MARIINA VÍTĚZSTVÍ 62: Medžugorje mi vrátilo život

aschenputtel, CC0 Public Domain, pixabay.com

Jsem 24letý chlapec, který už deset let nechodil do kostela, protože během studia filozofie jsem byl v prvním ročníku na střední škole přesvědčen, že Bůh, Ježíš a Církev jsou čisté vynálezy, které mají dát sílu lidem slabým a chudým, a proto existovalo pouze ego jako pán a osoba mého života.

Ve věku 23 let mi transplantovali kostní dřeň kvůli nemoci, kterou jsem měl již několik let; operace dopadla dobře, ale změnila mi život jen z fyzického hlediska.

Byl jsem velmi nespokojený se životem a pomalu jsem se vracel do propasti špatných cest, které charakterizovaly můj život od 14 let.

Všechno to začalo, když si máma po transplantaci vynutila slib, že pojedu na pouť do Medžugorje, abych poděkoval Panně Marii za úspěšný výsledek operace. Odpověděl jsem ano, jen abych ji potěšil a protože zbývalo sedm měsíců před stanoveným datem, doufal jsem, že mám čas to zrušit. Nic takového se nestalo.

Později jsem přesvědčil svého nevěřícího otce, aby jel s námi, protože jsem věděl, že s ním si uděláme pouť vlastním způsobem.

Tři dny před odjezdem otec omdlí a proto se preventivně rozhodne nejet. Zasekl jsem se, protože jsem už nemohl odřeknout, abych nenechal jet mámu samotnou.

Když jsem přijel do Medžugorje, zpanikařil jsem, v pokoji nebyla televize.

Co jsem mohl udělat za těch sedm velmi dlouhých dní?

První den jsem zůstal ve svém pokoji, aniž bych sledoval, co dělal zbytek skupiny, ale bez televizoru čas jakoby ani neplynul.

Tak jsem se druhý den rozhodl jít na mši svatou, abych si zkrátil čas.

Nevešel jsem do kostela, ale zůstal jsem venku opřený o zeď a poslouchal jsem mši na megafonech.

Byl čas vyměnit si pozdravení pokoje, ale z tisíců lidí se ke mně nikdo nepřiblížil, tak jsem ironicky řekl:

"Bože, je možné, že mezi tisíci křesťany není ani jeden, kdo by se mi rozhodl dát znamení pokoje?"

Nestihl jsem dokončit větu, když z davu vyšli dva lidé, muž a žena, kteří přešli dlouhou cestu mně vstříc a dali mi pozdravení pokoje.

Rozplakal jsem se.

Později, když jsem plakal, přišlo ke mně děvče a řeklo: "Pán se dotkl tvého srdce."

To gesto mi skutečně dodalo klid; ve skutečnosti jsem začal plakat jako dítě a plakal jsem celé hodiny a nemohl jsem přestat.

Odpoledne jsem po 10 letech silně cítil potřebu se vyzpovídat a to mě rozplakalo na další dvě hodiny.

Potom jsem pocítil pokoj, vyrovnanost, lásku, kterou jsem nikdy v životě nepocítil; moje obrácení začalo.

V následujících dnech jsem přistupoval k pouti velmi vážně, vystoupil jsem na horu Křiževac, několikrát jsem šel na Podbrdo, začal jsem se modlit růženec, chodit na mši svatou a adoraci, protože to všechno se pro mě stalo nezbytností.

Jen tak jsem se cítil klidně.

V Itálii jsem pokračoval v modlitbě růžence a každý den jsem chodil na mši svatou; jsem také součástí modlitební skupiny a každý den DĚKUJI MADONĚ A BOHU, PROTOŽE MI DALI MOŽNOST ZNOVU ŽÍT SVÝM SRDCEM.

Za sedm dní se můj život doslova změnil, proto vás vyzývám, abyste jeli do Medžugorje, protože je to „nebeské“ místo obrácení.

Doufám, že Maria Královna pokoje může pro vás udělat to, co udělala pro mě: vrátila mi můj duchovní život, uzdravila mě z tvrdosti mého srdce a ukázala mi, jak moc nás skutečně miluje.

Daniel.

Převzato z FC - Matka Božia, článek z 19. 8. 2023 naleznete zde.

Sdílet

| Zdroj: FC - Matka Božia

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)