Přinášíme poselství papeže Františka k 28. světovému dni nemocných, který je 11. 2. 2020.
Poselství ke stažení zde!
„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi,
a já vás občerstvím“
(Mt 11,28)
Drazí bratři a sestry!
1. Slova, která Ježíš vyslovuje: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás
občerstvím“ (Mt 11,28), odhalují tajemnou cestu milosti, jež se ukazuje prostým lidem a nabízí
posilu unaveným a vyčerpaným. Tato slova vyjadřují solidaritu Syna člověka, Ježíše Krista, se
zarmouceným a trpícím lidstvem. Kolik lidí trpí na těle i na duchu! Slovy „pojďte ke mně“ volá
všechny, aby přišli k němu, a slibuje jim úlevu a osvěžení. „Když je Ježíš vyslovuje, má před očima
lidi, s nimiž se každý den setkává na ulicích Galileje; mnozí jsou lidé prostí, chudí, nemocní
a postavení na okraj vinou tíhy zákona a nespravedlivého sociálního systému… Tito lidé stále
chodili za ním, aby naslouchali jeho slovu – slovu dávajícímu naději“ (Angelus, 6. července 2014).
Při 28. světovém dni nemocných se Ježíš obrací se svým pozváním na nemocné a utlačované i na
chudé, kteří vědí, že jsou úplně závislí na Bohu. Byli zraněni těžkou zkouškou a potřebují
uzdravení. Tomu, kdo prožívá úzkost ze své vlastní zranitelnosti, bolesti a slabosti, Ježíš Kristus
nenakládá zákony, ale nabízí mu milosrdenství, to znamená svou osobní útěchu. Ježíš hledí na
zraněné lidstvo. Má oči, které vidí, které si všímají, protože hledí do hloubky a nejsou lhostejné,
ale zastavují se a pohlížejí na celého člověka, na každého člověka v jeho zdravotní situaci, aniž by
někoho vyřazovaly, ale každého zvou, aby vstoupil do jeho života a zakoušel něhu.
2. Proč Ježíš chová tyto city? Protože on sám se stal slabým, zakoušel lidské utrpení a pak
dostával posilu od Otce. Vskutku pouze ten, kdo osobně prožil tuto zkušenost, dokáže být pro
druhé útěchou. Utrpení má různé těžké podoby: nevyléčitelné a chronické nemoci, psychické
choroby, onemocnění, která potřebují rehabilitaci nebo paliativní léčbu, různá postižení, dětské
a stařecké nemoci… V těchto situacích mnohdy konstatujeme nedostatek lidskosti, a proto se pro
celkové uzdravení člověka ukazuje jako potřebný personalizovaný přístup k nemocnému, kdy
léčba se spojuje se starostlivostí. Při nemoci cítí člověk, že je ohrožená nejen jeho fyzická
integrita, ale také jeho vztahová, rozumová, citová a duchovní stránka. Proto vedle léčby očekává
i podporu, povzbuzení a pozornost… zkrátka lásku. Kromě toho je u nemocného jeho rodina,
která trpí a také vyžaduje povzbuzení a blízkost.
3. Drazí nemocní bratři a sestry, nemoc vás zvláštním způsobem staví mezi ty, kdo „se lopotí
a jsou obtíženi“, a tak přitahují pohled Ježíšova srdce. Z něho přichází světlo pro vaše temné
chvilky a naděje ve vaší sklíčenosti. On vás zve, abyste šli k němu: „Pojďte.“ V něm totiž najdete
sílu překonat nepokoj a otázky, jež ve vás vyvstávají při této „noci“ těla a ducha. Kristus nám sice
nedal žádné recepty, ale svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním nás osvobozuje od útlaku zla.
V takovéto situaci zajisté potřebujete místo, kde byste se mohli posílit. Církev chce stále více
a stále lépe být „hostincem“ milosrdného Samaritána, jímž je Kristus (srov. Lk 10,34), to znamená
domem, kde můžete nacházet jeho milost, jež se vyjadřuje srdečností, přijetím a úlevou. V tomto
domě se budete moci setkávat s lidmi, které Boží milosrdenství uzdravilo z jejich zranitelnosti
a kteří vám dokážou pomoci nést kříž tím, že otevřou svá zranění, skrze něž můžete spatřovat
horizont přesahující nemoc a získávat pro svůj život světlo a vzduch.
K tomuto útěšnému dílu ve prospěch nemocných bratří patří i služba zdravotnických pracovníků,
lékařů, ošetřovatelů, zdravotního a administrativního personálu, pomocníků a dobrovolníků,
kteří svou zdatnou prací dávají pocítit přítomnost Krista, jenž poskytuje útěchu, přijímá
nemocného a uzdravuje jeho rány. Ale i tito muži a ženy jsou zranitelní a trpí svými nemocemi.
Zvláště pro ně platí, že „když jsme obdrželi Kristovu posilu a útěchu, jsme povoláni k tomu,
abychom se sami stávali posilou a útěchou pro bratry a s mírným a pokorným postojem
napodobovali svého Mistra“ (Angelus, 6. července 2014).
4. Drazí zdravotničtí pracovníci, každý diagnostický, preventivní a léčebný úkon i každá výzkumná
činnost, léčba a rehabilitace jsou určeny nemocnému člověku; podstatné jméno „člověk“ má
vždy přednost před přídavným jménem „nemocný“. Ať je proto vaše konání vždy zaměřeno na
důstojnost a na život člověka, bez jakýchkoli ústupků aktům, jež mají povahu eutanazie,
asistované sebevraždy nebo likvidace života, a to ani tehdy, kdy je stav nemoci nezvratný.
Ve vztahu k hraniční zkušenosti a možného selhání i lékařské vědy při stále problematičtějších
klinických případech a neblahých diagnózách jste povoláni k tomu, abyste se otevřeli
transcendentní dimenzi, která vám může ukázat smysl vaší profese. Připomínáme, že život je
posvátný a patří Bohu, a proto je nedotknutelný a nelze jím disponovat.1
Život je třeba přijímat,
chránit, respektovat a sloužit mu od jeho narození až do smrti; to vyžaduje zároveň rozum i víra
v Boha, původce života. Výhrada svědomí je pro vás v určitých případech potřebnou volbou,
abyste zůstávali v souladu s oním „ano“ vysloveným životu a člověku. V každém případě vaše
profesionalita oživovaná křesťanskou láskou má být tou nejlepší službou skutečnému lidskému
právu, jímž je právo na život. I když nebudete moci uzdravit, vždy budete moci poskytovat péči
gesty a postupy, které nemocnému přinášejí posilu a úlevu.
Bohužel někdy v prostředí válek a násilných konfliktů se cílem útoku stává zdravotní personál
a struktury pečující o přijetí a léčbu nemocných. V některých oblastech se i politická moc domáhá
toho, aby mohla manipulovat lékařskou péčí ve vlastní prospěch, a omezuje oprávněnou
autonomii zdravotnické profese. Dotýkat se těch, kdo se věnují službě trpícím členům těla
společnosti, ve skutečnosti neprospívá nikomu.
5. Při 28. světovém dni nemocných myslím na množství bratří a sester na celém světě, kteří
nemají přístup k léčbě, protože žijí v chudobě. Obracím se proto na zdravotnické instituce a vlády
všech zemí světa, aby kvůli zdůrazňování ekonomického aspektu nepřehlížely sociální
spravedlnost. Přeji si, aby při spojení principů solidarity a subsidiarity se spolupracovalo na tom,
aby všichni měli přístup ke vhodné léčbě pro zachování a znovunabytí svého zdraví. Ze srdce
děkuji dobrovolníkům, kteří se dávají do služby nemocným a často nahrazují nedostatečné
struktury a svými skutky něžnosti a blízkosti ukazují obraz Krista milosrdného Samaritána.
Panně Marii, Uzdravení nemocných, svěřuji všechny lidi, kteří snášejí tíži nemoci, spolu s jejich
rodinnými příslušníky a také všechny zdravotnické pracovníky. Všechny s láskou ujišťuji o své
blízkosti v modlitbě a posílám jim své apoštolské požehnání.
Ve Vatikánu 3. ledna 2020, v den památky Nejsvětějšího jména Ježíš
FRANTIŠEK
1
Srov. Kongregace pro nauku víry, instr. Donum vitae z 22. 2. 1987, č 5; Jan Pavel II., enc. Evangelium vitae,
č. 29–53. Zvon: Praha, 1995.
