Stojíme na prahu velké války? Část lidí – spolu s hlučnými médii a politiky – si myslí, že ano. Druhá část (a zdá se, že ta větší) si však myslí, že situace není ani zdaleka tak horká, jak se prezentuje a „žádná válka nebude“.
Koronavirus ukázal, že různým médiím a „expertům“ nelze důvěřovat, protože mají tendenci informace nafukovat – místo aby vyděšené lidi uklidňovali – a paniku tím pádem, ať už vědomě nebo nevědomě, rozšiřovat. Také jsme však zjistili, že je třeba opravdu očekávat i neočekávatelné.
„Ještě čtyřicet dní“
Pravdou je, že většina youtube kanálů o vojenství, které sleduji už léta (Defense Updates, Covert Cabal, či Binkov's Battlegrounds), se shoduje v tom, že Rusové zatím nemají dostatečně silné počty k útoku, stejně jako v tom, že útok by byl daleko riskantnější, než tzv. hlavní mediální proud uvádí; když by Rusové nezískali značnou část Ukrajiny -, která je velká asi jako dvě Británie - během čtyř či pěti dnů (!), situace by se začala obracet proti nim. A zákopová válka už není v módě více než sto let.
Na druhé straně je však třeba dodat, že většina soukromých zjevení Panny Marie uznaných biskupy – jako Fatima nebo Akita – říká, že
jestli se lidé neobrátí a nezačnou činit pokání, skutečně další velká válka může nastat (samozřejmě, nevíme přesně kdy). Fatima neustále vyzývá k zasvěcení Ruska, které může způsobit „
zničení mnoha národů“, zatímco Akita varuje, že pokud se lidé neobrátí, „<,i>oheň bude padat z nebe a setře velkou část lidstva“.1
Obě tato proroctví jsou církevními představiteli uznána za věrohodná a u obou se děly i velké zázraky - tzv. . sluneční zázrak ve Fatimě, či socha plačící Panny Marie v Akitě. Podobných, poměrně věrohodných proroctví, je však několik.
Sv. Jan Pavel II. měl například vizi o islámském napadení Evropy. Řekl:
„
Vidím Církev 3. tisíciletí postiženou smrtelnou ranou, jejíž jméno je islamismus. Obsadí Evropu. Viděl jsem přicházet hordy od západu po východ: od Maroka po Libyi, z Egypta až po východní země.“2
Sv. Don Bosco zapsal:
„
Paříž! Paříž! Paříž! Místo toho, aby ses opevňovala v Pánově jménu, obklopuješ se domy pochablé pověsti. Ty sama si je zničíš! Tvůj idol, Panteon, bude srovnán se zemí, takže se o něm bude pravdivě říkat „nepravost na něj dopadla“. Tvoji nepřátelé tě ponoří do útrap, hladomoru, teroru a pohrdání Mým zákonem“, říká Pán.
Během Mého třetího navštívení upadneš pod cizí jho. Od cizokrajných nepřátel uvidíš své paláce v plamenech, své domy v ruinách, prosáklé krví svých hrdinů, kterých už není.“3
Třebaže tzv. mainstreamoví katolíci odmítají myšlenku Božího trestu za lidské hříchy jako něco, co by „milující Otec nikdy neudělal“, přece jde o záležitost, která je v Bibli uváděna na více místech. Starý zákon, který zachycuje časový úsek několika tisíc let, je podobnými zmínkami protkán. Stačí si vzpomenout na velkou potopu a co jí předcházelo:
Když Hospodin viděl, že mnoho je lidské špatnosti na zemi a že veškeré myšlení a snažení jejich srdce stále jen směřuje ke zlému,
litoval Hospodin, že udělal lidi na zemi, a velmi se zarmoutil.
Řekl: „Zahubím lidi, které jsem stvořil z povrchu země: s lidmi i dobytek, lezoucí havěť i nebeské ptactvo. Mrzí mě, že jsem je udělal.“
Noe však nalezl milost v Hospodinových očích.
(Gn 6,5–8)
Prorok Izaiáš varuje židovský lid:
Jestliže ochotně poslechnete, budete jíst z dobrodiní země.
Jestliže se však vzepřete, budete-li se bouřit, pohltí vás meč! Ano, tak promluvila Hospodinova ústa.
(Iz 1,19–20)
Nebo Jonášovo proroctví:
Hospodin oslovil Jonáše podruhé:
„Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“
Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet.
Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!“
(Jon 3,1–4)
Nebo velké varování z knihy Sirachovcovy:
Cesta hříšníků je dlážděná kamenem, na jejím konci je propast pekla.
(Sir 21,10)
Naše „
bezpečí“ tedy opravdu může být iluzorní a klamné. Avšak
každé varovné proroctví – biblické i nebiblické – v sobě nese i naději, že katastrofa bude nakonec odvrácena.
(Slovenský) národ dnes
Bible nám jasně předkládá, že velké historické katastrofy se nedějí „
jen tak“, neboť „
takový je osud“.
Války, hladomory – a ano, i pandemie – jsou Boží reakcí na hříchy lidí. Proto se o homosexualitě někdy mluví jako o sodomském hříchu, což je samozřejmě narážka na jedno ze dvou starověkých míst zničených ohněm, jak nám říká kniha Genesis.
V těchto dnech po večerech čtu dopisy slavného vzdělance Erasma Rotterdamského. Psal je právě v době velké osmanské ofenzívy do Evropy, kdy v Uhersku došlo k tragické bitvě u Moháče, při které uherské vojsko zaznamenalo katastrofální porážku a sám král Ludvík II. dokonce přišel o život a spolu s ním zahynula prakticky celá správa státu. Erasmus píše:
„
Divíme se, že země neodpovídá na naše prosby, přitom my sami tak špatně odpovídáme na Boží příkazy… Stěžujeme si, že všechno je špatné, přitom za to dobré nevzdáváme Bohu vděk… Zasluhujeme si vůbec nějaké dobro, když žijeme špatně?“
Jaký je tedy dnes náš národ? Zasluhuje si nějaké dobro, nebo žije špatně?
Hřích je v naší společnosti všudypřítomný, ale nikdo se nad tím nepozastavuje – spíše naopak: jen zkuste říct, že by mladí neměli před svatbou spolu žít. Celá „zbožná“ vesnice se na vás bude mračit.
Nebo zkuste něco podobného napsat na facebooku – v takovém případě bych radil týden jej nezapínat. Jen si vzpomeňme, co se událo, když se biskup Josef Haľko vyjádřil proti homosexuálním projevům ve veřejnoprávní televizi…
Svolejte lid, zasvěťte zástup!
Stať o Jonášovi a Boží hrozbě pro město Ninive pokračuje:
Dal provolat: „V Ninive, z rozkazu krále a jeho velmožů: Lidé ani dobytek, skot ani brav, nesmějí nic jíst, nesmějí se pást ani pít vodu.
Obléknou se do žínic, lidé i dobytek, úpěnlivě budou prosit Boha; každý ať změní své hříšné chování a odvrátí se od nepravosti, která mu lpí na rukou.
Snad se Bůh obrátí a smiluje, snad upustí od svého hrozného hněvu, a my nezahyneme.“
Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.
(Jon 3,7–10)
Tento národ – jako vlastně i celý svět – nutně potřebuje obrácení, potřebuje modlitby, zvláště svatého růžence, potřebuje se utíkat ke své patronce, Panně Marii Sedmibolestné. Jen toto ho může zachránit a ne falešné bezpečí mezinárodních smluv. Proto izraelskému králi Sedekiášovi nepomohlo ani jeho spojenectví s Egyptskou říší 4 – vládce Babylónu, Nabuchodonozor, Jeruzalém stejně vyplenil, krále oslepil, jeho děti zavraždil a celý lid vyvedl do vyhnanství do své země.
Samozřejmě, obranné smlouvy už nejednou zachránily národy – vzpomeňme si například na Svatou ligu a bitvu u Lepanta – ale opět: bez pomoci Boha je všechno marné. Svatá liga zvítězila i proto, že se utvořila jako aliance, ale především proto, že se lidé v temnou hodinu obrátili k Bohu a za úspěch se v čele s papežem sv. Piem V. také modlili.
Erasmus v jednom ze svých dopisů pokračuje:
„
Přiznávám, že sotva se dá doufat v naše vítězství proti Turkům, jestli při nás nebude stát Bůh. Pokud se však snažíme získat Jeho náklonnost, pak i kdyby našich sto se muselo v boji postavit proti jejich deseti tisíc, i tak bude vítězství naše.“
A o tom to je - získat si snahou o svatost náklonnost Stvořitele.
Přesný návod toho, co v tuto kritickou hodinu je třeba skutečně udělat, se nachází v knize proroka Joela:
Hospodin se ozval svému vojsku svým hlasem, převeliký je jeho tábor, statečný je ten, kdo plní jeho rozkaz. Veliký je Hospodinův den, plný hrůzy – kdo ho snese?
„Proto nyní – praví Hospodin – obraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, nářku a pláči!
Roztrhněte svá srdce, a ne pouze šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky, slituje se v neštěstí.
Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí, nezanechá po sobě požehnání: obětní dar a úlitbu pro Hospodina, vašeho Boha?
Na Siónu zatrubte na polnici, nařiďte půst, svolejte shromáždění,
svolejte lid, zasvěťte obec, sezvěte starce, shromážděte děti i kojence: ženich ať vyjde ze svého pokoje, nevěsta ze své ložnice!
Kněží, Hospodinovi služebníci, ať pláčou mezi předsíní a oltářem a říkají: „Ušetř, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví v potupu, aby nad ním nevládli pohané!“ Proč se má mezi národy říkat: „Kdepak je ten jejich Bůh?„
Velkou láskou se Hospodin roznítil ke své zemi, smiloval se nad svým lidem.
(Joel 2,11–18)
Slovenský
národe, víš, co máš dělat. Zachráníš se?
1. -
https://www.christianitas.sk/zijeme-udalosti-ktore-predpovedala-panna-maria-v-akite/
Také na FATYMu: -
Žijeme události, které předpověděla Panna Maria v Akitě?
2 -
https://catholicherald.co.uk/st-john-paul-ii-had-vision-of-an-islamist-invasion-of-europe/
Vyšlo o tom také na FATYMu -
Proroctví Jana Pavla II.: "Islám podnikne invazi do Evropy"
3 -
https://franciscan-archive.org/bosco/opera/bosco.html
4 -
https://www.jewishvirtuallibrary.org/zedekiah
Zdroj:
www.christianitas.sk, 16. 2. 2022
Převzato z
https://www.lifenews.sk/spravy,
článek ze 17. 2. 2022 naleznete
zde.
