Boží milosrdenství a potopení Titanicu (+ další články v odkazech)
Titanic - zdánlivě nepotopitelná loď šla ke dnu 15. 4. 1912. Je tomu tedy už 110 let.
Jedním ze tří kněží, kteří na něm ztělesňovali Boží milosrdenství, přítomné i ve chvílích zkázy, byl P. Thomas Byles. Zpovídal, modlit se, uklidňoval, utěšoval lidi, vyváděl ženy a děti k záchranným člunům, ale sám nastoupit odmítl ... Nejen o něm je tento článek ...
Boží milosrdenství a potopení Titanicu
Thomas Byles se narodil v Leedsu v roce 1870 a byl nejstarším ze sedmi dětí. V roce 1888 vstoupil na Balliol College v Oxfordu poté, co si zajistil matematické stipendium; nakonec přešel ke studiu teologie. Byl vychován jako protestant, ale na univerzitě se rozhodl přijmout anglikanismus. Ten ho však neuspokojil. Aby si své pocity ujasnil, věnoval se modlitbě a studiu zejména církevních otců. A právě to ho nečekaně přivedlo do katolické církve. Na svátek Božího Těla šel do kostela ve Svatého Aloise, který tehdy vedli jezuité v Oxfordu, tam přijal poprvé svaté přijímání a dostal také nové křesťanské jméno Tomáš.
Byles krátce nato vstoupil do Oscottova semináře, ale jeho zdraví, které nikdy nebylo excelentní, mu v té době bránilo vytrvat v teologických studiích. Zkoušel se učit, ale nebylo to úspěšné. V roce 1899 byl však dostatečně zdravý na to, aby odešel z Anglie na Beda College v Římě, kde měl opět pokračovat v kněžských studiích. Za kněze byl vysvěcen 15. června 1902.
Když se otec Byles vrátil v roce 1903 do Anglie, jeho služba byla zpočátku v Londýně, o rok později sloužil ve venkovských farnostech Essexu. A právě během služby na tomto místě dostal telegram, který oznamoval, že se jeho bratr bude brzy ženit v New Yorku.
Otec Thomas Byles, farář kostela sv. Heleny v Chipping Ongar v Essexu byl pozván, aby oddal svého bratra Williama se slečnou Isabel Katherine Russell. Obřad se měl konat v katolickém kostele svatého Augustina na Šesté Avenue v newyorském Brooklynu 21. dubna 1912. Hned si také zarezervoval plavbu přes Atlantik se společností White Star Line. Protože se však pracovníci společnosti rozhodli pro stávku, na poslední chvíli provedl rezervaci na novou loď, mohutný Titanic.
Během Velikonočního týdne, 10. dubna, časně ráno odcestoval z fary v Essexu vlakem do Londýna, aby se poté přemístil do Southamptonu, kde měl nastoupit na loď. Půvab lodi okouzlil všechny pasažéry, i samotného kněze. Všechno dýchalo luxusem, i samotné opuštění přístavu za zvuků hrající kapely.
Ubytoval se ve své kajutě a napsal dopis své hospodyni, aby ho mohl dát k odeslání, až loď na krátkou dobu zakotví v Irsku. V dopise napsal o svých obavách, jak dočasných, tak duchovních. Ta první byla, že během cesty vlakem ztratil deštník a ta druhá – mnohem důležitější, že nebude moci sloužit mši svatou, dokud loď opět nevypluje. Čekal totiž, že bude moci sloužit mši svatou každý den. Na závěr přislíbil, že napíše, až bude v New Yorku.
Mimo otce Thomase se na palubě tehdejšího největšího plavidla na světě nacházel také kněz z Bavorska a další z Litvy. Když se loď konečně ocitla ve vodách Atlantiku, otec Byles, ačkoli byl ubytován ve druhé třídě, první dny strávil hlavně v podpalubí, kde byli mnozí pasažéři z Irska. V sobotu, 13. dubna celé hodiny zpovídal a poté se připravoval na další den - neděli Božího milosrdenství. V neděli pak odsloužil mši svatou pro pasažéry a během kázání mluvil o potřebě „záchranného člunu víry“ v neustále se měnících vodách života. Odpolední pobožnost pak cestující ukončili modlitbou růžence.
Nadešla noc, Titanic plaval Atlantikem a všechno bylo v pořádku. Mnozí se uložili ke spánku, ale ticho, které panovalo kolem, byla jen iluze, která se rozbila dvacet minut před půlnocí, kdy se lodí rozlehl divoce znějící poplach. Na lodi narůstal strach a panika. Slzy a křik. Zoufalost...
Otec Byles okamžitě sestoupil do podpalubí, aby se ujal pasažérů. Hned zpočátku je všechny vyzval ke klidu a tichu. Vystrašený dav postupně ztichl. Potom je všechny vyzval, aby vykonali akt pokání, vysvětlil jim současné nebezpečí a začal s evakuací žen a dětí, které přes různé paluby přiváděl na horní.
Pracoval tak rychle a klidně, jak jen mohl, aby ženy s dětmi přivedl k záchranným člunům. Pozůstalí později zmiňovali, že charakteristický znak kněze - jeho duchapřítomnost, byl největším důkazem. Jako by se na tento moment připravoval celý život. Když přivedl první k záchranným člunům, odmítl nabídku připojit se k nim a raději se opět vrátil do podpalubí.
I přesto, že na horní palubu vynesli kapelu, aby napjatou atmosféru alespoň trochu svou hudbou uklidnila, začalo být jasné, že pro záchranu všech životů nebude dost člunů. Otec Byles stál brzy spolu s ostatními na palubě spolu s mnoha ostatními, čekajícími na záchranu. Tehdy už začínal tvrdý boj o volné místo, ale Byles znovu odmítl nabídku zachránit se v jednom z mála zbývajících člunů a místo přenechal jinému.
Všichni, kdo stáli na palubě, sledovali, jak poslední záchranný člun zmizel v okolní temnotě a spolu s ním odešla i veškerá pozemská naděje. Na palubě lodi však bylo stále 1516 duší!
Kapela stále hrála, akorát změnila žánr z populárních písní na hymny, včetně Zůstaň se mnou. Ti, kterým se podařilo opustit Titanic, bezmocně sledovali ze záchranných člunů, jak postavy na palubě stále tmavnou a zvuky chvalozpěvů a modliteb se nyní mísí s kvílením.
Otec Byles si všiml prvních vpádů tmavého Atlantiku na palubu. Postavil se tak, aby ho všichni, co tam byli shromáždění uviděli. Zvedl ruku v posledním aktu požehnání a rozhřešení a poté, s křížem a růžencem v ruce začal ostatní přivádět ke starodávné modlitbě, během které je doprovázela stále hrající kapela.
Zůstaň se mnou; neboť jsem uvízl;
Temnota se prohlubuje; Pane, zůstaň se mnou.
Držím Tvůj kříž před svýma zavírajícíma se očima.
V životě, ve smrti, Pane, zůstaň se mnou.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
.jpg "RMS Titanic 4.jpg, volné dílo, wikimedia.org")
