Zajímavé...

Zkušenost kněze s psychicky nemocnými lidmi

Přinášíme zajímavý rozhovor s P. Pavlem Hödlem, který nám zaslala jedna čtenářka.





P. Pavel Hödl se narodil v Uherském Hradišti. Letos oslavil 41 let.
Vyrůstal v Záhorovicích na úpatí Bílých Karpat.
Vystudoval gymnázium v Uherském Brodě a následně od roku 1999 podstoupil kněžskou formaci v kněžském semináři v Olomouci.
Po dvou letech studia na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého byl vyslán jako alumnus do Papežské koleje Nepomucenum v Římě a ke studiu na Lateránské univerzitě.
Na kněze byl vysvěcen 24. června 2006 v Olomouci.
V letech 2008 - 2010 byl studentem postgraduálního programu Posvátná liturgie při Liturgickém institutu na Ateneu sv. Anselma na aventinském kopci v Římě, které zakončil 14. prosince 2010 licenciátní zkouškou.
Od roku 2021 je doktorandem na Univerzitě Palackého.
Vedle práce v pastoraci byl také činný v kanonizačním procesu Aničky Zelíkové.
V období 2006-2007 byl kaplanem v Hranicích a Paršovicích.
V roce 2007 – 2009 byl kaplanem ve Vsetíně a Pozděchově.
V roce 2009-2010 byl kaplanem v Hranicích.
Od roku 2010 působil jako farář ve farnosti Dlouhá Loučka, Šumvald, Paseka.
Chová velikou úctu k římské mši a příležitostně slaví liturgii i podle Misálu z roku 1962.
Od roku 2016 působí jako farář v městě Zubří a Vidči.
V katolickém hnutí Cursillo zastává úřad národního spirituála.

Kdy jste se při své praxi v kněžské službě poprvé setkal s člověkem duševně nemocným a kolik jich bylo?
Mám za to, že s lidmi, kteří trpí duševním onemocněním, jsem se setkal už velmi záhy, během svého působení v Zábřehu. Tam jsem byl ustanoven jako jáhen ve školním roce 2005/2006. Vzpomínám si, že už tehdy mně zaujalo, že v kostele byli výrazně zastoupeni duševně nemocní. Vždycky jsem si kladl otázku, čím to je? I v pozdějších letech jsem se opakovaně setkával s těmito lidmi. Zdá se mi, že vůči mně cítí důvěru.

Jak s těmito lidmi spolupracujete?
Snažím se především zachovávat hranice svojí odbornosti. Nepokládám se za psychoterapeuta a už vůbec ne za psychiatra. Pokud se setkávám s lidmi, co mají tyto obtíže, obyčejně je vedu k důvěře vůči ošetřujícím lékařům. To, co pokládám za důležité, je, aby při styku se mnou, zakusili, že se setkali s knězem. Prakticky to znamená, že hodně času naslouchám a snažím se porozumět. Také se spolu modlíme, čteme Písmo svaté a vedu je ke svátostnému životu. Myslím si, že lidé, kteří se zapojují do života církve, mají velkou výhodu: Jsou méně osamocení, protože církevní společenství je schopno do jisté míry unést i jejich zvláštnost. Nejsi sám, rozumíme ti a také můžeš být pro druhé užitečným.

Kdy a odkud jste se dozvěděl o celorepublikové akci Týdny pro duševní zdraví (TDZ)?
O Týdnech pro duševní zdraví jsem se dozvěděl od naší farnice. Pozvala mě na přednášku doktora Cyrila Höschla, která se uskutečnila v Rožnově pod Radhoštěm v roce 2016. Je skvělé, že takové počiny přispívají ke kácení předsudků vůči duševně oslabeným nebo postiženým. Přišla tam řada psychiatrických pacientů a mně bylo mezi nimi příjemně. S lidmi sužovanými nějakým duševním postižením jednám jako s kterýmkoli jiným návštěvníkem, což jim dodává sebejistotu. Vždyť často propadají dojmu, že jsou pro svou chorobu nápadní. Nesoustředím se tedy při setkání s nimi na jejich odlišnosti. Možná i toto je dost typické pro Týdny duševního zdraví: Ukázat, že mají dvě nohy a ruce, srdce na pravém místě a že jsou platnou součástí této společnosti.

Letos, v roce 2021 jste měl přednášku v rámci Týdnů pro duševní zdraví. Jakého tématu se týkala a proč právě tomuto tématu?
Přesný název této přednášky si už nevybavuji. Snažil jsem se posluchačům předestřít možnosti, které jako kněz můžu lidem s duševním postižením nabídnout. Mluvil jsem co nejkonkrétněji. Poukazoval jsem na základě svých zkušeností, jak blahodárně na tyto jedince působí pravidelná modlitba, jak je užitečné pro jejich duševní prožívání účastnit se mše svaté, zpovídat se a také vnímat plynutí církevního roku.
Věci, které se zdají být na první poslech málo účinné, jsou velmi užitečné. Přinášejí do životů lidí s duševním postižením řád. Když se někdy tyto osoby obracejí na kněze, čekají jednoduché řešení. Vyhlížejí zázraky. Myslím si, že v tom je katolická církev velmi uměřená a nehandluje s nadějemi. Přijde-li za mnou člověk, který je psychiatricky léčený, neslibuji mu zázračné uzdravení. To by nebylo z mé stránky spravedlivé a možná by to uráželo i Pána Boha.
Naopak se je snažím přesvědčit, že mohou žít plnohodnotně, své diagnóze navzdory. Nesením kříže se mohou přidružit ke Kristovu dílu. Vedu je k tomu, aby prožívali všední den ve spojení s Kristem. Když se řekne víra, kostel, kněží, tak nás to svádí k tomu, zdůrazňovat věci mimořádné, ale je to přesně obráceně: Pán Ježíš žil třicet let obyčejným životem, ve skrytosti vykonával běžnou práci, poslouchal svou matku a to je pro nás obrovský vzor. Prostě prožívat obyčejné věci s neobyčejnou láskou. Tak by se to dalo říct jednoduše.
Máme tady na Valašskomeziříčsku různá nekatolická církevní společenství, která se hlásí k jakési letniční duchovnosti, a ty nemívají skrupule lidem slibovat divy na počkání, aniž by jim docházelo, jakou pohromu v jejich duších mohou způsobit. Člověk prahnoucí po zdraví může být nakonec ještě více rozčarovaný a dříve či později sekne s vírou úplně.
Kněz pomáhá lidem prožívat obyčejný život, aby se těšili z drobných radostí, které naděluje; aby se nehroutili ze strastí, jež nemohou nepřijít. Vždycky budeme v prostředí, které nás bude zneklidňovat. To je úplně běžné a přirozené. Když za mnou přijde osoba, která se bojí lidí a je úzkostná, tak ji budu muset trošku osmělovat, aby dělala malinké krůčky, aby stále nepřešlapovala na jednom místě. Tudíž mezi člověkem s duševním postižením a zdravým je velmi křehká hranice. Každý z nás nakonec bude muset prožívat smutné i veselé chvíle. U lidí s duševním onemocněním je to možná bolestnější a dramatičtější, ale tyto stavy známe vlastně všichni. Život je vždycky složitý a spletitý.
Mám velkou radost, když zpětně sleduji lidi, kteří za mnou přicházejí, že se posouvají, že jsou spokojenější, že si více důvěřují. To jsou hmatatelné důkazy Božího působení. Katolická mravouka je velice vyvážená, jako celé katolické učení, a zdůrazňuje součinnost Boží milosti a lidské vůle. Když se tyto dvě věci propojí, může člověk růst a prohlubovat se.

V čem by se medializace duševně nemocných mohla změnit?
Já budu mluvit o církvi, o našem církevním prostředí, protože to je mně vlastní. Víte, v čem vidím chybu? Naše katolická církev je stále lidovou, má významný společenský vliv a v tom je slabina. Máme potřebu pracovat ani ne tak s jednotlivými lidmi, ale s typy a určitým profilem. Máme zafixováno, kterak vypadá typický mládežník. Ten se musí usmívat. Pokud je to kluk, hrát fotbal. Pokud je to holka, musí zpívat ve schole. Jsme v zajetí různých vzorců, které jsme si vytvořili. Přitom víme, že společnost je mnohem pestřejší. Bohužel pořád jsme to jako katoličtí křesťané v naší zemi nedokázali zpracovat.
Já jsem přišel k víře praktikované až někdy okolo třináctého roku života. Od samých začátků jsem vnímal církev jako prostor, kde má každý slovo; kde jsi přijímaný takový, jaký jsi. To je ohromný potenciál. Ovšem, čím jsem starší, tím více zjišťuji, že jsme ho ještě nedokázali využít. A teď už přicházím k Vaší otázce. Samozřejmě, do našich kostelů přicházejí lidé s duševním postižením. Třeba ti, které mučí deprese. Jsou mezi námi. My musíme těmto lidem věnovat pozornost. Když jsem vstupoval do duchovenské služby, očekával jsem, že budu provozovat tzv. josefínskou duchovní správu, tj., budu oddávat, křtít, zaopatřovat, zpovídat, učit a všichni mi budou trhat ruce. Ale doba se velice změnila. Pouze za těch patnáct let mojí kněžské služby si všímám, že pastorace začíná být čím dál více individuální. Už nepracujeme s velkými skupinami – např. po třiceti lidech, ale často přicházejí jednotlivci, se kterými je třeba navázat jedinečný vztah a věnovat se jim osobně. Vyžaduje to mnoho času. Nemůže to zvládnout jediný kněz. Do budoucna bude zapotřebí vytvořit ve farnostech jakési svépomocné týmy, které by se na to soustřeďovaly, a to podle mě není nic nemožného. Vždycky se najde někdo, kdo je schopen se vcítit do druhého a může potom pomáhat v práci s lidmi, kteří jsou sužováni, třeba konkrétně depresemi. Tedy podle mě je toto cesta pro církev. Čím dál více opouštět to velikášské myšlení: „Nás je mnoho.“ Všímat si jedinečných neopakovatelných životních příběhů. Nedávno mně oslovila myšlenka Václava Havla, našeho někdejšího prezidenta. Řekl zhruba toto: „Jakost demokracie se pozná podle toho, že věnuje pozornost menšinám.“ Čili demokrat, to není člověk, který vahou své přesily zválcuje ostatní, ale správný demokrat, budující občanskou společnost, je ten, kdo si všímá menšin a nepřipravuje je o jejich hlas. Kde jinde bychom to měli zakusit, než v církvi?
Všechny ty menšiny, které mají svoje zvláštní potřeby, by měly přijít ke slovu a měly by být slyšeny. Ony jsou platnou součástí našeho společenství. Mohli bychom číst v evangeliu to, co říká Kristus: „Jestliže nepřijmete Boží království jako děti, vůbec do něho nevejdete.“ Všimněme si Ježíšovy přednostní lásky k dětem, což bylo v jeho době neslýchané. Na jiném místě říká Ježíš: „Kdo chce být mezi vámi největší, buď vaším služebníkem a otrokem všech.“ Myslím si, že toto je přesně ono: k lidem je potřeba přistupovat jednotlivě, a to je podle mě budoucnost Církve. Lidé už nejsou dnes takoví, že jim nařídíte a oni se podrobí. Bez toho osobního přístupu je neudržíme v našem společenství. Církev musí vysílat jednoznačné poselství: „Jsou u nás vítáni všichni.“ Když čteme evangelium, uchvátí nás osoba Pána Ježíše. „Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.“ Tohle je jeden z těch slavných úvodů, který najdeme u Lukáše. Co si o tom máme myslet? Pán Ježíš neřekl: „Nejdříve se, hoši, dejte do cajku, a až budete v pohodě, tož přijďte.“ Já mám pocit, že to v Církvi někdy děláme. Přijď, až budeš normální. Já říkám: „Přijď takový, jaký jsi.“

Jak může lidem se zkušeností s duševním onemocněním pomoci víra?
To je hodně obecná otázka. Já bych vyšel ze základní definice: Víra je spolehnutí se na Pána Boha. Věřící člověk má určitě jednu výhodu. Může si říci: „Bůh to se mnou myslí dobře. Moje nemoc je součástí jeho spásného záměru a prozřetelnosti.“ Ovšem, pokud na něho dolehne těžká zkouška, může se dostávat do duchovního zápasu. „Pane Bože, proč mi to děláš? Proč zrovna já?“ To není výraz pochybovačnosti. Takto naříkali před Hospodinem mnohé postavy Starého zákona. Na prvním místě spravedlivý Jób, jejž stihly všechny představitelné hrůzy. Jeho nářek nabývá podoby výčitek. Rád bych zopakoval ještě jednou, že věřící by neměli očekávat zázraky na počkání. Vybavuje se mi jeden poučný příběh z doby, kdy jsem působil jako farář v Dlouhá Loučce. Jednoho dne za mnou přišel jeden mladý muž. Byl o něco mladší než já. Mohl mít necelých třicet let. Už od pohledu trpěl depresemi, ale toužil po víře. Chtěl být pokřtěn, a tak jsem se mu skoro celý rok věnoval. Když už se blížila příprava ke konci, začal velice žadonit, aby se křest uspíšil. Jako mladý, nezkušený duchovní jsem si řekl: „Možná, že by mu ten křest pomohl k nabytí duševního klidu. Třeba i ty deprese bude snášet pokojněji.“ S dovolením svého arcibiskupa jsem mu tedy vyhověl. Zdálo se, že ten den po udělení svátosti, byl úplně šťastný. Do týdne spáchal sebevraždu. Najednou jsem si začal vybavovat souvislosti, které mi prve unikaly. On si ve své mysli vytvořil takový jízdní řád, křest měl být bezprostřední přípravou k vytoužené sebevraždě. Nejdříve rozprodával majetek. Najednou už nejezdil v krásném autě, ale v nějaké rozhrkané herce. Vykládal jsem si to, jako výraz jeho skromnosti, že se zříkal pozemských statků. Čím víc se blížil křest, byl spokojenější, už věděl, že se blíží konec. Pro mě to byla veliká kněžská lekce. Když se s podobnými případy setkávám nyní, žadatele spíše brzdím. Oni někdy očekávají od křtu věci, které jim dát nemohou.

Co byste vzkázal lidem s duševním onemocněním?
Já jsem rád, že žiji v době, kdy lidé s duševním onemocněním už nejsou tolik vytlačovaní z lidské pospolitosti. Společnost je už v tomto pohledu o něco chápavější. Proto bych postiženým lidem doporučil, aby se nebáli ve vhodných okamžicích hovořit o svém onemocnění na pracovišti, mezi svými blízkými. Mohou být pro druhé povzbuzením. Každý má nějaké omezení. To, co se někdy může zdát handicapem, nás může vystřelit do závratných výšin. Lidé, kteří mají duševní postižení, mohou porozumět jiným trpícím. Vaše postižení může být i dar, dar od Boha.

Jsou mezi duševně nemocnými i kněží nebo řádové sestry?
Otázka je určitě na místě. Ano, potkal jsem se s řeholními sestrami i kněžími, kteří se léčili z důvodu psychiatrického onemocnění.
Není pochyby, že někteří příslušníci duchovenstva trpí duševními poruchami. Nedovedu to statisticky popsat. Když se konají přijímací zkoušky do kněžského semináře, jejich nezbytnou součástí je hloubkový psychologický test, z něhož by ty zásadní psychiatrické diagnózy měly být patrné. Předpokládám, že duchovních s nějakým psychickým postižením není mnoho.
Předběžné psychologické vyšetření dokáže řadu těchto uchazečů odfiltrovat. Tady nejde o to, že by je chtěl někdo diskriminovat, ale spíš o to, aby se později nezhroutili, protože výkon kněžského povolání je psychicky velmi náročný.
Navzdory tomu, že každý bohoslovec je formován přinejmenším pět let v semináři a doprovázen v prvních krůčcích duchovenské služby, tu a tam se projeví nějaká psychiatrická nemoc. Někdy je kněz postaven i mimo službu. Některé choroby mohly být latentně přítomny v tom člověku už dávno, než se stal knězem, a projevily se až v pozdější době, pod vlivem vnějších činitelů.
Opravdu, není nic vzácného, že se mezi řeholníky a kněžími vyskytnou lidé s duševním onemocněním. To, že mají chorobu tohoto střihu, neznamená, že nejsou dobrými kněžími a řeholníky. Stále zůstávají svobodnými a mohou milovat Boha nade vše a bližního jako sebe. Zažil jsem jednoho starého, ctnostného kněze, který trpěl bludy. Měl utkvělou představu, že mu někdo dělá schválnosti. Měl pocit, že mu kradou jeho osobní věci nebo mu mění klíče ode dveří nebo vložky v zámcích. Tento kněz se však za domnělé pachatele nepřestal modlit. A to mi přišlo krásné. On sice nebyl schopen posoudit skutečnost, která se okolo něho děla, choval se podezřívavě, ale pořád v něm zůstal nádherný, obětavý, kněžský duch. Lidi okolo miloval, i když byl přesvědčen o jejich úkladech. Velice krásný přístup. Mohl na ně svolávat hromy, blesky, kdyby býval chtěl.
Snad ještě jednu věc bych podotknul. V každé církevní službě i společenství hraje klíčovou úlohu poslušnost. Zkušený a soudný představený si všimne, že některý spolubratr či spolusestra vykazuje známky duševního postižení. Konkrétně to může být sklon k velikášským činům jako zakládání nových klášterů. Vahou své autority může takovým lidem velice pomoci. Může jim říci: „Mám tě ráda, ale tohle ti zakazuji, protože by ti to ublížilo.“ Pokud dotčená duše pokládá představenou za osobu, která to s ní myslí dobře, nakonec poslechne. Tak to chodí v řeholních společenstvích. Platí to i na diecézní kněze: poslušnost vůči sídelnímu biskupovi je velmi osvobozující. Někdo z kleriků může pod vlivem psychiatrické choroby usilovat o opravdu nerozumné věci. Přijde představený a rázně řekne: „NE. Já to zakazuji.“ V těchto okamžicích uplatňuje svou moc ku prospěchu oslabeného člověka.
Když se vrátím k samotné otázce – jistě, i mezi duchovními a řeholníky najdeme lidi s duševním postižením. Předpokládám, že je jich mnohem méně než v jiných životních stavech. Zároveň si myslím, že to nijak neškodí nebo nesnižuje jejich důstojnost ani hodnotu jejich služby. Kněz nebo řeholník trpící tímto způsobem, může být velikým požehnáním.
Představený by měl zavčasu rozpoznat, že někdo z jeho podřízených má těžkosti, a měl by mu věnovat zvláštní pozornost. Nevím, jestli to dělají důsledně. Možná, že v těch větších diecézích, kde má pod sebou biskup okolo pěti set lidí, si ještě nezvykli na práci s personálními zdroji. Může se docela dobře stát, že se kněz pod vypětím zhroutí. Nebo u něho propuknou úzkostné stavy anebo se začne chovat jako maniak. Myslím si, že nám chybějí spolehlivé kontrolní mechanismy, díky nimž by se biskup dozvěděl o tom, že některý děkan, farář či kaplan se chová „divně“ a potřebuje pomoc. V nedávné době se papež František obracel na biskupy s velice prozíravými podněty: Nebraňte svým kněžím, aby se s vámi spojili. Když vám kněz volá, tak zvedněte telefon hned. Pokud nemáte zrovna čas, tak mu zavolejte co nejdříve. Choďte na návštěvy ke kněžím. To jsou fakt praktické rady. Představený musí mít osobní vztah se svými duchovními. S ohledem na celibát nemají své rodiny a před vlastními farníky se stydí. Pokud nemocný kněz vidí, že biskupovi na něm záleží, pak je všechno na dobré cestě.
Proč by i dobří kněží nemohli brát antidepresiva? Tím, že obdrželi kněžské svěcení, se nestali supermanem. Je třeba opustit úzce klerikální obraz církve, kde všechno závisí na kněžích. Kněží jsou jen lidmi, které Bůh obdařil mimořádnou milostí. Tvrdíme, že kněz je připodobněn Kristu Veleknězi. Kdo vidí kněze, vidí Krista. To je věc víry. Pořád je ovšem z masa a kostí a i on se může sesypat. Možná, že si to naši představení ještě neuvědomili. Tolik let si svoje bohoslovce pipláme v kněžském semináři, potom na ně biskup vloží ruce a pošle je na kaplanské místo. Po složení farářských zkoušek už působí samostatně a zájem o ně výrazně poklesne. Toto je každopádně špatně. Všímavost je velice naléhavá, i deset, patnáct, dvacet let po svátostné ordinaci.
Neříkám, že by bylo mezi kněžími nadměrné množství duševně postižených, ale čeho si každý věřící zaručeně všimne? Co kněz, to svéráz! Kolik podivínů mezi námi je!
V dějinách církve najdeme řadu svatých kněží, kteří měli očividně duševní onemocnění. Často se poukazuje na svatého faráře arského. Když je nějaký kněz stižen duševní poruchou, neznamená, že nemůže být svatý. A to je i u každého běžného věřícího. Pokud někdo trpí schizofrenií, to neznamená, že nemůže být svatý. Většinou zdůrazňujeme jako katoličtí křesťané zásadu, že milost předpokládá přirozenost. Čili, když je člověk na přirozené rovině v pořádku, tak na tom mnohem snáze může stavět Boží milost. To člověk nemůže popřít. Samozřejmě, když máte zdravou rodinu, ve které vás vychovají milující rodiče a pokud dostanete dobrou školu, máte dobré životní návyky, potom se na tom mnohem snáz buduje, ale není to nezbytná podmínka. Někdo hold se narodí s duševním postižením. Je po přirozené stránce rozkolísaný, ale navzdory tomu může z něho Bůh udělat úžasného světce. Bůh není vázán ničím. On nečeká, až budeme normální. On chce, abychom za ním přišli takoví, jací zrovna jsme. On pak dělá zázraky. Žádné čáry máry fuk: „Přijmi Pána Ježíše jako osobního Spasitele, a pak bude všechno růžové.“ To katolík neřekne. Jelikož katolík moc dobře ví, že lidský život bude vždycky složitý a že budeme vždycky nést kříž.
Zmínil jsem svatého faráře arského. Za přečtení stojí kniha od význačného francouzského romanopisce Georgese Bernanose Deník venkovského faráře. Složitá četba. Není vhodná ke kávě ani k zákusku; popisuje životní příběh kněze, který byl skutečný „blázen“. Tento „blázen“, řekněme to slovo ještě jednou, miluje Krista a koná zázraky. Přicházejí za ním zástupy ke zpovědi. Krásný příběh. Ukazuje se tam i role představených, kteří tohoto klerika bedlivě sledují. Vědí, že je duševně nemocný. To je ono. Pokud máme nějakého kněze s těmito těžkostmi, to neznamená, že ho hned označíme za neschopného výkonu služby. Ale jde spíše o to přistupovat k němu s jemnocitem a větší pozorností. Tady není rozdílu mezi knězem a neknězem. Takže děkujme za lidi, kteří trpí nějakým duševním onemocněním, protože oni nás učí jednat s lidmi jakožto s lidmi. To nejsou kusy ve stádu, to nejsou ovce. To se mi zdá být stěžejní.
Dokážu si představit kněze, za kterým přijde muž nebo žena trpící schizofrenií nebo něčím jiným, a ten kněz řekne: „Rozumím Vám. Důvěrně to znám.“
Abychom mohli druhým lidem pomáhat, nemusíme být dokonalí, zdraví, bez vrásek. Já spíše budu důvěřovat knězi, který bude mít ty vrásky, který bude mít laskavý pohled, nebude mě okřikovat, nechá mě vyjádřit se, a to přece umějí duševně nemocní lidé znamenitě.

Jaké přání nebo vizi máte do budoucna?
Moje vize do budoucna vychází z onoho základního prožitku, který jsem učinil v nějakých třinácti letech, kdy jsem poprvé vkročil do chrámu v Nezdenicích, do svého farního kostela, a bylo mi tam dobře. Vzpomínám na mnoho kněží, s nimiž jsem se v době dospívání setkával a každý mi dával najevo upřímný zájem. Vnímal jsem Církev jako prostor přijetí.
Když se řekne katolicismus, tak si ho vždycky spojuji s otevřenou náručí. Pohleďme, sloupořadí na Svatopetrském náměstí, sochař Bernini je záměrně navrhl jako dlaně otevřené městu a světu. Toto byl tedy můj základní prožitek, prožitek přijetí, které, myslím, každý dospívající potřebuje: Máme tě rádi, jsi vítaný a chtěný.
Pořád se k této myšlence vracím. V letošním roce zahajuje římskokatolická církev synodu. Je to cesta, která má vést k obrodě. Bude probíhat odspodu, tj. od obyčejných věřících v našich farnostech. Ti budou diskutovat nad otázkami, které je zajímají, zneklidňují nebo rozčilují. Budou třeba i navrhovat dobré nápady vedoucí ke změně. Výsledkem synodálního procesu potom má být, že si v církvi budeme připadat jako ve svém domově. Bude nám tam prostě útulno.
Pořád v naší církvi najdeme mnoho skupin, které jsou frustrované, že si jich nikdo nevšímá nebo že se dělá, jako by nebyly. Zvlášť dramaticky vnímám přístup církve k homosexuálům. To je otázka, kterou nemůžeme promlčet. Jsou to konkrétní osudy, konkrétní lidské tváře. Jako kněz se setkávám s mladými lidmi, u kterých se projevuje odlišná sexuální orientace od té heterosexuální; bývají zmatení a nešťastní. Pohybují se v prostředí, kde mají strach promluvit. Přitom jsou to velice krásní, obdarovaní lidé, kteří by měli dostat slovo.
Není žádoucí očekávat od lidí, aby se nejprve dali do pořádku, a pak mohou přijít. Do církve nepotřebujeme žádné očkovací průkazy. Do církve může přijít každý, tak jako za Kristem mohl přijít každý.
Dost stěžejní pro mě bylo, když jsem se před několika lety dozvěděl o sebevraždě sedmnáctiletého hocha Filipa. Vyrostl v katolické rodině. Kluk zapojený do života farnosti. Měl ve své blízkosti i tetu, která byla otevřenou lesbou. Pohyboval se v blízkosti kněží, kteří měli také pochopení. A přesto tento mladičký gay měl pocit, jako by se dusil, a sáhl si na život. To pro mě bylo varovné memento. Hořké probuzení. Pozor! My si myslíme, že jsme přijímajícím společenstvím, ale jsou tu i lidé, kteří to vnímají úplně jinak. Připadají si odstrčeni, umlčení, zastrašení. Kolik mohl mít ještě roků před sebou? V tom nejkrásnějším věku udělat tak hroznou a nezvratnou věc! Je tohle zapotřebí? Probuďme se a konečně si všímejme těch, kteří nejsou podle našich představ.









Sdílet

Související články:
„Celibát potřebný a nezrušitelný!“ 2 (20.09.2022)
„Celibát potřebný a nezrušitelný!“ 1 (18.09.2022)
Požadavky pro světovou církev a Druhý vatikánský koncil (15.09.2022)
Výchova ke kněžskému celibátu podle Druhého vatikánského koncilu (13.07.2022)
Poděkování a informace pro podporovatele vzniku nového kostela v Brně-Lesné (01.07.2022)
Kněžské svěcení v Brněnské katedrále sv. Petra a Pavla (19.06.2022)
Očekávání od nových kněží - Nechceme z vás mít supermany, ale muže svátostí (16.06.2022)
Panna Maria mi dala znamení (svědectví z Medžugorje) (11.06.2022)
Boží milosrdenství a potopení Titanicu (+ další články v odkazech) (20.05.2022)
Zemřel P. Josef Červenka (16.04.2022)
Vzpomínková slavnost na P. Josefa Ondráčka (30.03.2022)
MODLITBA ZA KNĚZE - kněží velmi potřebují naše modlitby (05.02.2022)
P. Michal Cyprián Iwene Tansi (12.01.2022)
Zahájení kanonizačního řízení P. Martina Středy, SJ (08.12.2021)
Fra Mario Knezović, kterého mnozí znáte z Medžugorje, považuje za nutné duchovně probouzet: (15.11.2021)
5 sester, které Pán povolal do jedné řehole (29.10.2021)
Svěcení stálých jáhnů v Brně (záznam) (25.09.2021)
Kněží, nevzdávejte se ani v nejhorších časech (příběh) (26.08.2021)
Vize kněžství sv. Veroniky Giuliani (28.07.2021)
Svědectví kněze: Stojí to za to! (06.07.2021)
Od Jehovova svědka po řeholního kněze a ředitele pro povolání: Poznejte otce Bowena (11.06.2021)
O.Nik oslaví 20 let kněžství (11.06.2021)
Křížová cesta P. Filipa M. Ant. Stajnera pokračuje (24.04.2021)
Žádný biskup ani kněz se nestane svatým bez Božího lidu (20.04.2021)
P. František Lízna na Hoře křížů v Litvě (video) (06.03.2021)
O otci MONTFORTOVI (05.03.2021)
Povolání ke kněžství (01.03.2021)
Kněz objasňuje tvrdou pravdu o příčinách úpadku církve (22.01.2021)
Prosba kněze svým spolubratrům (18.01.2021)
Polibek od Ježíše - ministrant ukázal knězi Ježíšovu lásku (12.01.2021)
Rozhovor - Arcibiskup Jan Graubner: Ocitl jsem se na prahu věčnosti (11.01.2021)
Živý přenos posledního rozloučení s otcem Josefem Fialou - v neděli 10. 1. 2021 od 14:00 + Vzpomínka - rozhovor s ním... (10.01.2021)
Zemřel Mons. Josef Fiala, bývalý farář v Běhařovicích (01.01.2021)
Irská státní televize se musela omluvit za pomluvu kněze (14.12.2020)
Svátost na ulici - Chodí po centru Bratislavy a zpovídá. Stačí se jen pozastavit, říká kapucín (09.11.2020)
Poslední rozloučení s otcem Petrem Dokládalem. (27.10.2020)
Kanonizační řízení kněží Jana Buly a Václava Drboly (20.08.2020)
Benedikt XVI.: Katecheze – generální audience 5.8.2009: Faráře Arského učinila svatým věrnost Pánovu povolání (13.08.2020)
70 let po násilném rušení klášterů (20.04.2020)
Římskokatolická farnost společně s obcí pořádala na Květnou neděli jízdu v kabrioletu s Nejsvětější Svátostí Oltářní po ulicích obce. (11.04.2020)
Kněží v Neapoli slouží mši sv. na střeše fary, věřící se jí účastní z balkonů (05.04.2020)
Kněží si od nás zaslouží nejen úctu a modlitbu, ale i vyjádření vděčnosti (05.04.2020)
Karol Dučák: Kněz Dr. Jozef Tiso nebyl nacista a nechtěl rozbít ČSR, 2. část (01.04.2020)
Nebojte se, protože všichni jsme v Božích rukou (30.03.2020)
Karol Dučák: Kněz Dr. Jozef Tiso nebyl nacista a nechtěl rozbít ČSR, 1. část (30.03.2020)
Prof. Mons. Petr Piťha: Jak se chovat? (20.03.2020)
Životní jubilea otce Mons. Josefa Fialy, dlouholetého faráře v Běhařovicích (13.03.2020)
Prosba o modlitbu za o. Nika (12.03.2020)
O osvobozující milosti (k exhortaci o Amazonii) (19.02.2020)
Sbohem celibátu? (03.02.2020)
P. Marian Kuffa: Říkají mi, abych nemluvil do politiky. (25.01.2020)
Československý mučedník bl. Metoděj Dominik Trčka (20.01.2020)
Odpusť si (07.01.2020)
Otec Kuffa, liberalismus a jeho "třídní nepřátelé" (27.12.2019)
Otec Marian Kuffa a světlo do našeho života (k 60. narozeninám otce Mariana) (25.12.2019)
Vyjádření o. Mariana Kuffy k hlasování NR SR o Istanbulské úmluvě (29.11.2019)
Pozdrav a požehnání otce Montforta České republice: Milí přátelé Dvou Srdcí Lásky (20.11.2019)
Ženatý katolický kněz přesvědčivě vysvětluje, proč by kněží MĚLI žít v celibátu (20.09.2019)
Můj přítel opouští kněžství, a přitom je lepším knězem než já (16.09.2019)
Kněz rozzlobený na mši svatou prožil zázrak (30.08.2019)
Od ateisty ke kněžství. Obrátil se díky mši svaté v televizi (25.08.2019)
O. Marian Kuffa - kázání Klokočov, 9. srpna 2019 (23.08.2019)
Slepý muž vysvěcen na kněze (20.08.2019)
Václav Peša - 70. let výročí kněžského svěcení (29.07.2019)
Celibát není problém, ale odpověď na kněze dopouštějící se zneužívání (27.07.2019)
Mše svatá ve Valči - 25. let kněžství o. Marka Dundy (30.06.2019)
Když se z otce-vdovce stane služebník oltáře (29.06.2019)
Kněžské svěcení - Ondřej Talaš (02.06.2019)
Od letničního hnutí ke katolickému knězi (31.05.2019)
Exorcista: Ne posedlost, ale pokušení je nejčastějším projevem působení zlého ducha (28.05.2019)
Z narkomana mariánský kněz (23.05.2019)
Biskup Evans: Co znamená být knězem? (21.04.2019)
Páter vedl na Titaniku modlitbu růžence (18.03.2019)
Kněz, který odčiňoval hříchy jiných kněží (09.03.2019)
Celibát není problém, ale řešení (04.03.2019)
Franz Mühlberger - mimořádná osobnost v naší oblasti (04.02.2019)
Do Lomničky chodí jen ti nejodolnější (21.01.2019)
'Ďábel a páter Amorth' (20.01.2019)
Znáte osobnosti z oblastí FATYMu? (12.01.2019)
Rozhovor s P. Štěpánem Smolenem pro Postoj.sk (03.01.2019)
Štandopéde do nebe (31.12.2018)
Povolání ke kněžství (21.12.2018)
Aktualizováno 2: Otec Marian Kuffa ve vážném stavu v nemocnici - prosba o modlitbu (28.10.2018)
Kněží se musím zastat (26.09.2018)
Začíná se 40-denní řetěz půstu a modliteb za kněze (15.09.2018)
Gratulujeme otci Milanovi k Abrahámovinám (07.09.2018)
Kardinál Tomáš Špidlík SJ (29.08.2018)
Rutina a vyhoření kněze při slavení liturgie (15.08.2018)
Zemřel P. Mgr. Josef Pelc (12.07.2018)
Přednáška a prezentace knihy Mons. Prof. probošta Petra Piťhy (03.06.2018)
100 let od narození P. Antonína Němčanského (17.05.2018)
Kázání jáhna Ladislava Kince ze 4. neděle velikonoční (30.04.2018)
Chtěli vstoupit do manželství a dnes .., z něj je kněz a z ní řádová sestra (17.04.2018)
Poděkování a blahopřání kardinálu Dominiku Dukovi (13.04.2018)
Bratři dvojčata se stali kněžími poté, co jejich matka odmítla potrat (03.04.2018)
Osobnost: P. Emanuel Tocháček (15.03.2018)
Karol Dučák: Dialog s nekřesťany a akomodační (adaptační) misijní metoda jezuitů (28.02.2018)
Svatá Veronika Giuliani varuje kněze před peklem (17.12.2017)
Povolání ke kněžství (17.12.2017)
100. výročí narození P. Františka Adámka (12.11.2017)
Kněz (poděkování) (16.09.2017)
Jiří Mikulášek: A za rok přijde vynadat ten třetí (17.08.2017)
Fotky z oslavy 20 let kněžství otce Milana Plíška (20.06.2017)
65. výročí popravy P. Jana Buly - foto ze vzpomínkové akce (28.05.2017)
20 let jáhenství otce Františka (24.05.2017)
Otec Milan oslaví 20 let svého kněžství (24.05.2017)
Primice - P. Jaroslav Kolbaba (17.05.2017)
Vzpomínkové akce 65. výročí popravy P. Jana Buly a všech v Jihlavě popravených politických vězňů (14.05.2017)
Arcibiskup Bober vyzval kněze k důvěře v Boha a věrnosti ideálům (18.04.2017)
ŽENA A KNĚZ (zamyšlení ženy ženám) (01.04.2017)
Karol Dučák: Celibát kněží v učení Druhého vatikánského koncilu (11.01.2017)
Fotbalista Philip Mulryne je jáhnem a stane se katolickým knězem (09.12.2016)
16. výročí smrti fra Slavka Barbariće v Medžugorji (26.11.2016)
Dokumentární film Jako bychom dnes zemřít měli (10.11.2016)
P. Amorth a jeho duchovní testament: časté přijímání svátostí jako ochrana před Satanem (24.10.2016)
* Zemřel bývalý provinciál salesiánů na Slovensku don Ernest Macák
* Přímý přenos zádušní mše svaté v Šaštíně v pátek 21. 10.
(20.10.2016)
Nová kniha: Robert Maria Mayer DĚCKA, VALÍME DO NEBE! (04.10.2016)
Otevření pamětní síně P. Jana Buly - Lukov 2016 (03.10.2016)
Exorcista v zácviku se dělí o zážitky z boje proti démonům v Římě (28.09.2016)
V Itálii přibývá žádostí o exorcismus, ale chybí exorcisté (27.09.2016)
Ano a rád, i když je to těžké - pocta St. Krátkému v Brně (27.09.2016)
Zemřel exorcista páter Gabriel Amorth (18.09.2016)
Řeholní sliby - Pavel Baxant, Leo Gallas a Václav Sládek (06.09.2016)
Otevření pamětní síně P. Jana Buly (05.09.2016)
Kněžská pouť 2016 v Kostelním Vydří (05.09.2016)
Modleme se za Dona Gabriela Amortha (11.08.2016)
Kněz je největší Boží dar (22.07.2016)
O.Nik slaví 20 let kněžství a 50 let života (30.06.2016)
EVROPA NA KOLENOU? K čemu kultura pohody potřebuje kněze (27.06.2016)
Kniha - Vzpomínka - P. Robert Mayer (17.06.2016)
Ve Štítarech se uskutečnila kněžská rekolekce (07.06.2016)
* Celosvětová modlitební štafeta za kněze 3. 6.
* Na Svatém Hostýně se věřící budou modlit za kněze
(02.06.2016)
Rozhovor s jáhnem Ladislavem Kincem (22.05.2016)
Otec Nik nadále slaví 45. narozeniny! (17.04.2016)
Katolický týdeník: Otřesný případ zneužití psychiatrie vůči knězi (14.04.2016)
Páteční pouť u Svaté brány Roku milosrdenství ve Znojmě (26.01.2016)
Popularita ďábelských her roste. Exorcisté a psychiatři varují (13.01.2016)
I kněží mohou vyhořet (30.12.2015)
Ukončení diecézní fáze kanonizačního řízení R. D. Václava Drboly a R. D. Jana Buly (16.12.2015)
Při příležitosti 15. výročí smrti fra Slavka Barbariće
* Pozadí jeho působení
(20.11.2015)
Od smrti P. Antonína Němčanského uběhlo již 5 let (11.11.2015)
„Máš ho ještě, svůj růženec?“ (2. část – dokončení) (06.11.2015)
Stoletý kněz: Stále bojuji s ďáblem (08.10.2015)
Co dokáže falešné obvinění (23.09.2015)
Celibát (20.09.2015)
Půst a pouť za kněze - 40 denní řetězec půstu a modliteb za kněze (13.09.2015)
Výstava k 100.výročí narození P. Otto Opálky (25.08.2015)
Menší rozhovor s naším knězem P. Markem Dundem (06.08.2015)
P. Josef Toufar je doma: Jako bychom dnes zemřít měli
+ kázání kardinála Dominika Duky
(13.07.2015)
Nekritizujme své kněze (07.07.2015)
Dnes nejsou povolání k zasvěcenému životu? (26.06.2015)
Primice diecézních novokněží v ČR v roce 2015 (22.06.2015)
Příběhy ze života kněze (01.06.2015)
Nejlepší dárek pro novokněze. Zadarmo. (20.05.2015)
Životní jubilea otce Mons. Josefa Fialy (13.04.2015)
Otec Jiří vtipem hýří (31.03.2015)
Kněží Jozef Maretta a Marián Kuffa hovoří o referendu (25.01.2015)
Povolání ke kněžství (23.01.2015)
Výstava věnovaná Josefu Toufarovi (15.01.2015)
Dokument Opři žebřík o nebe (08.01.2015)
Znamení doby pro apoštolát v Apokalypse (07.01.2015)
Kniha ke 100. výročí narození P. Aloise Pekárka (14.12.2014)
Biskup Jan Vokál odslouží mši v Číhošti (13.12.2014)
Za otcem Markem stojím !!! (K exorcismu ve Vranově nad Dyjí) (28.11.2014)
Kardinál Groer nevinen? (30.10.2014)
Půst a Pouť za kněze 2014 (17.09.2014)
"Musím být připravený na to, že Hospodin může kdykoliv říci – pojď domů" (16.07.2014)
Každý rok ubývá na Starém kontinentu tisíc kněží (15.07.2014)
Zamilovaný kněz (10.07.2014)
P. Karel Skočovský: Posílám novokněžské požehnání!
(+ přání novokněžím)
(08.07.2014)
Mezinárodní asociace exorcistů (07.07.2014)
Na misiích mezi Indiány (05.07.2014)
Ohlednutí za slavností 20-let kněžství otce Marka (28.06.2014)
Kněžské svěcení 2014 v brněnské diecézi + termíny primicí (10.06.2014)
Pozvánka na kněžské svěcení a primici Mgr. Karla Skočovského, Ph.D. (22.05.2014)
„Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Mt 10,22) (10.04.2014)
Prosba o vzpomínky a zážitky s Mons. Aloisem Pekárkem (13.03.2014)
Vzpomínáme na o. Vladimíra Cyrila (11.03.2014)
Kněz počatý při znásilnění: "Svému otci jsem odpustil a vyzpovídal ho" (21.02.2014)
Farář Maroš Kuffa: Odpustit nepřátelům je nejtěžší, ale tam začíná křesťanství (06.01.2014)
V Číhošti po šedesáti čtyřech letech zazní Toufarovy promluvy (27.11.2013)
Ročně vystupuje z řeholních řádů tři tisíce osob (06.11.2013)
Rozhovor: Bratři Brožové aneb čtyřnásobné kněžské povolání v jedné rodině (04.11.2013)
Rozhovor s misionářem P. Vojtěchem Kohutem - část 2.
Jaké to je být misionářem v Středoafrické republice
(18.10.2013)
Rozhovor s misionářem P. Vojtěchem Kohutem - část 1.
Měl jsem asi pět, nebo šest roků, když to přišlo
(15.10.2013)
Benedikt XVI. - Brno (01.10.2013)
Kde vymírá víra, vymírá také zdrženlivost (27.09.2013)
Prázdniny na faře, aneb o. Vladimír Cyril zamlada (09.08.2013)
Sváteční slovo o. Marka Dundy (03.08.2013)
Dobrodružství s Bohem (14.07.2013)
Knězem na 40 hodin (02.07.2013)
Osobnosti Znojemska – kněz Marek Dunda (01.07.2013)
Kněžské svěcení, Brno 2013 + termíny primicí (25.06.2013)
Projev sv. Otce Pavla VI. k šestému Světovému dni modliteb za kněžské povolání (23.06.2013)
Kněžské svěcení - Michal Cvingráf (13.05.2013)
Kněžské svěcení - Petr Václavek (13.05.2013)
Kněžské svěcení - Pavel Kuchyňa (13.05.2013)
Kněžské svěcení - Vojtěch Loub (13.05.2013)
Kněžské svěcení - Jiří Brtník (13.05.2013)
Jáhenské svěcení - Michal Seknička (13.05.2013)
Primice Jana Davida SAC (13.05.2013)
Umučený kněz Toufar z Číhoště by mohl být blahořečen (09.05.2013)
Návštěva o.Vladimíra v nemocnici (03.05.2013)
Kdyby nad městem dlela kněžská požehnání.... (21.04.2013)
Co se stává, když někdo neodpovídá na Boží volání (08.04.2013)
Pius XI. a jeho pohled na nová kněžská povolání (05.04.2013)
Zemřel P. Boleslav Česlav Chroboczek OFM Conv. (02.04.2013)
Zemřel P. Tomáš Prnka (02.04.2013)
Kněžské svěcení Miloslava Chrásta (29.03.2013)
Velikonoční přání otce generálního vikáře (23.03.2013)
Autorské čtení z knihy Jako bychom dnes zemřít měli (09.03.2013)
Zemřel P. Stanislav Jiří Fiala, sac., OH (06.03.2013)
Blázen pro Krista (03.02.2013)
Otec Josef Koláček převzal Cenu města Brna (25.01.2013)
Zemřel P. Vojtěch Srna (21.01.2013)
P. Ferdinad Chýlek (08.01.2013)
Nová generace kněží překonává následky neblahého vlivu „osmašedesátníků” (07.01.2013)
Kandidát blahořečení Josef Karel Matocha (07.01.2013)
Naši kardinálové v moderních českých dějinách (02.01.2013)
P. Ignát Wurm - čestný občan města Přerova (31.12.2012)
Zemřel P. Jan Kabátek (28.12.2012)
Kázání z kněžského svěcení - Josef Peňáz (15.12.2012)
Zemřel biskup Ing. Jan Blaha (15.12.2012)
Zemřel vladyka Ivan Ljavinec, emeritní apoštolský exarcha (11.12.2012)
Co se událo 12. 12. 1992? Nevíte? My Vám pomůžeme… (10.12.2012)
Vzpomeňme na otce Františka!!! (28.11.2012)
Kněžské svěcení a primice - Josef Peňáz (13.11.2012)
Cesta k andělům - Jan Graubner (09.11.2012)
P. Pavel Pacner novým proboštem v Mikulově (06.11.2012)
Primice P. Josefa Kubeše na Humberku - foto (06.11.2012)
Vzpomínková bohoslužba - 30. výročí úmrtí P. Antonína Šuránka (30.10.2012)
Beatifikace Čtrnácti pražských mučedníků - foto (30.10.2012)
Primice P. Josefa Kubeše (18.10.2012)
Jiří Mikulášek: Vejdi do radosti (17.10.2012)
Zemřel P. Josef Krchňavý (11.10.2012)
Kněz, který evangelizuje skrze televizní obrazovky TV NOE (09.10.2012)
Dne 7. října 1987, na svátek Panny Marie, zavraždili kněza Štefana Poláka.
Aktualizováno, vyjádření historika
(06.10.2012)
Jáhen Kubeš - kněžské svěcení (30.09.2012)
Pohřeb P. Jeronýma Filipa Hofmanna (18.09.2012)
Smuteční oznámení (15.09.2012)
Slovensko: Pozvánka na 40-denní řetěz půstu a modliteb za kněze (13.09.2012)
Otec Pavel se představuje v Klokotech (11.09.2012)
Náboženská víra na ústupu? (10.09.2012)
Výstava ,,in memory" P.Otto Opálka u sv. Mikuláše ve Znojmě (10.09.2012)
Výstava v Louce a P. MUDr. Otto Opálka (28.08.2012)
Primice novokněze Martina Kohoutka (19.07.2012)
Zemřel Mons. Jan Kutáč (18.07.2012)
Příběh novokněze Karla Janů (18.07.2012)
O. Ferdinand Kaňka: Dechtice jsou slovenské Medžugorje (12.07.2012)
70 let kněžství P. Antonína Němčanského a primiční mše sv. v jeho rodišti (05.07.2012)
Jaká je radost a odměna kněze ve farnosti? (23.06.2012)
Zemřel P. Julián Vladimír Veškrna, CFSsS (19.06.2012)
Zemřel P. Jan Zemánek, CSsR (12.06.2012)
Katolická kritika Anselma Grüna (10.06.2012)
Mše svatá u příležitosti výročí pontifikátu Svatého Otce (04.06.2012)
Svěcení a primiční mše svatá Stanislava Trčky (23.05.2012)
Zemřel Mons. ThDr. Josef Laštovica (21.05.2012)
Misionář P. Anthony Saji v České republice (09.05.2012)
Riskoval život za záchranu židovských dětí (02.05.2012)
Důležití pastýři, komentář A. Seleckého (30.04.2012)
Zemřel P. Angelus Alois Glabasnia OFM (25.04.2012)
Vikář hebrejsky mluvících katolíků vypráví svůj příběh (20.04.2012)
Připomínka 60. výročí popravy služebníka Božího R. D. Jana Buly (19.04.2012)
Aktuálně: benediktini si připomínají Pátra útěchy na Titaniku (15.04.2012)
Cesta k andělům (62. díl): kardinál Miloslav Vlk (12.04.2012)
Zemřel P. Cyril Václav Tomáško, OFMCap (11.04.2012)
Zemřel P. Josef Byrtus (11.04.2012)
Benedikt XVI. odpověděl na Výzvu rakouských kněží k neposlušnosti (06.04.2012)
Kněží rezignují před nepochopením věřících (05.04.2012)
Zemřel P. Jaroslav Moštěk (19.03.2012)
Návštěva v domově důchodců pro kněze (14.02.2012)
Zemřel P. Jan Dobeš (09.02.2012)
Dar a tajemství (07.02.2012)
Zemřel P. Jan Kutáč (04.02.2012)
Zemřel P. Josef Dobiáš (30.01.2012)
List otce kardinála Dominika Duky spolupracovníkům (30.01.2012)
Účast na instalaci kardinálů (25.01.2012)
100. výročí narození Mons. Josefa Navrkala (12.01.2012)
Informace k pouti do Říma na slavnostní jmenování kardinála Dominka Duky (11.01.2012)
Oficiální web P. Vojtěcha Kodeta ThD. O.Carm (09.01.2012)
P. Marián Kuffa v televizním přenosu a jeho další promluvy (01.01.2012)
5. celonárodní setkání koordinátorů pastorace povolání na Velehradě (19.12.2011)
PhDr. ThDr. Ján Čarnogurský (13.12.2011)
Prosby otce Vladimíra Cyrila (18.11.2011)
Církev hromosvodem (17.11.2011)
Vzpomínka na pana probošta Stanislava Krátkého (08.11.2011)
Děkovná mše sv. za blahořečení papeže Jana Pavla II. - promluva Ladislava Kince (22.10.2011)
P. ELIAS VELLA: DÉMONY VYHÁNĚJTE (15.10.2011)
Církev bude plnit své poslání, nepřipodobní-li se kněží světu (07.10.2011)
Zemřel P. Jan Kroupa, básník a přítel Radia Proglas (27.09.2011)
Nový nuncius pro Českou republiku (17.09.2011)
Zemřela paní Ludmila Holá (06.09.2011)
Dětský voják katolickým knězem (31.08.2011)
Zemřel Mons. Josef Kavale (28.08.2011)
Kardinál Robert Sarah varuje kněze, kteří neoponují potratům a homosexualitě (23.08.2011)
Pohřeb Dona Gobbiho (27.07.2011)
Primice P. Jiřího Jeniše v Újezdě u Brna (07.07.2011)
Zemřel otec Stefano Gobbi (30.06.2011)
Beatifikační proces P. Václava Drboly (28.06.2011)
Rekolekce ve Štítarech (14.06.2011)
Jak mě můj kněz neobtěžoval (06.06.2011)
Rozloučení s arcibiskupem Karlem Otčenáškem (31.05.2011)
Kněžské svěcení - Jiří Jeniš (21.05.2011)
Zemřel P. Alois Honek (17.05.2011)
Pozvánka na svěcení zvonů v Praze (11.05.2011)
Další zvony pro Nepomuk odlity na Zelený čtvrtek (29.04.2011)
Kněžské zvony pro Nepomuk (15.04.2011)
Zemřel P. Jan Štrumfa (09.04.2011)
Zajímavý výrok Benedikta XVI. na adresu povolaných (28.03.2011)
Farář chybuje vždycky... aneb Farářům s úsměvem (28.03.2011)
Promluva kněžím na rekolekci 8. 3. 011 (17.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu XV. díl - P. Antonín Zgarbík (15.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu XIV. díl - P. ThDr. Ambrož Jaroslav Tobola (14.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu XIII. díl - P. Václav Celestin Šulc (13.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu XII. díl - P. František Sitte (12.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu XI. díl - P. Václav Říha (11.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu X. díl - P. ThDr. Ferdinand Nesrovnal (10.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu IX. díl - P. Albín Jaroslav Kvita (09.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu VIII. díl - P. ThDr. Josef Koutný (08.03.2011)
Celonárodní pout ke cti sv. Jana N. Neumanna (07.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu VII. díl - P. Adolf Kajpr (07.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu VI. díl - P. ThDr. Stanislav Bohuslav Jarolímek (06.03.2011)
Slavnostní mše svatá k prvnímu výročí úmrtí kardinála Tomáše Špidlíka SJ (05.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu V. díl - P. Josef Jakubec (05.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu IV. díl - P. Josef Chadraba (04.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu III. díl - P. Bohuslav Burian (03.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu II. díl - P. Bohumír Bunža (02.03.2011)
Zemřel mons. Oto Mádr (01.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu I. díl - P. ThLic. Vojtěch Basovník (01.03.2011)
Čeští církevní mučedníci z doby komunismu - úvod (28.02.2011)
Ztracený ráj (14.02.2011)
Zemřel P. Stanislav PRAVEC (26.01.2011)
Zemřel R. D. ThDr. Josef PACAL (17.01.2011)
Pořad o P. Josefu Koláčkovi SJ na ČT2 (11.01.2011)
Vykonstruovaná obvinění kněží (10.01.2011)
Zemřel R. D. Doc. PhDr. Ing. Miloš RABAN, Th.D. (09.01.2011)
Zemřel mikulovský probošt - Stanislav Krátký (15.11.2010)
Zemřel P. Antonín Němčanský (10.11.2010)
Zemřel novokněz Pavel Jiřík (12.10.2010)
Papež Benedikt XVI. jmenoval své nové kaplany (28.09.2010)
Kněžský zvon sv. Janů pro Nepomuk (12.09.2010)
Kardinál J. H. Newmann patronem kněží? (03.09.2010)
140. výročí narození P. Jana Šrámka (02.08.2010)
Kněžské osobnosti - zajímavá výstava a kniha (30.07.2010)
Zemřel Mons. Metoděj Kotík (21.07.2010)
Jáhenské svěcení v Českých Budějovicích (12.07.2010)
Jáhenské svěcení (05.07.2010)
Přednáška na téma Uzdravení žen po potratu: role kněží (17.06.2010)
Benedikt XVI. zakončil Rok kněží (14.06.2010)
Výroční den služebníka Božího R. D. Jana Buly (25.05.2010)
Kněžské svěcení (16.05.2010)
Výzva k modlitbám za naše kněze (14.05.2010)
Nový web pražského semináře (12.05.2010)
Nejvýznamnější žijící rodák ze Šumné (10.05.2010)
Vzpomínka na kardinála Tomáše Špidlíka (03.05.2010)
Myšlenky ze zajímavého článku v Katolickém týdeníku (29.04.2010)
Poděkování za dar kněžství (21.04.2010)
Boží požehnání - sv. Jan Eudes mluví i k našim kněžím v dnešní době (16.04.2010)
Vzpomínkové bohoslužby (11.04.2010)
Střihomet je využíván i na Bílou sobotu (10.04.2010)
Stalo se u vsi Petrovskaja (08.04.2010)
Připojte se k modlitbě Růžence za kněžská povolání (23.03.2010)
Zemřel P. František Grmolec (23.03.2010)
P. Josef Fiala oslaví 60 roků kněžství (23.03.2010)
První kněžský zvon pro Nepomuk (18.03.2010)
Promluva P. Miloslava Fialy, OPraem v Číhošti (17.03.2010)
Poselství Svatého Otce k pastoraci povolání (13.03.2010)
Slovo předsedy Matice Velehradské (22.02.2010)
Povolání ke kněžství (15.02.2010)
Jak se schylovalo k mému pohřbu (02.02.2010)
Výstava k 60. výročí svěcení P. Václava Peši - pozvánka a foto (07.01.2010)
Výstava k 60. výročí svěcení P. Václava Peši (16.12.2009)
Vánoční dárek pro kněze - tvá modlitba (15.12.2009)
Promlvy P. Mariana Kuffy - nepřehlédněte! (07.12.2009)
Osm praktických rad pro Rok kněží (05.12.2009)
Svatý Jozef Damien De Veuster (01.11.2009)
Modlitba Svatého Otce Benedikta XVI. za povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu (10.10.2009)
Interdiecézní projekt v Roce kněží - kněžské zvony pro Nepomuk (09.10.2009)
Setkání za obnovu a posvěcení života kněží na Blatnické hoře (28.07.2009)
Fara Chvalatice - vítáme otce Vladimíra Cyrila (27.07.2009)
Myšlenky z kázání P. Antonína Šuránka při rekviem za Jana Palacha (18.07.2009)
Denní modlitba za kněze (01.07.2009)
Modlitby za kněze (16.06.2009)
Novéna za kněze (11.06.2009)
Kněžské svěcení (05.06.2009)
400. výročí kněžského svěcení sv. Jana Sarkandra (20.03.2009)
Už jste napsali mail otci Františkovi??? (10.12.2008)
Zakládající člen FATYMu otec Pavel Zahradníček odešel do kláštera (12.10.2008)
P. Kuffa a jeho promluva v Trnavě - to stojí za poslechnutí... (27.09.2008)
Kněžské svěcení v Brně (02.07.2008)
Svěcení a primiční mše svatá Jana Bezděka (24.06.2008)
| Autor: Bohumila Hubáčková | Vydáno dne 05. 11. 2021 | 571 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Chyba: nepodatrilo se nacist zdroj...
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace