Zajímavé...

Větší užitek z peněz

Celostátní přehlídka církevních škol v Odrách Zkušenost křesťana, nekatolíka s dáváním desátků...





Na počátku svého křesťanského života jsem začal číst Bibli jako „příručku Stvořitele“. Byl jsem člověk s přírodovědeckým vzděláním a měl jsem zájem na dosažení maximálních výsledků. Poznal jsem, že Bůh, Stvořitel, výrobce, mluví v Bibli ke svému stvoření, k člověku a vysvětluje mu jak má používat všeho, co On pro něho stvořil. Řekl jsem: „Pane, chci vyzkoušet každý princip, na který mě v této knize upozorníš. Chci dělat vše podle Tvého návodu. Co tedy mám udělat nejprve?

Nepochyboval jsem vůbec o tom, že Bůh slyšel, neboť jsem téměř bezprostředně narazil na největší problém, který může potkat Skota: dávání desátků.

Bůh řekl: „Prvotiny patří mně.“ Myslel jsem: „Pane, ani já nedostanu první desátek. Víš přece, že z platu se strhávají daně.“ Domníval jsem se, že bude rozumné dát Bohu desátek až z čisté mzdy. To bude určitě ode mne velkorysé a Bůh to uzná. On třeba ani neví, kolik jsem vydělal.

Neznal jsem ještě to místo v Písmu, kde stojí, že On ví všechno. Po celou dobu hleděl do mého nitra a viděl moji vypočítavost.

Když jsem odevzdával desátky asi 10 měsíců, Bůh mi ukázal, že MU nedůvěřuji. jednu ruku jsem pro jistotu měl na peněžence a druhou u Ježíše, a to bylo velmi problematické.

Jednou ráno jsem se chtěl modlit, nemohl jsem však dostat spojení. Viděl jsem stále jen samé dolary, jak poletují ve vzduchu. Když už jsem to nemohl vydržet, bylo mi to nepříjemné, neboť na peníze jsem byl velmi citlivý, jako by mi Bůh říkal: „Z koho si děláš blázny? Komu se posmíváš? Mně jistě ne. A sobě?“

Byl jsem velmi potěšen, když jsem uslyšel Jeho hlas, vydechnul jsem zhluboka a řekl: „Pane, od nynějška budeš dostávat první desátek z celého platu, beze všech srážek. Nerozumím sice, proč to tak chceš, ale chci Ti důvěřovat.“

Byl jsem spokojen a myslel jsem, že tím je věc vyřízená. Bůh byl také uspokojen, či ne? Ne, zdálo se že záležitost není ještě uzavřena. „A co s částkou peněz, kterou jsi mi během 10 měsíců zadržel?“

Můj hlas začal mutovat a ohryzek mi v krku začal skákat nahoru a dolů: „Pane, to je ale hrozně moc peněz!“ Neřekl ne, ale také nic víc. Nechal to prostě na mně. Stále jsem se musel tázat sám sebe: „Co s tím? Co jen s tím udělat?“

Konečně jsem Bohu navrhl: „Já ty peníze teď nemám, ale až je dostanu, tak Ti je dám.“ Tím byla záležitost uzavřena. Bůh mě vzal za slovo. Byl spokojen a já také. Uskutečnění rozhodnutí bylo po tomto předsevzetí vedlejší.

Za několik týdnů jsem neočekávaně dostal dobropis na dvojnásobnou sumu než byla částka, kterou jsem dlužil Bohu. Polovina pro mě, polovina pro Něho. Jako by mi chtěl dát vědět, že On není lakomý jako já.

Začínal jsem prožívat pravdu slov Malachiáše 3,10: „Sneste všechny desátky do mé obilnice…a vyzkoušejte mně nyní, praví Hospodin zástupů.

Nezotvírám – li vám průduchů nebeských a nevyleji na vás tolik požehnání, že ho ani nestačíte přijímat.“

Peníze, které v den výplaty dostáváš, jsou skutečně platem za část života, kterou jsi věnoval svému zaměstnavateli. Když je přijmeš a podržíš pro sebe, je to znamení, že jsi svůj život ještě zcela nevydal Ježíši. Čeho se vzdáš na zemi, je zaznamenáno i na nebi a umožní Bohu, aby vylil požehnání tak veliké, že nebudeš mít ani dost místa, abys mohl všechno přijmout.

Když Bůh říká: „Vyzkoušej, zda mluvím pravdu,“ zve nás nikoliv k oběti, ale k poslušnosti, aby nám mohl převelice požehnat. Občas mi někdo řekne: „Když mluvíš o desátcích, pokoušíš se stavět nás pod zákon.“ Také jsem tak dříve smýšlel. Když mi kazatel řekl: „Když odevzdáš desátky, bude celý tvůj život požehnaný,“ myslel jsem si: „Aha, žebráš jen o peníze.“ Nezamýšlel jsem dávat desátky ze svého příjmu.

Nyní však vím, že Bůh chce, abychom dávali desátky kvůli našemu vlastnímu užitku. Požehnanější, užitečnější a šťastnější je dávat než přijímat. jakmile jsme se stali znovuzrozenými dětmi Krále, které podle toho také žijí, je zákon naším služebníkem.

Bůh ustanovil odevzdávání prvotin také proto, aby nás osvobodil od závislosti na nás samých. To je to nejlepší, co se mohlo stát takovému Skotovi, jakým jsem byl já. Ve starém životě jsem chodil dvakrát za rok do kostela, ať už jsem to potřeboval nebo ne – na Štědrý večer a Velikonoční neděli. Když jsem položil dolar na talíř, cítil jsem kořeny té upoutanosti na peníze až v žaludku. Dříve jsem nepřiznával pravdivě svůj příjem kvůli vysokému výměru daní. Dnes mám na daňovém úřadu každoročně znamenitou příležitost mluvit s lidmi o Ježíši. Táží se mě a mají právo o Něm slyšet. Končívám vždy otázkou: „Příteli, už jste někdy pomýšlel na to přijmout Ježíše jako svého Spasitele?“

Jakým ulehčením pro mě bylo, když jsem otevřel peněženku a řekl: „Pane, všechno patří Tobě. Jaký díl mám s Tvým souhlasem komu dát?“ Všechno je Jeho. Já jsem jen potrubí, správce. Mně samotnému nenáleží ani haléř. Pán mi ponechává část, kterou potřebuji. Má přání a potřeby se stále více přibližují těm Jeho. Všechno leží v rukách Ježíše, mého Mistra a Pána.

Před několika lety jsem na jednom školení obchodníků ve Wheaton College slyšel R.G.Le Tourneau. Řekl nám, že by byl doslova zasypán penězi, pokud by 90% svých příjmů neodevzdal dál. Řekl jsem mu: „Rád bych byl tímto způsobem zasypán. Jsem Skot a mám skotskou výchovu. A když to účinkovalo u něj, bude to fungovat i u mě. „Dnes mi stačí osm nebo sedm desetin mého příjmu a vyjdu s nimi daleko lépe než dříve, když jsem neodevzdával ani jeden desátek.

Když jsem začal plnit Boží vůli, telefonoval mi jednoho večera nějaký muž a řekl: „Mohl bych se u Vás zastavit a poradit Vám, jak můžete uspořit víc peněz?“ Řekl jsem: „Ne, nemám zájem.“ „Chcete tím říci, že byste nechtěl uspořit žádné peníze?“

Řekl jsem: „Který Skot by nechtěl? Ale já nemám žádnou hypotéku.“ Myslel, že nevím, co je hypotéka, když opsal svoji otázku: „Jak velký dluh máte na domě?“ „Věděl jsem hned, jak to myslíte,“ řekl jsem, „protože od té doby, co jsem začal vydělávat, oženil se a koupil dům, měl jsem také hypotéku. Ale teď už žádnou nemám. Opravdu u nikoho nejsem zadlužen.“ Nechtěl tomu věřit a řekl mi, že pouze jeden z tisíce majitelů domů nemá žádné dluhy.

Řekl jsem: „Když to říkáte, věřím Vám. Je to Váš obor. Jsem náhodou jeden z tisíce.“ „Jak si to vysvětlujete?“ řekl.

Zeptal se a měl právo na odpověď. „Jsem rád, že jste mi položil tuto otázku,“ řekl jsem. „Začal jsem žít podle Božích pokynů, žít pro Boha a Jeho mít na prvním místě. Začal jsem odevzdávat desátky a nyní nemám na domě žádné dluhy.“ „Ó,“ řekl a zavěsil. Bylo mi ho líto.

Královské děti mohou mnoho dávat, protože mnoho dostávají, když žijí Božím způsobem. Budeš-li v takovém postavení před Bohem, že můžeš zakoušet Jeho dobrotu, nemusíš se spokojit s druhořadými věcmi. Můžeš žít jako královské dítě, když se budeš řídit „příručkou Stvořitele.“


Harold Hill
z brožurky: Královské děti


„Uvažujte o odkazu Oswalda J. Smithe, který byl po mnoho let pastorem Peopleś Church v kanadském Torontu. Během let Velké krize k němu denně přicházely stovky mužů v nouzi, kteří žádali od církve finanční pomoc. Říkal, že dal pomoc stovkám lidí. Ale říkal také, že si u každého zkontroloval, jestli byl věrný v dávání desátků Bohu. jako zkušenost z tohoto období uváděl, že ani jeden z těch, kdo přišli, nebyli spolehliví v placení desátku. Došel k názoru, že Bůh ochraňuje ty, kdo Mu věrně platí desátky.“

Derek Prince: BOŽÍ PLÁN PRO TVÉ PENÍZE, závěr kapitoly: „Bůh nás vybízí.“



Sdílet

Související články:
Desátky (04.01.2021)
Desátky (16.06.2012)
| Autor: Bohumila Hubáčková | Vydáno dne 04. 01. 2021 | 481 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace