Často vidíme, že ráno, které začíná jasným a pěkným dnem, se dopoledne zatáhne a odpoledne je temné a pochmurné a den končí bouří.
Tak je tomu i s mnoha životy, které se otevírají s těmi nejšťastnějšími přísliby; přirozená přitažlivost ke zbožnosti, velké milosti, dobré vlivy, přátelská povaha dávají naději, že z toho, komu jsou tyto výsady dány, se vyklube vynikající Boží služebník a bude se stále větší oddaností milovat Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
Jak často však tento zářivý příslib vyjde vniveč nebo téměř vniveč.
Duše, která mohla vystoupit na vysoký stupeň svatosti, těšit se z nepřetržitého pokoje a radosti, stále bojuje s vášní, hněvem, leností, netrpělivostí, samolibostí, marnivostí, nechutí k Božím věcem, žárlivostí a zlomyslností, bezcharakterností v myšlenkách a slovech.
Jak je možné, že bylo dosaženo tak malého pokroku? Jak je možné, že Nejsvětější Srdce Ježíšovo bylo zklamané ve své touze po úplném ovládnutí srdce, které ho milovalo?
Bohužel je to starý příběh - nevěrnost milosti v maličkostech. Ježíš mluvil jasně, žádal o nějakou malou oběť a byl odmítnut. Opět požádal, a další odmítnutí. Postupně se Jeho žádosti stávaly méně častými a Jeho hlas sotva zněl v uších, které odmítaly slyšet.
Nakonec přestal prosit, neboť nevěrná duše přestala poslouchat jeho hlas. Jak smutné bylo Jeho zklamání. Jaká nenapravitelná ztráta pro duši, která byla takto nevděčná vůči pozváním svého Božského mistra.
Není to i můj případ?
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek z 26. 6. 2023 naleznete
zde.
