou její projasněnou postavu. Ve zlomku vteřiny jsem pocítil blízkost nebe, požehnání, radost – byly to tak krásné pocity, že je nelze popsat slovy. Pochopil jsem, že jsem zakusil zázrak setkání s Pannou Marií, který si nezasloužím, a že nejsem hoden pohlížet na Nejsvětější Matku Boží.

Vtom mi zazvonil mobil, který jsem měl v kapse. Okamžitě se mi vrátilo povědomí o tom, kde se nacházím – klečel jsem na sněhu před sochou Panny Marie. To krásné zjevení zmizelo, zmizela ta krásná podivuhodná Paní vznášející se nad zemí. Podíval jsem se poněkud nesvůj na mobil. Kolega se mě zeptal: „Kdo volá? Magda?“ Potom dodal: „Tak to zvedni.“ Vstal a odešel stranou a já hned nato řekl manželce: „Magdo, víš, kde právě jsem?“ Po pár vteřinách ticha odpověděla: „V Gietrzwałdu.“ Zeptal jsem se: „Jak to můžeš vědět? Vždyť jsem jel směrem na Varšavu.“ Odpověděla: „Nevím, cítím to.“

Rozplakal jsem se. Nemohl jsem zastavit příval slz. Dlouho jsme se po telefonu bavili o nás, o našich dětech, potom jsem šel k Robertovi a ten mi řekl, že cítí, že Maria je tady s námi. Odpověděl jsem mu, že je to pravda, protože před chvílí jsem ji spatřil.

Potom jsem se vydali do poutního chrámu. Byl prázdný. Začali jsem se společně modlit. Pomodlili jsme se exorcismus ke sv. Michaelu archandělovi, načež jsme si lehli křížem na podlahu. V určitý okamžik jsem pocítil, že z mého těla padá obrovská tíha, jako by ze mne někdo shodil těžkou suť. Cítil jsem se opět podivuhodně lehký a projelo mnou velké teplo. Ztratil jsem povědomí o čase a o tom, co se kolem mne děje. Z tohoto stavu jsem se probudil se slovy: „Děkuji ti, Panno Maria.“ Mé oči se opět zalily slzami, které jsem nemohl zastavit.

KOS Gietrzwald Bazylika, Mazaki, CC BY-SA 4.0

Poté, co jsme vyjeli z Gietrzwałdu, mi během cesty přišla do hlavy myšlenka na cigaretu. Když jsem dříve jako řidič jezdil se svou rodinou dlouhé trasy a nechtěl jsem každou chvíli dělat kuřáckou přestávku, měl jsem ve zvyku čichat ke svým prstům nasáklým nikotinovým odérem, jak to u závislého kuřáka často bývá. To mi umožňovalo aspoň na nějaký čas přemoci závislost. K mému údivu voněly mé prsty na cestě z Gietrzwałdu … po růžích! Robert mi řekl, že růže jsou znamením Panny Marie. Od toho dne jsem s kouřením přestal. Ze dne na den mě potřeba kouřit přešla. Už v minulosti jsem se několikrát marně pokoušel s touto závislostí skončit, ať už na prosby svých dcer, nebo na naléhání mé ženy.

Gietrzwałd - widok ogólny bazyliki, Romek, CC BY-SA 3.0 PL, commons.wikimedia.org

U Boha není nic nemožné

Vím, že to, co jsem prožil, se mi nezdálo, ale že se to stalo doopravdy. Je mi jasné, že můj příběh může někomu znít nevěrohodně. Co se mě týče, mohu pouze napsat, že u Pána Boha není nic nemožné. Pokud opravdu litujeme svých hříchů a zla, které jsme způsobili druhým lidem, a chceme změnit svůj život a prosíme Pannu Marii o pomoc, vykoná svou přímluvou u Boha velké zázraky.

Z lidského hlediska se některé skutečnosti v mém životě jevily jako nenapravitelné. Přestože vím, že do konce svého života budu napravovat to, co jsem pokazil, a činit zadostiučinění za zlo, které jsem spáchal, jsem nyní šťastným člověkem!

Zároveň s poděkováním Panně Marii za záchranu a péči a zázračné setkání v Gietrzwałdu jsem jí obětoval svůj život a svou rodinu. V březnu 2018 jsem se stal Mariiným otrokem, přijal jsem též karmelitánský škapulíř, vstoupil jsem do noviciátu rytířů Ježíše Krista a jeruzalémského chrámu. Začal jsem rovněž nosit škapulíř sv. Michaela archanděla a jednou o prázdninách jsme s celou rodinou jeli navštívit Pannu Marii v Medžugorji. S manželkou jsme také absolvovali manželské rekolekce, během nichž jsme obnovili svůj manželský slib.

Dnes mám odvahu hovořit o Bohu a mé srdce plesá, když se mi daří denně přijmout do svého srdce Pána Ježíše v Eucharistii a pomodlit se růženec. Chtěl bych pomáhat lidem, kteří se tak jako já v určitém okamžiku svého života ztratili. Nikdo z nás není bez hříchu, ale Pán Bůh nikoho z nás nezavrhuje. Trpělivě čeká na každého z nás. Marek

Z Trwajcie w miłośći 2023/2
přeložil -lr-

(Redakčně upraveno)

Převzato z časopisu SVĚTLO 49/2024 (8. 12. 2024), str. 6 - 8

(Na Fatym.com vydáno 1. 2. 2025)

------------------

O poutním místě Gietrzwałd vypráví i tento článek:

Barbaře a Justyně se zjevila Panna Maria
o 40 let dříve než fatimským pastevcům

https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=barbare-a-justyne-se-zjevila-panna-maria-o-40-let-drive-nez-fatimskym-pastevcum&cisloclanku=2022060061

Gietrzwałd-Sanktuarium Maryjne. Darba76 at Polish Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Sdílet

| Zdroj: SVĚTLO 49/2024

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Cyril Kadluba - Harmonika (italské a české písně)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 02.02.2025 (Svátek Uvedení Páně do chvámu)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 18. ()
::	P. Dan Žúrek - Promluvy 6 (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 26.01.2025 (3. neděle mezidobí)