3. července 1949 byli věřící shromážděni v lublinské katedrále svědky zázraku. Na kopii obrazu Panny Marie z Čenstochové se objevily slzy. "
Jasně jsem viděla, jak tyto slzy tekly a pronikaly do záhybů na Mariině tváři," říká Alicja Karská.
Zpráva o neobvyklé události se rychle rozšířila nejen v Lublinu, ale i po celé zemi, což v té době velmi znepokojilo komunistické orgány.
Mezi diktaturami
Koncem čtyřicátých let se Lublin právě zotavoval z úderů způsobených druhou světovou válkou. Pět let nazpět nacisté prchající před Rudou armádou zlikvidovali
koncentrační tábor v Majdanku a "osvoboditelé" z východu začali rychle zavádět ateistický stalinismus.
Navzdory počátečním ubezpečováním jejich ochotě spolupracovat s Církví, mnoho katolíků nemohlo svobodně praktikovat svou víru. Dobrým příkladem toho bylo zorganizování kurzů odborné přípravy a obranného výcviku pro mladé lidi, které měli zabránit účasti na tradičních průvodech jako např. na svátek Božího těla.
První svědci
V neděli 3. července 1949 zůstala skupina věřících po slavnostní mši svaté na počest Neposkvrněného Srdce Panny Marie na chvíli tiché modlitby před kopií obrazu Panny Marie Čenstochové. Jedna z modlících se lidí, sestra Barbara Sadowska, si všimla, že po pravé straně obličeje Panny Marie stéká slza. Rychle běžela k vikáři, kterým byl v té době otdc Tadeusz Malec.
Nejdříve kněz zpochybnil nadpřirozený zdroj tekoucí kapaliny. Myslel si, že to mohlo v té době souviset s obnovou katedrály. Když však vešel do kostela a viděl vzrušení na tvářích shromážděných lidí, přiblížil se k obrazu a viděl slzy kapající z jejích očí. Zpráva o Plačícím obraze se rychle rozšířila po celém Lublinu.
Před obrazem se shromažďovaly davy lidí. Každý chtěl vidět tento neobvyklý jev na vlastní oči. Navzdory pozdním hodinám přibývalo houfně lidí, kteří toužili vstoupit do katedrály. Ti, kteří přišli, se modlili a zpívali. Jedním ze svědků této události byla tehdy 22letá Alicja Karska:
"
Jasně jsem viděla tento proud slz jak stéká na Mariině tváři. Dodnes si vzpomínám na velké zástupy, které se snažily dostat před tento nádherný obraz."
Represe
Informace o událostech v katedrále se rychle dostaly i ke komunistickým autoritám, které si nemohly dovolit šířit kult Panny Marie. Propagační tisk publikoval satirické články, které obvinily kněze z podvodu a odváděly je od práce.
Ti, kteří věřili v nadpřirozenou povahu slz na obraze, byli nazýváni "blázny". Mnoho účastníků těchto událostí zadržela policie. Od 10. do 17. července bylo zatčeno více než 500 lidí.
13. července jeden ze skrytých provokatérů v davu zakřičel, že lešení použité na opravu katedrály se zřítilo. V důsledku paniky byla 21-letá studentka Helena Rabczuk ušlapána a dalších 9 lidí utrpělo četná zranění. Kněží působící v katedrále v Lublinu byli obviněni ze smrti dívky. Jiní svědci zázraku se museli smířit se ztrátou zaměstnání.
Nadpřirozené události
Tento zázrak provázely činy mimořádné zbožnosti. U zpovědí stály dlouhé řady lidí. Někteří se vyznávali ve zpovědi po 10, 20 nebo dokonce 50 letech. Když se jich zeptali, proč takovou změnu udělali, nedokázali to přímo pojmenovat, jednoduše cítili potřebu tak učinit. Mnozí z návštěvníků katedrály požádali Marii o různé laskavosti, především o zdraví pro sebe a ostatní.
Pamatuji si, že jednou vstoupila do katedrály žena s malým ochrnutým chlapcem v náručí. Položila dítě na oltář Panny Marie a začala prosit o jeho zdraví. Po chvíli chlapec vstal a katedrálu opustil sám - říká Alicja Karska.
Mnohé laskavosti, které byly vyprošené na tomto místě, připomínají votivní tabulky zavěšené u zázračného obrazu. Dnes se stále u obrazu dějí mimořádné události, o čemž svědčí kronika, kterou udržují kněží působící v katedrále.
(Ne) schválený zázrak
Žádný z Lublinských biskupů nikdy oficiálně nepotvrdil nadpřirozenou povahu událostí roku 1949. Pouze zpětně můžeme vidět nepřímé přijetí Církve. Během svého pobytu v Lublinu se Jan Pavel II. modlil před zázračným obrazem katedrály.
Toto místo často navštěvoval jako přednášející na Katolické univerzitě v Lublinu. O několik let později, během své návštěvy v italských Syrakusách v roce 1994, zmínil historii plačících obrazů Matky Boží a zmínil se i o katedrále v Lublinu. V roce 2012 Vatikánská kongregace pro bohoslužbu a svátostnou disciplínu schválila zřízení svátku plačící Matky Boží pro arcidiecézi v Lublinu na 3. červenec.
Zdroj: Aleteia.pl
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 27. 7. 2020 naleznete
zde.
Poznámka - doplnění
Na adrese
https://twitter.com/hashtag/cudlubelski
se můžete dovědět současném dění, oslavách tohoto zázraku. Také vyšla (v Polsku)
kniha o těchto událostech.
