Lidé v mé farnosti, zejména rodiče žáků církevní školy, by se mohli divit, proč tak moc trvám na účasti na mších a speciálně na nedělních bohoslužbách. Uvažuji o umístění nápisu na můj náhrobní kámen: „
Prosím, nezapomeňte se modlit každou neděli na mši svaté.“
Vím, že si mnozí osvojili sekulární způsob nahlížení na mši svatou jako na něco pěkného, ale ne zcela nezbytného pro identitu člověka.
Vím, že někteří se na mši nudí.
Vím, že někteří musí během mše svaté zápasit s batolaty a mají pocit, že ze mše si nic neodnesli.
Vím, že někteří lidé jsou natolik zaujatí sebou, že mají nechuť uctívat cokoli jiného, než jsou jejich vlastní touhy.
Vím, že někteří byli dost vážně zraněni životem, klerikem nebo laikem v Církvi.
Pro ty, kteří si myslí, že je to hezké, ale ne nezbytné:
Je to nevyhnutelné! Církev hovoří o Eucharistii jako o prameni a vrcholu naší víry. Ježíš při Poslední večeři řekl: „
To konejte na mou památku.“
Eucharistie je naše přímá účast na oběti Krista na kříži; přijímáním Eucharistie přijímáme potřebné užitky této oběti.
Spojte to s přikázáním světit neděli (jehož součástí je uctívání Boha) a mší svatou. Je to velmi potřebné pro to, kdo jsme jako katolíci. Někdy se dostáváme do omylu, že nemám pocit, že bych měl něco dělat, tehdy to platí.
Teprve když nám Bůh, do jehož věčného domova chceme vstoupit, řekne, že tohle je část cesty tam, pak to uděláme. Nejsme tam především proto, abychom něco dostali (i když přijímání Eucharistie ano).
Jsme tam, abychom uctívali Boha tak, jak nám to řekl.
Protože mi záleží na tvé věčné spáse, vyzývám tě, abys přišel na mši svatou za svou spásu a spásu těch, kteří jsou svěřeni do tvé péče… zejména otcové rodin!
Pro ty, kteří se nudí:
Ne všechno na světě je k tomu, aby nás bavilo. Přestože mnozí duchovní se chovají tak, jako by vás mše měla bavit, není tomu tak.
Vím, že někdy to může být nuda. Někdy kněz nebo jáhen nekáže souvisle nebo dobře. Někdy je hudba strašná nebo vůbec žádná. Mnohdy to vypadá jako slabá inscenace, která nemluví o majestátnosti nebo tajemství toho, co se ve skutečnosti děje. Chápu to.
Přál bych si, aby to pochopilo více kněží a sloužících. Větší význam však má to, co z toho, kdo jste, přinášíte před Boha.
Opět, protože mi záleží na tvé věčné spáse, vyzývám tě, přijď.
Pro ty, kteří zápasí s batolaty a dětmi:
Chápu tento boj. Někdy vám to může připadat jako beznadějný boj, když chcete, aby se vaše dítě nebo děti chovaly vhodně (nebo alespoň nerozptylovaly ostatní) během mše. Ale jediný skutečný způsob, jak naučit děti správnému chování na mši, je zapojit se do mše.
Ano, lidé se na vás mohou dívat. Někdy může být jejich pohled velmi ošklivý. Ano, vím, že se občas chceš schovat pod lavici.
Za prvé, ostuda těm, kteří vysílají pohoršující pohledy. Potřebovali byste trpělivost. Když jsi to byl ty, také jsi potřeboval trpělivost, tak teď navyš tu svou.
Někdy má to dítě ADHD nebo autistické spektrum a potřebuje víc času. Dej mu trpělivost, kterou bys sám chtěl.
Rodiče, ode mě takový pohled nedostanete. Jsem rád, že jste tam. Pokud se vám to zdá trochu moc, zvláště pokud je chování dětí nad Vaši míru, můžete si účast na mši rozdělit, pokud je to naprosto nezbytné. Ale úkolem farnosti je sdílet váš boj, ne vás za něj soudit.
Opět, protože mi záleží na tvé věčné spáse, vyzývám tě, přijď i s dětmi.
Pro ty, kteří jsou natolik zahleděni do sebe, že mši považují za irelevantní:
Svět není o tobě. Ne, opravdu není. Svět se nepřizpůsobí vašim touhám. Bůh se nestane tím, čím ho chcete mít.
Být pohlcen sám sebou nejenže činí člověka v tomto životě nešťastným, ale vzdává se tím i nebe.
Život je víc o tom, jak ze sebe dáváš, než o tom, co si můžeš vzít. Mše vás ideálně přinutí odstoupit od sebe a soustředit se na Boha.
Opět, protože mi záleží na tvé věčné spáse, vyzývám tě, přijď.
Pro ty, kteří byli zraněni:
Jednou jsem byl v této kategorii. Opustil jsem Církev a přestal jsem věřit v osobního Boha kvůli škodám, které jsem utrpěl od lidí v Církvi. Znám bolest a výhrady ve jménu vlastní ochrany, které byste mohli mít při návratu.
Znám tu zášť, když jste byli nuceni odejít. Chápu to.
Pro mě se po pár letech stala touha vrátit se a nebýt tím, co mě vyhnalo ven silnější, než důvod odchodu. Chtěl jsem být knězem a katolíkem, který otevírá náruč na pomoc, který se stará, který se stará o ty, kteří bojují… ne být příčinou tohoto boje.
Všechno, co mě odvádělo pryč, stále existuje v Církvi, ale jsem rozhodnutý být tím rozdílem, který je potřebný. To je moje výzva pro vás. Je to obtížné. Vím, že ano, ale stojí to za to.
Vím, že Krista a Jeho Církev nereprezentuje ošklivost jiných, ale Jeho láska nejdokonaleji vyjádřená křížem.
Opět, protože mi záleží na tvé věčné spáse a byl jsem v této konkrétní části, znám cestu ven a vyzývám tě, přijď na nedělní mši.
Zdroj: Churchpop, Modlitba.sk
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 31. 10. 2021 naleznete
zde.
