Dobrý den, Nečekám, že byste můj příspěvek zde nechali nějak dlouho, ale snad těm co ho stihnou zahlédnout, tak alespoň částečně osvětlí co bylo výše napsané. Přiznám se, že i já jsem praktikující zednář. 1) Zednářství není nábožensví ano není. Každý si nese svou víru sám. Jediná podmínka je v něco věřit co se týká regulérního zednářství. Proto ta přísaha je napsaná tak, aby neurazila ani křesťana ale ani budhistu či hinduistu. 2)Zednářství podporuje potraty. Toto je prostá lež víc osobně o jedné skupině, která silně bojuje proti potratům, ostaní zednáře zve na semináře a dělá různé programy pro tyto věci. - je ale pravda že tolerance způsobuje rozdílnost názoru a jistě né všichni BB:. s nimi souhlasí. Hledat v historii co udělali zednáři špatně je jako ignorovat, že i katolická církev měla své omyly, které ovlivnili pogenerace celou evropu. I u zednářu najdeme takovéto chyby. Takovéto chyby najdeme u každé organize starší 150let která měla někdy za svou působnost politický vliv. Nech bůh upokojí vaše rozhněvané srdce. Modlím se abyste i vy kdo jste článek psal osobně se se Zednářem setkal, a pochopil že je to také člověk. (pochybuji že tak tolik nenávisti ve vás nemohlo být, pokud vás někdy za zednáře přijali, pojud skutečně, rozumím proč jste tam byl nešťastný.)

Milý bratře zednáři, ad 1) Napsat, že zednářství je náboženství je samozřejmě určitá zkratka. Není náboženstvím v tom smyslu, jak lidé obvykle tento pojem chápou, tedy jako denominaci. Ve skutečnosti však SZ spadá do definice toho, co lze označit za náboženství, tedy nějaké alespoň rámcově definovatelné soustavy idejí, symbolů a jednání, kterými se člověk (zpravidla ve skupině) vztahuje k transcendentnu. ad 2) Napsat, že zednářství podporuje potraty je samozřejmě rovněž určitá zkratka a zobecnění. Faktem je, že na deformaci přirozeného Božího zákona založená osvícenská idologie lidských práv (která je nutně, jako každá vzpoura proti Bohu, v čase stále více a hlouběji deformována), je principem, na němž zednářství do značné míry stojí a z níž také vychází ideologie kultury smrti. Jistě existují zednáři, kteří potrat a euthanasii odmítají. Tento postoj je ale více než čímkoliv jiným otázkou osobního sentimentu. Z logiky zednářství vyplývá, že jakýkoliv prostředek, který přispívá k osvícensky definovanému obecnému blahu, je dovolený a žádoucí. Považuje-li tedy žena pro sebe i společnost za lepší, pokud své dítě zavraždí, tak upřímný zednář, konzistentní s ideou svobodného zednářství, nutně svolí, protože z hlediska ženy se jedná o ontologické dobro a morální aspekt takového jednání není relevantní. Podle toho také vypadá situace v takzvaných liberárních demokraciích, kde jsou svobodní zednáři vládnoucí elitou, např. EU nebo USA. Chybují všichni a je správné si to přiznat. Je ale také dobré se ze svých chyb poučit. A právě v tomto momentu svobodné zednářství selhává, protože přiznání si omylu svobodného zednářství není slučitelné s jeho existencí. Tím omylem je idea člověka jako kriteria všech věcí. Transcendentní prvek (v podstatě deistického charakteru) je této mylné ideji pouhou pasivní stafáží, pouhým Archimédovým pevným bodem, dobrým právě a pouze k tomu, aby člověk mohl pohnout světem. Prakticky slouží požadavek uznané existence nějaké formy transcedentního jsoucna jako prekurzor altruistické motivace aktivit SZ. Z hlediska svobodného zednářství může být samozřejmě členem i katolík (pokud je dialektikem a je tedy schopen určitou myšlenku zastávat a současně popírat). Z hlediska katolicismu, který je postaven na aristotelsko-tomistickém principu logické bezespornosti, není takovýto doublethink možný, tudíž katolík zednářem být z principu nemůže, protože v tu chvíli, kdy by se jím stal, by přestal být katolíkem. Tuto skutečnost správně reflektoval CIC1917, zatímco CIC1983 se k ní staví ambivalentně, a tedy objektivně vadně. Nelze samozřejmě popřít existenci lidí, hlásících se ke katolické Církvi, kteří jsou současně i členy zednářských lóží či sympatizujíchích organizací, a to dokonce i z řad kléru. Skutečností ovšem je, že tito se rekrutují vesměs z řad pokoncilní humanistické sekty, která se sice ke katolické církvi hlásí, ve skutečnosti však na ní pouze parazituje. Ke Katolické Církvi, coby mystickému Tělu Kristovu, náležejí stejným způsobem, jako uschlé větve na hromadě ke spálení náležejí ke kmeni, z nějž byly odstřiženy. Už proto bych byl upřímně rád, abyste rozpoznal, že jediným zdrojem dobra je Bůh, že jej v Duchu Svatém dává světu prostřednictvím Krista (ve formě spásy) a že všechno ostatní musí tuto skutečnost reflektovat, nemá-li se jednat o pouhý do sebe uzavřený konstrukt bez vztahu k objektivní realitě - takové snažení, nepočítající se Živým Zdrojem Všeho, je totožné se snahou sestrojit perpetuum mobile; jak co do nemoudrosti, tak co do beznadějnosti.

Víte, jak již nadpis ukazuje, nejsem ani zednář, ani katolík. Mám však přátele zednáře i katolíky. Se zájmem jsem si přečetl článek i diskuzi. Moc dobře z toho katolíci nevycházejí, protože ten článek je opravdu značně vytržený z reality. Jsem křesťan a opravdu asi nikdy zednářem nebudu. Jenže se svými zednářskými kamarády o tom mluvím, některé věci u nich se mi nelíbí a řeknu si své. Ale vážení, tu demagogii, kterou jste tu předvedli, to je hrůza. V článku se řekne, že jsou zednáři pro potraty. Zednář sem napíše, že to není pravda, tak to diskutující křesťanský fundamentalista okecává stylem, že jako vlastně tedy ne, že je to vlastně myšleno tak, že jako to vychází z podstaty zednářství. Tak takto, vážení, lidi ke křesťanství nepřivedete, když z nich budete dělat nechci říci co. Demagogie a manipulace je škodlivá nejen v zednářství, v životě, ale také ve víře, té křesťanské nevylučuje.