Životopisy svatých nás mohou někdy znechutit. Byli zřejmě nedokonalí, jako my všichni, ale nikdo z nich zjevně nehřešil tak, jak hřeší lidé dnes. Ještě i příslovečný 'zlý chlapec' sv. Augustin byl na dnešní poměry slušný člověk. Dnes to mají lehčí ti, co se rozhodnou raději pro znechucení.
Dovolte mi, abych vám představil
blahoslaveného Bartola Longa.
Jako mnozí svatí, i Bartolo byl vychováván ve věřící katolické rodině. Na rozdíl od většiny svatých však Bartolo strávil dvacátá léta svého života jako satanistický kněz.
Narodil se v roce 1841. Když měl deset let, zemřela mu matka. Od té doby se stále více vzdaloval Katolické církvi. Začátkem svých univerzitních studií v Neapoli, na univerzitě, na níž studoval i sv. Tomáš Akvinský, se mladý Bartolo dychtivě vrhl do víru života na světské univerzitě. V Itálii poloviny 19-tého století to znamenalo
antiklerikalismus, ateismus a zejména okultismus.
Bartolo začal navštěvovat seance, experimentovat s drogami, a zapojoval se i do orgií. Vábil lidi pryč z Katolické církve a Církev svého dětství veřejně zesměšňoval. Zanedlouho byl čerstvě odpromovaný právník "ustanoven" za satanova kněze. Když jako satanistický biskup přednášel rouhavá slova, zdi místnosti, ve které byl, se otřásaly a všechny přítomné naplnila hrůza z vřískání, které vycházelo 'odnikud'.
Zanedlouho se u Bartola projevila paranoia, sklíčenost a ocitl se na pokraji nervového zhroucení.
V období kdy se držel satanistických praktik, jeho rodina se modlila.
A podobně jako v případě sv. Augustina, i nyní vytrvalé modlitby Bartolovy rodiny nakonec zbořily zeď hněvu a hříchu, který kolem sebe Bartolo vybudoval. Jednoho večera zaslechl hlas svého mrtvého otce, jak ho nahlas vyzývá:"
Vrať se k Bohu!"
Zaražený Bartolo navštívil přítele, který žil vedle, profesora Vincenze Pepeho. Když ten zjistil, co se z Bartola stalo, vykřikl na něj: "
Chceš zemřít ve stavu pomatení a být navždy zatracen?" (Tímto nemyslel, že by Bartolo byl zatracen pro svou pomatenost, ale to, že se ještě při zdravém rozumu rozhodl takto hřešit, co ho nevyhnutelně přivedlo k šílenství a následně by ho přivedlo k zatracení.) Pepeho odvaha poukázat na nebezpečí, v jakém se jeho přítel ocitl, pronikla Bartolovým obranným valem, a zanedlouho souhlasil, že se setká s dominikánským knězem, Páterem Albertem Radentem.
Páter Alberto pomalu a trpělivě pracoval na tomto mladém právníkovi a povzbuzoval ho, aby se upřímně a důkladně vyzpovídal. Asi po měsíci usměrňování dostal Bartolo konečně rozhřešení a začal jednat - přitahoval lidi zpět ke Kristu. Stál uprostřed kavárny a studentských večírků, a zříkal se okultních praktik. Sloužil chudým a poučoval nevědomé; po šesti letech takového působení složil sliby jako laický dominikán na svátek Panny Marie Růžencové.
Potom očištěný a posvěcený Bartolo navštívil naposled seanci. Vstoupil dovnitř, pozvedl růženec a prohlásil:
"Zříkám se spiritismu, protože není ničím jiným, než chaotickým zmatkem, plným omylů a falše."
I přesto však, že Bartolo získal rozhřešení od všeho co dělal, zápasil i on, podobně jako většina z nás, se vzpomínkami na svou minulost. Měl pocit, že si nezaslouží, aby mu Bůh odpustil, že je určitě nečistý a trvale zohyzděný svým hříchem. Jednoho dne, během toho jak vybíral nájemné od farmářů v okolí Pompejí, začal Bartolo zkoumat svou minulost a to, jak žil.
"
I přesto, že jsem dělal pokání, pomyslel jsem si: Stále jsem ještě zasvěcený satanovi, stále jsem jeho otrokem a vlastnictvím, a on mě čeká v pekle. Jak jsem tak nad tím uvažoval, přepadlo mě hluboké zoufalství a téměř jsem spáchal sebevraždu."
Právě v té chvíli si Bartolo vzpomněl na růženec ze svého dětství, vzpomněl si na lásku Přesvaté Matky. Pocítil, jak mu Panna Maria říká, že jeho cesta do nebe povede přes učení druhých lidí modlitbě růžence.
Bartolo se přestěhoval do Pompejí, kde zakládal růžencová bratrstva, organizoval Mariánská procesí a začal pracovat na svatyni Panny Marie Růžencové. Jeho dílo financovala hraběnka di Fuscová, se kterou spolupracoval tak důvěrně, až se začaly šířit klepy o povaze jejich vztahu. Přestože Bartolo složil osobní slib čistoty, povzbudil ho papež Lev XIII., aby se pro dobro svého díla oženil s hraběnkou. Tito dva tedy vstoupili do celibátního manželství a dále sloužili chudým.
Bartolo více než 50 let šířil modlitbu růžence, zakládal školy pro chudé, sirotčince pro děti zločinců, a měnil město smrti na město, zasvěcené živé Matce Boží. Při jeho blahořečení sv. Jan Pavel II, který je zřejmě největším Mariánským ctitelem z papežů od dob sv. Petra, prohlásil blahoslaveného Bartola Longa za "
Mariina člověka".
Blahoslavený Bartolo Longo byl zkaženým, zdegenerovaným, rouhačským satanovým knězem. Jeho dědictvím a odkazem je však: blahořečení a brzy svatořečení.
Bl. Bartolo Longo má svátek 5. října; prosme ho za všechny, kteří si myslí, že už nemají žádnou naději, že se jim nikdy neobnoví čistota, že budou mít trvale rozbitý život nebo že ztratili všechnu svou šanci stát se svatým.
Kéž by se i oni připojili k řadě vrahů, závisláků a satanistů, kteří se obrátili, a jejichž svatozář teď už naplno záři kolem trůnu Neposkvrněného Božího Beránka.
Blahoslavený Bartolo Longo, oroduj za nás!
Zdroj:
https://aleteia.org/, 5. 10. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 22. 11. 2017 naleznete
zde.