Dobrý den,
reformace (již ta česká v 15. století) byla společenskou reakcí na to, že římskokatolická církev se přestávala primárně starat o duchovní správu a větší zájem věnovala majetkům a mocenským ambicím, k nimž jméno Boha vyšší a vedoucí církevní struktury zneužívaly. V tehdejší církvi nebyla vůle k nápravám (exkomunikace reformátorů či upalování přece nebyly nějaké pocty za zásluhy), což zcela samozřejmě budilo pohoršení křesťanského lidu. Bylo špatné odmítnout opakované znesvěcování Božího jména kněžími se správcem Petrova stlce v čele?
Písmo je to nejcennější, co nám Pán odkázal k poučení a příkladu. Je samozřejmě Vaší volbou, že se namísto Písma svatého učíte od koncilů, jejichž závěry si v minulosti často protiřečily. Pán Ježíš neustanovil církev jako instituci, ale jako společenství upřímně věřících lidí. Takže trochu jinak: Pokud by církev plnila dlouhodbě dobře svoji funkci a byla v případě nedostatků by byla schopna dostatečné sebereflexe, k reformaci by vůbec nedošlo. Svádět vinu na toho, kdo se ve chvílích rozprostřené tmy pokusil přinést světlo a problémy nejen pojmenovat, ale také řešit, je poněkud pokrytecké.