Pěkně zdravím, pane Vítězslave a pokusím se odpovědět na Váš komentář.

Boží milosrdenství je nekonečné, pro nás až nepochopitelné. Je to Boží láska, je to důvod, proč za nás Ježíš zemřel. Zemřel za každého a je Boží vůle, aby všichni byli spaseni. V opačném případě by se nenaplnilo to, proč byl člověk stvořen a Pánova oběť by byla zbytečná.

Je také pravda, že jsme všichni hříšníci a spásu si z nás nikdo nezaslouží. Nikdo. Je to Boží dar, milost. (To nevyvrací skutečnost, že o spásu máme usilovat, že se máme snažit, modlit, prosit, dělat pokání, dobré skutky... Ale vlastními skutky si ji nemůžeme zasloužit. Je to dar, milost).

Mnozí však spaseni nebudou. Panna Maria řekla, tuším že ve Fatimě, že mnohé duši jdou do pekla. I proto, že se za ně nikdo nemodlí. Modlitbou tak můžeme pomoci zachraňovat duše.

Píšete, že tak může být zachráněn i ateista, člověk nevěřící, bezbožný, který nikdy nelitoval svých hříchů. Ano, myslím, že může. Copak měl lotr na kříži nějaké zásluhy? Žil snad kajícně? Ale na sklonku života dostal příležitost a řekl Ježíši "ano". Dostal tu milost a využil ji. Na druhé straně byl jiný lotr, který byl právě tak blízko Ježíši, ale nic, zůstal zatvrzelý...
Právě modlitbou, ke které vybízí článek, lze umírajícímu vyprosit takovou milost, milost lítosti, touhy po odpuštění, po Bohu, po spáse.
Je to milost a je to tajemství, do srdce vidí jedině Bůh, milující, odpouštějící, ale spravedlivý.
A tak mohou naše modlitby pomoci druhému člověku uniknout peklu, i kdyby jen o vlásek a s dlouhým očistcem. Ten je také hrozný, ale ne trvalý, po určité době duše do nebe přijde a je zachráněna...

Zmiňujete křest, nenarodí-li se kdo z vody... Ano, křest je první a nejdůležitější svátost, bez které... Ale existuje i jiná forma křtu, křest krve, např. ještě nepokřtění katechumeni - mučedníci. A taky křest touhy...
Ke spáse mimo Katolickou církev: Církev učí, že člověk, který bez vlastní viny nepoznal Krista, Církev (třeba nějaký křovák v pralese, snad i přesvědčený komunista, ke kterému se zvěst evangelia nikdy nedostala a pod.), ale žije podle svého svědomí, jak nejlépe umí, snaží se hledat pravdu, může dojít spásy. Je to, bez světla evangelia jistě těžké, ale je to možné.

Radujme se z každého zachráněného člověka, každý takový člověk bude po celou věčnost chválit Boha a radovat se z jeho společenství. To je smysl a cíl lidské existence. Prosme za umírající. Oni jednou budou prosit za nás. Budeme to potřebovat, protože brána je úzká.

Přeji vše dobré.
Roman Tomek