Zjevení v Medjugorje jsou křesťanskou školou štěstí

Kněz Dr. Ivica Raguz je profesorem dogmatiky v Dakonu a Osijeku, vydavatelem teologického časopisu „Diakovensia“ a redaktorem chorvatské verze mezinárodního teologického časopisu „Communio“. V následujícím interview s Kreso Sego mluví o významu mariánských zjevení a o svém osobním přístupu k Medjugorje

Vážený pane profesore, z některých vašich spisů je zřejmé, že hledíte velmi pozitivně na události v Medjugorje. Jak to vidíte ve světle dogmatiky?

Dogmatická teologie studuje dogmata, tedy jádro křesťanské víry, především vtělení, zjevení Boha v jeho Synu Ježíši Kristu, a tajemství božského života ve Svaté Trojici. Zjevením Matky Boží pokračuje logika a smysl vtělení Boha, logika Nejsvětější Trojice. Skrze vtělení nám bylo oznámeno, že Bůh v Ježíši Kristu je Láska. Mariánská zjevení v nás upevňují obraz osobního, konkrétního a milujícího Boha, který se v každou dobu stará o člověka.

Některá mariánská zjevení měla velký vliv na církev a svět, jako např. Guadalupe, kde se udály miliony obrácení, nebo Lurdy a Fatima, kde se zjevila Panna Maria ve zvláště těžkých údobích dějin. Můžete nám říci, v čem spočívá důležitost zjevení Matky Boží a co může změnit?

Za prvé mění zjevení Matky Boží stále znova náš obraz Boha. My lidé máme sklon k tomu, vytvářet si odcizený obraz Boha, který je daleko od nás. Tak mu dáváme jména jako „Nevyzpytatelný“, „Nevýslovný“, „Nepoznatelný“. Tím se sami stáváme nedotknutelnými pro Boha. Ale v Ježíši překonal Bůh naše lidské představy a navždycky zmátl naši kalkulaci. Tak se stal z dalekého, cizího Boha někdo, kdo vstoupil do našich dějin, Bůh mezi námi. Tímto způsobem nás vyvedl z míry a nedává nám už klid. Mariánská zjevení nám přinášejí právě tento obraz Boha: Bůh, který má o nás zájem a který nás miluje.

Za druhé zdůrazňují mariánská zjevení lidem, že je možno k Ježíši nejlépe přijít skrze Marii. Pomáhají nám k mariánskému postoji, tedy k úplné odevzdanosti Bohu. Maria nejen mluvila o Bohu, nýbrž mluvila s Bohem, a tak nás odkázala na Boha.

Dnes mluví lidé příliš o Bohu. Odnaučili jsme se mariánskému rozměru. Tak také naše víra ochladla a distancovala se.

Vy jste jednou napsal, že dnešní teologie se málo zajímá o Marii. Odkud to přichází a jak se to projevuje v křesťanském životě?

Je mnoho důvodů krize mariánské spirituality, jako například racionalismus, který zanechal v naší době hluboké stopy v myšlení a životě víry lidí. Sama teologie a spiritualita se nechaly nadchnout vyjasněným obrazem světa a začaly Boha redukovat na vědecké kategorie. Proto neudivuje, že v takovém rámci nenachází mariánská spiritualita místo, protože je označená jako antiracionální.

Druhou příčinou krize je naše osobní krize vztahu k Ježíši. Kristus byl chápán jako idea, jako produkt určité vize, jejíž pomocí je možno měnit svět, ale přestal být osobou, Bohem ve vztahu k lidem. Pro některé je Kristus jenom revolucionářem a podněcovatelem nepokojů. Pak je jen logické, že Matka tohoto „obyčejného“ člověka nemá žádný význam. Tam, kde je Ježíš redukován na obyčejného člověka, přestává být jeho Matka Matkou Boží a Matkou víry v Ježíše.

Proto chci říci, že krize mariánské spirituality je krizí víry v Ježíše jako Syna Božího.

Na druhé straně vidíme, že mnoho lidí putuje k mariánským poutním svatyním.

Bohu díky, je tomu tak. „Sensus fidei“, pravý cit věřících, je silnější než modernizace teologie. Věřící chtějí uctívat Ježíše Krista, Syna Božího, jako Syna Marie, Boha, který stojí tak blízko nás, že vstupuje do osobního vztahu k nám.

Nebe na nás zřejmě nezapomnělo – ve stejné době jako v Medjugorje se zjevuje Matka Boží také ve Rwandě. Co by se nám tím dalo říci?

Pro mne je to velké znamení lásky Boží k nám lidem. Jsou to znamení nebe pro nás, která nám ukazují, že země je ještě otevřená pro nebe a naopak nebe pro zemi. To jsou veliká znamení naděje pro lidi. Navzdory všem obtížím života a všemu utrpení se člověk necítí být sám. S Gospou (Matkou Boží) můžeme už teď prožívat nebe.

Hlavními poselstvími Královny míru jsou pokoj, víra, obrácení, modlitba a půst. Nejsou ve světle Písma svatého a učení církve voláním nebe pro naši dobu?

Chtěl bych navázat jenom na jedno slovo z těch právě zmíněných, a to obrácení, které dnes velmi chybí. Mluví se mnoho o zkušenosti a zážitku, až do inflace. Ale víra není v první řadě zážitek, nýbrž poslušnost, kterou požaduje obrácení, obrácení vlastního myšlení a konání. Tím působí obrácení krizi ve smyslu přerušení našich zážitků a zkušeností. V protikladu k tomu se může stát, že se v naší víře zabýváme daleko více našimi bůžky a idoly než Bohem, který nás volá k obrácení. Zážitek a zkušenost jsou druhořadé. Vycházejí z obrácení a poslušnosti vůči víře. Proto můžeme být vděční, že nám Gospa dává na vědomí tento důležitý rozměr víry.

Žijeme v krizi společnosti, hospodářství a víry. Zdá se, jako by jedno podmiňovalo druhé. Ale tyto krize zachycují jenom nejvyvinutější oblasti světa. Co se tady vlastně děje?

Myslím si, že se krize netýká celé církve. Církev v Africe a Asii nebyla nikdy tak živá jako dnes. Tam jsou kostely plné věřících. Na to si musíme vzpomenout, když jsme naplněni evropským pesimismem a dusíme se obavami o církev. Také můžeme říci, že dřívější doby často nebyly pro víru lepší. Ale zapomínáme rychle. Dnes chodí do kostela více lidí, než ještě před 50 lety. Například v 19. století se vyprazdňovaly kostely ve městech rok po roce. Myslím si, že bychom měli být obezřetnější při řeči o krizi víry – křesťanská víra je vždycky v krizi. V každé době byli křesťané, kteří kladli odpor povrchnosti jako Maria. A tak jsou vždycky lidé, kteří jsou otevření vůči Marii a s Marií vůči Bohu.

Už více než 30 let přicházejí lidé do Medjugorje, aby se obrátili, často se po mnoha letech znovu zpovídají, učí se modlit, klanějí se a začínají se postit. Co je příčinou těchto velkých změn v člověku?

To bych mohl říci s Blaisem Pascalem: „Člověk stále překonává sám sebe.“ Nemůže ho naplnit nic, kromě Boha. Stálé putování do Medjugorje potvrzuje tuto základní výpověď o člověku.

Existují kritiky Medjugorje, že je zde Matka Boží stále v centru událostí. Ale nezve nás Gospa stále znova k obrácení a modlitbě, protože nás chce přivést ke svému Synu?

Vždycky jsem se podivoval nad tímto druhem kritiky. Ovšemže jsou také chybné vývoje v mariánské spiritualitě, ale když se z tohoto důvodu odmítají zjevení v Medjugorje, je to znamení nevhodné racionalizace víry: Chtějí ji bránit, ale současně jednají proti ní.

Vždyť Bůh se stal člověkem díky souhlasu, tomu „Fiat“, které řekla Maria. A když si dnes přejeme, aby se v nás Bůh narodil, pak není žádné lepší cesty než přes Pannu Marii. Zvláště my jako církevní hodnostáři bychom měli být otevření pro ženský rozměr víry a pro ducha Marie.

Vy jste profesor dogmatiky a kněz. Jak se vám daří žít poselství Matky Boží?

Čtu rád poselství Gospy. Její přímluva mi pomáhá, abych žil svoje kněžství mysticky, jako duchovní spojení s Kristem. Možná to mnohým uším zní jako příliš ženské. Ale já věřím, že se dá žít kněžské povolání jenom mariánsky. Tento postoj vůči Ježíši nás chrání před tím, abychom své povolání nebrali jenom jako práci a zaměstnání.

Jaký je podle vašeho mínění význam zjevení pro dnešní svět?

Chtěl bych znovu citovat Blaise Pascala: „Štěstí není v nás, ani mimo nás. Štěstí je v Bohu, který je v nás i mimo nás.“ Když chceme být šťastní, musíme pracovat na sobě, abychom byli v Bohu. Když jsme ale v Bohu, zůstáváme sami v sobě. Myslím si, že Matka Boží byla nejšťastnější osobou na tomto světě, protože byla úplně v Bohu a Bůh byl úplně v ní. Proto chci říci, že zjevení z Medjugorje jsou křesťanskou školou štěstí.

Glasnik Mira, Medjugorje – Oase des Friedens, únor 2013
Přeložil -mp-

Převzato z časopisu Světlo č. 17, str.8-9 (28. DUBNA 2013)

Archív periodika Světlo, rok 2013 -zde

Sdílet

| Zdroj: Světlo 17/2013

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Kázání z Vranova nad Dyjí 29.06.2025 (Slavnost sv. Petra a Pavla)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2015 část 13. ()
::	Proudy 4 (revue Proudy)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 22.06.2025 (12. neděle mezidobí)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2015 část 12. ()