MARIINA VÍTĚZSTVÍ 42: Medžugorje mi zachránilo život (svědectví)

Začala jsem si vztah s jiným člověkem, přestože jsem byla vdaná. Ale v té chvíli jsem se rozhodla odejít od manžela. Naše manželství bylo v pořádku, měli jsme práci, všechny možné materiální statky, prostě všechno. Byli jsme spolu šťastní.

Žila jsem bez Boha, nemodlila jsem se k němu, protože mi to bylo jedno, jen jsem si užívala života. Děti jsem nechtěla. Teprve po 6 letech se nám narodila naše první dcera. Po 3 letech se nám narodilo i druhé dítě. Měla jsem všechno, co jsem v životě chtěla. Vše bylo v pořádku, dokud ...

Před 8 lety jsem začala chodit s jiným člověkem a rozhodla jsem se ukončit manželství. Alberto, můj manžel, tím strašně trpěl, ale miloval mě natolik, že mi jednoho dne řekl: "Jestli si myslíš, že jsi beze mě šťastná, okamžitě ti podepíšu rozvodové papíry."

Můj otec, muž hluboké víry, s bolestí pozoroval důsledky způsobené rozpadem mého manželství, a tak šel do kostela v Barceloně, kde byla Madona ... Panna Maria z Medžugorje a se všemi se modlil za mě.

Když vyšel ven, uviděl oznámení o pouti a aniž by cokoli někomu řekl, odcestoval sem do Medžugorje. Vrátil se sem několikrát, byl tu i v den, kdy jsem po odloučení předala své děti Albertovi. Nevím přesně jak, ale něco se ve mně najednou změnilo.

Po několika měsících mi volal otec a řekl: "Chtěl bych, abys přijala mé pozvání do Medžugorje ..." Odpověděla jsem: "Dobře!" a pozvání jsem přijala. jeli jsme sem já, můj manžel a naše 2 malé děti. Mé srdce bylo úplně uzavřené, v životě jsem neměla vztah k Bohu a bylo mi jedno, jestli se Panna Maria skutečně zjeví nebo ne.

S dávkou podezření jsem naslouchala svědectví vizionářky Mirjany, ale v sobě jsem silně cítila, že to, co jsem slyšela, je absolutní pravda. Během zpáteční cesty mi otec daroval knihu o zjeveních Panny Marie, ale já ji ani neotevřela. Považovala jsem za nejlepší řešení darovat ji matce mého přítele, která byla vážně nemocná na rakovinu.

Po 9 měsících mi tato žena zavolala a řekla mi: "Sofie, jsi to ty? Jsem šťastná, že jsem tě potkala, děkuji za knihu a růženec. Chtěla bych jet do Medžugorje poděkovat Panně Marii. Víš, změnila mi život ... když jsem tam jela před několika měsíci poprvé, byla jsem na pokraji smrti. Šla jsem tam prosit Pannu Marii, aby mě připravila na cestu do nebe. Teprve před pár minutami mi však lékař potvrdil, že testy vykazují nevysvětlitelné snížení nádorových markerů a že není jasné jak, ale jsem v pořádku. Byla bych velmi ráda, kdybys mě tam doprovázela ... "

Nedokázala jsem jí říct ne a 25. června (na výročí zjevení) jsem tam cestovala. Nedokázala jsem vysvětlit, proč se tolik lidí shlukovalo ke zpovědi. Myslela jsem si, že se všichni zbláznili. Procházeli jsme dál. Začala mše, ale mně bylo jedno, co se děje, a tak jsem seděla a poslouchala hudbu v rádiu, protože mě překlad nezajímal. Nevím proč, ale najednou jsem vstala a šla k zpovědnicím. Tam byl jen jeden kněz se španělskou vlajkou. Vešla jsem dovnitř. Nezpovídala jsem se víc než 20 let.

Raffaele Diomede, Bosnia 2008, CC BY 2.0, flickr

První věc, kterou jsem řekla, byla: "Nevím, proč jsem tady. Nevím, kde začít ..." Začala jsem plakat a přemýšlet o celé své minulosti, o svém životě bez Boha, o všem utrpení, které Bůh snášel za mé hříchy, o Ježíšových bolestech na kříži, o lidech, kterým jsem ublížila a kteří trpěli mojí vinou. Cítila jsem takovou bolest. Kněz mi položil ruce na hlavu a řekl pouze jednu větu: "Tvé hříchy jsou odpuštěny." A když větu dokončil, veškerá bolest, kterou jsem cítila, najednou zmizela! Nedá se to vysvětlit slovy, ale celé mé tělo a duše cítily pokoj a lásku. Boha jsem neviděla, ale objímala jsem ho. Cítila jsem Boží objetí a pocit jakési plnosti a absolutního štěstí. Nechápala jsem, ale v té chvíli jsem knězi jen řekla: "To není možné, to není možné!" Nato řekl: "Odpustil vám váš manžel?" "Ano," odpověděla jsem. "Jak by vám Bůh nemohl odpustit, když je váš otec? Jděte teď, jděte ke přijímání, jděte a přivítejte Ježíše." V okamžiku přijímání se objetí, které jsem cítila při zpovědi, ztrojnásobilo! Nemohla jsem tomu uvěřit, tolik štěstí ... možná že to prožívali všichni! V nebi to určitě pocítíme. Přeji si, abychom všichni mohli prožít tento zážitek, který tento dar přináší, protože je úžasný ... nádherný!

Byla jsem nesmírně šťastná, když jsem odešla ze mše. Na ulici jsem dokonce potkala svého otce ... byl tam a shodou okolností jsme se ocitli na stejném místě a ve stejném čase, i když s jinými poutníky ...

Byla jsem daleko od Boha, ale dnes vím, že On existuje! "Bože, obrátila jsem se k tobě na 20 let zády, ale teď tě chci každý den, nechci tě opustit, našla jsem ten největší poklad ..."

Bůh obnovil naše manželství od základů. Nyní máme 4 děti, modlíme se s nimi růženec každý den v rodině a když nás Panna Maria zavolá do Medžugorje, vždy odpovíme ANO.

Zdroj: svědectví Sofie Gamiz na Mladifestu v Medžugorji, srpen 2020

Převzato z www.verim.sk, článek z 9. 8. 2021 naleznete zde.

(Na fatym.com vydáno 11. 8. 2021)

Medugorje14BIH4, Ing.Mgr.Jozef Kotulič, CC BY-SA 3.0,commons..

Sdílet

| Zdroj: www.verim.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)