Karol Dučák: Panna Maria a diktátor Stalin, 5. část - Nedostatečně rozvinutý sovětsky muniční průmysl a absentující motivace bránit totalitní

V tomto dílu Karol Dučák popisuje žalostný stav sovětského vojenského průmyslu, nedostatek motivace vojáků, kteří nechtěli bojovat za Stalinův totalitní režim, průběh bojů spojených ze ztrátami techniky, surovin, funkčních továren i lidí... A tak Stalin, aby zabránil totální porážce, využil i pomoc té, proti které bojoval.





Zde najdete 1. část článku
- Velká vlastenecká válka - Porovnání kvalit Rudé armády a jejího protivníka

Zde najdete 2. část článku
- Velký teror

Zde najdete 3. část článku
- Stalinova válka proti Bohu + Diletantismus Stalina a ignorování hrozby německého útoku

Zde najdete 4. část článku
- Vražedná arogance Stalina


Panna Maria a diktátor Stalin, 5. část

Nedostatečně rozvinutý sovětsky muniční průmysl
a absentující motivace bránit totalitní režim

Sovětský vojenský průmysl vyráběl mnohem více zbraní než Němci, muniční průmysl však nedokázal vyrobit dostatek munice pro vojenské jednotky, takže „na začátku války měla Rudá armáda asi 1,5-krát méně střeliva než nepřítel. Armáda vyhodnotila tyto rezervy jako nedostatečné, podle zkušeností z Velké vlastenecké války by však stačily na několikaměsíční útočné operace.“
(https://w.histrf.ru/articles/article/show/stiepien_gotovnosti_k_voinie_sssr_v_1941_godu)

Vojska nepřítele měla tedy více munice než Sověti, avšak i Rudá armáda měla na počátku války zásoby munice na několik měsíců. Pokud by dokázala zastavit postup agresora směrem do vnitrozemí Sovětského svazu, mohly být tyto zásoby munice dostatečné pro odražení útoku nepřítele a úspěšnou protiofenzivu. Jenže - co bylo nejhorší - Němci a jejich spojenci zahnali Rudou armádu hluboko do vnitrozemí země a při svém rychlém postupu směrem na východ se zmocnili mnoha sovětských muničních skladů, které měly původně sloužit Rudé armádě. Tím pádem sovětští vojáci přicházeli o cenné zásoby munice, která jim později v mnoha případech chyběla.

Slabinou sovětského muničního průmyslu byla výroba výbušnin, zejména střelného prachu. Nové továrny na výrobu střelného prachu ve 30. letech se budovaly pomalu. Závod č. 98, s výstavbou kterého se začalo již v roce 1929, začal s výrobou až v roce 1941. Slabě byla rozvinutá produkce nitroglycerinových prášků. Poptávka po nich prudce vzrostla po zavedení minometů a raketového dělostřelectva do výzbroje armády.

Slabým místem ekonomiky SSSR „v předvečer války byla těžba zdrojů a jejich první přerozdělení (kromě metalurgie železa, která obecně odpovídala potřebám ekonomiky), jakož i výroba elektrické energie. Během války vznikl kvůli ztrátě Donbasu nedostatek uhlí. V SSSR chyběl hliník, nafta, benzín, toluen, glycerin... Tyto problémy nejvíce postihly muniční průmysl, který neměl dostatek surovin pro výrobu výbušnin, letecký průmysl nucený používat namísto hliníku jiné materiály, a letectvo, zakoušející neustálý nedostatek kvalitního benzínu.“
(https://w.histrf.ru/articles/article/show/stiepien_gotovnosti_k_voinie_sssr_v_1941_godu)

Špatnou situaci později do značné míry vylepšil Lend-Lease Act, zásluhou kterého Spojené státy dodávaly Sovětskému svazu nedostatkové suroviny, potraviny, vojenskou a jinou technickou produkci. Mezi odborníky probíhá vášnivá diskuse o podílu této pomoci Američanů na celkovém vítězství SSSR ve druhé světové válce. Podle některých by Sověti bez dodávek z USA válku nevyhráli, podle jiných ano. V každém případě však tato pomoc Američanů velmi pomohla Sovětskému svazu a přispěla ke zkrácení druhé světové války.



Nejcennějšími pro SSSR byly americké dodávky potravin, benzínu, hliníku, mědi, oceli, zinku, niklu, nákladních automobilů, motocyklů, jeepů, letadel, nábojů, granátů, ale i jiných životně důležitých produktů, kterých měl Sovětský svaz zoufalý nedostatek. (Srov. https://www.postoj.sk/4404/stalin-vyhral-vojnu-aj-vdaka-obrovskej-pomoci-z-usa-a-britanie)

Jenže tato pomoc začala přicházet z USA do Sovětského svazu až několik měsíců po začátku německo-sovětské války. Do té doby byl SSSR odkázán víceméně na vlastní zdroje.

Paradoxně měla Rudá armáda v červnu roku 1941 k dispozici skvělé tanky T-34, avšak neměla pro ně dostatek nafty. Měla i jiné skvělé zbraně, avšak neměla pro ně dostatek munice. Byla připravována na útočnou válku, ale byla zaskočená fatální nepřipraveností na obrannou válku. Tyto, ale i mnohé další v článku zmíněné faktory výraznou měrou podkopaly bojeschopnost Rudé armády a přispěly k její neschopnosti zastavit postup nepřítele na začátku války.

Nejhorším problémem však byla chybějící motivace podstatné masy sovětských vojáků bránit vlast. Jak výstižně uvádí ruský historik Mark Solonin, „sovětští vojáci prostě nebyli loajální ke stalinskému režimu a neměli motivaci bránit komunistický systém. Rudá armáda nebyla v prvních měsících války poražena německým Wehrmachtem na bojišti, ona se jednoduše začala rozpadat, protože velké množství jejích příslušníků nebojovalo, ale při každé vhodné příležitosti se snažilo uniknout, vzdát se, či dezertovat. Rudá armáda sice měla nejmodernější výzbroj a velkou početní převahu nad protivníkem, ale sovětští vojáci neměli motivaci nasazovat své životy a bojovat za soudruha Stalina, za kolchozy, za koncentrační tábory GULAG, za ubohou životní úroveň a za bezpráví komunistické diktatury... V důsledku toho se Rudá armáda už od prvních dnů války začala rozpadat a měnit na těžko řiditelnou a dezorganizovanou masu lidí, která neměla žádnou šanci při střetu s německou armádou fungující jako hodinky.“
(https://www.valka.cz/14498-Stalinove-vojnove-plany-a-skutocne-priciny-porazok-Cervenej-armady-v-roku-1941).

Ve smyslu uvedených faktů nemůže nikoho překvapit katastrofální sovětská porážka v létě 1941, která nemá v dějinách vojenství obdoby. Její děsivý rozměr nejlépe dokumentují následující fakta: zatímco Němci a jejich spojenci ztratili do poloviny července 1941 jen 616 tanků, panicky ustupující sovětská vojska 11 700 tanků. Tedy Rudá armáda ztratila téměř 19-násobně více obrněnců než agresor. Za totéž období ztratilo letectvo SSSR 10 tisíc letadel, zatímco Luftwaffe ani ne jednu desetinu z tohoto počtu. Přesněji to bylo 968 letadel, které ztratili Němci v tomto období. Tentýž nepoměr se týkal i „lidských ztrát bojujících stran. Do konce prosince 1941 sovětská vojska nenávratně ztratila 8 milionů vojáků, zatímco německá vojska za totéž období nenávratně ztratila 0,3 milionu vojáků. Úroveň nenávratných ztrát (zabití, nezvěstní a zajatí vojáci) za prvních šest měsíců války dosáhla poměru 27:1 v neprospěch Rudé armády.“
(https://www.valka.cz/14498-Stalinove-vojnove-plany-a-skutocne-priciny-porazok-Cervenej-armady-v-roku-1941).

Tito nenávratně ztracení vojáci však s sebou odnášeli i zbraně, o které ochudili výzbroj sovětských vojenských jednotek. Jen pušek ztratila Rudá armáda od června do prosince 1941 neuvěřitelných 6 230 000. Nejvíce však šokuje fakt, že z celkového počtu 8 milionů rudoarmějců, které Sověti ztratili, se jich do německého zajetí vzdalo 3,8 milionu a dalších okolo 3 milionů příslušníků Rudé armády dezertovalo.



(Srov.https://www.valka.cz/14498-Stalinove-vojnove-plany-a-skutocne-priciny-porazok-Cervenej-armady-v-roku-1941).

Sovětská historiografie často zdůrazňovala hrdinství sovětských vojáků, které se stalo rozhodujícím faktorem vítězství SSSR ve Velké vlastenecké válce. Zajisté byly v Rudé armádě i miliony hrdinských, chrabrých sovětských vojáků, kteří neváhali položit život za obranu své vlasti. Bez tohoto masového hrdinství by nebylo možné zvítězit ve válce. Nejednou v minulosti se však zamlčovala skutečnost, že byli i miliony takových rudoarmějců, kteří z různých důvodů odmítli sloužit vlasti. Část neruského obyvatelstva země dokonce viděla v okupantech osvoboditele zpod ruského útlaku a otevřeně kolaborovala s nepřítelem. Právě lidský faktor nejvýrazněji ovlivnil průběh Velké vlastenecké války v jejím počátečním stádiu.

Vítězství Němců a jejich spojenců v létě 1941 bylo až neuvěřitelně triumfální. Hitler vytěžil maximum ze všech hrubých chyb svého protivníka a dostal ho do zoufalé situace. Už koncem roku 1941 byl Sovětský svaz prakticky na pokraji hospodářského kolapsu. Překvapivý útok agresora ho připravil o rozsáhlé ekonomické zdroje v Bělorusku, na Ukrajině a na západě Ruska. Do rukou nepřítele padla významná část surovinové základny státu, průmyslové a obilninové oblasti, miliony jednotek zbraní a techniky i mnohé průmyslové podniky. Část fabrik z Běloruska a Ukrajiny bylo sice evakuováno za Ural, ale stovky jiných továren padly Hitlerovi do klína v provozuschopném stavu.

Viktor Kravčenko, nekompromisní kritik Stalina a jeho nelidského režimu, který emigroval v roce 1944, uvádí, že fabriky v Dněpropetrovsku, Krivém Rogu, Záporoží, Taganrogu se dostaly do rukou nepřítele v prakticky neporušeném stavu. Agresor se zmocnil průmyslu vyrábějícího ročně cca 10 milionů tun surové oceli a navíc přibližně dva miliony tun hotové oceli. Lepší nebyla situace ani v jiných odvětvích průmyslu. Navíc do rukou nepřítele padla i mohutná výrobní síla - 10 milionů lidí.
(Srov. https://www.postoj.sk/4404/stalin-vyhral-vojnu-aj-vdaka-obrovskej-pomoci-z-usa-a-britanie)



Ale nejhorší byly lidské oběti. Němci vyvraždili miliony obyvatel SSSR a další miliony zotročili. Došlo k nejhoršímu masakru v dějinách Rusů, Bělorusů, ale i příslušníků jiných národů Sovětského svazu.

V té chvíli byl Stalin jako tonoucí, který se chytá stébla. V nejhorší nouzi využíval vše, co mohlo jakkoli odvrátit úplnou porážku největší země světa. Tehdy jemu, ateistovi, který v dětství toužil stát se biskupem, byla dobrá i pomoc Panny Marie. A tak Panna Maria vstoupila do děje příběhu. Vlastně ne. Panna Maria byla v tomto příběhu už dávno. Už během předchozí světové války v roce 1917. Tedy ještě dříve, než se Josif Vissarionovič Džugašvili, známější ve světě pod pseudonymem Stalin, stal všemocným vládcem bašty ateismu, SSSR.

Panna Maria už během první světové války upozornila lidstvo na možnost vzniku nové, ještě strašnější světové války. 13. července 1917 ukázala peklo třem omilostněným dětem ve Fatimě - Lucii, Františkovi a Hyacintě. Pak jim řekla mimo jiné toto: „Viděli jste peklo, kam upadají duše ubohých hříšníků. Aby byly zachráněny, chce Bůh zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestliže lidé udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání a navrátí se jim pokoj. Válka se schyluje ke konci; nepřestanou-li však urážet Boha, vypukne během pontifikátu Pia XI. nová, ještě horší. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení, které vám Bůh dává, že se chystá potrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hlad a pronásledování Církve i Svatého otce. Aby se jí zabránilo, budu žádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému srdci a o smírné přijímání o prvních sobotách. Budou-li přijaty moje požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světe a bude podněcovat války a pronásledování Církve. Dobří lidé budou mučeni, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny. Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru.“
(citováno podle: https://cbk.blob.core.windows.net/cms/ContentItems/296_00296/11-fatimske-poselstvi.pdf, s. 12)



Lidstvo však nepřestalo urážet Boha a nebylo uskutečněno ani zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Svět ignoroval varování Panny Marie, přednesené ve Fatimě. Nejhorší to bylo v Sovětském svazu, kde dosáhlo pronásledování křesťanství drastické rozměry, jak již bylo uvedeno v jedné z předchozích částí tohoto seriálu. Byla to země, která doslova vypověděla Bohu válku. Země, která chtěla definitivně vymazat Boží stopu z lidských srdcí. Země, v níž křesťanská morálka ztratila úctu a vážnost. Země, která pohrdla hodnotou lidského života a jako první na světě uzákonila dne 18. listopadu 1920 potrat. Země, která zničila tisíce pravoslavných chrámů, desetitisíce dalších chrámů pozavírala a vyvraždila tisíce biskupů, kněží, jáhnů, mnichů a jeptišek... Takovou zemi nutně musel zasáhnout válečný požár.



Jenže Rusko nemělo být zničené. Mělo se očistit a dostat šanci na nápravu. A příležitost k nápravě přišla přes Pannu Marii, přičemž iniciátorem očisty se měl stát ten nejhroznější diktátor ze všech diktátorů světa, Stalin. Podrobněji o tom pojednává následující část tohoto seriálu.

Karol Dučák

Průběžně vychází také na stránkách http://www.priestornet.com/2021/08/panna-maria-diktator-stalin-5.html#more.

Další díly - části seriálu:

Zde najdete 6. část článku
- Jak Kazaňská ikona Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera

Zde najdete 7. část článku
- Zásluhy Ruské pravoslavné církve a slavné vítězství Panny Marie nad Hitlerem v druhé světové válce

Zde najdete 8. část článku
- Návrat Stalina k starým praktikám po válce

Zde najdete 9. část článku
- Živoření křesťanství v SSSR během éry Chruščova a jeho následovníků

Zde najdete 10. část článku
-Éra Michaila Sergejeviče Gorbačova úplně změnila svět