Úryvek z knihy Pán Ježíš o svých kněžích

Ukřižovaný Kristus jako vzor duchovního přetvoření kněze




Abych mohl kralovat ukřižovaný, potřebuji svaté služebníky


Chci kralovat ve světě jako Král pokoje a lásky, chci, aby moje kralování, moje vláda lásky a jednoty byla vyhlášena na celém světě; chci vládnout žezlem míru, chci dát mír všem národům a všem srdcím; chci kralovat skrze Ducha Svatého.

Ale abych mohl kralovat ukřižovaný a korunovaný trním, potřebuji svaté služebníky, kteří by byli Mně podobní, kteří by byli hodni této služby. A těmito služebníky budou vždy na prvním místě moji svatí kněží, avantgarda, která Mě nezradí, nýbrž která bdí a pečuje o moje zájmy, jako by to byly jejich zájmy.

Tato čestná legie, která tvoří Církev, musí vysoko pozvednout prapor pokoje, který jsem nosil na této zemi. Moje Církev tvoří tento předvoj, pečuje o trůn svého nesmrtelného Krále. Ale mojí devízou vždy byla a je láska, dobrota, pokoj, jednota, aby se všichni sjednotili v jediném Pastýři stáda, který má svou věrností oslavovat moji milovanou Církev.

Moje Srdce obnoví plně toto království v té míře, v jaké bude mít k dispozici takové kněze, jako je mé Srdce, kněze tiché a pokorné, čisté, ukřižované, svaté, kteří se obětovali pro věc svého Vladaře, který kraluje z Kříže.

Jestliže kněží chtějí obnovit mé království na světě a v duších (což má být pro kněze jeho vlastní svět), musí se podobat svému Králi, napodobovat jeho ctnosti a jeho lásku k Otci.

Toto království bude univerzální a poroste podle svatosti mých kněží. A jestliže Já jsem kraloval na světě jen skrze Kříž, také moji kněží, moji služebníci musí mít za svůj trůn Kříž. Může selhat mnoho apoštolátů s výjimkou Kříže, který je můj, který jsem přišel na svět vyučovat tím, že jsem se zřekl sám sebe. A čím více budou kněží spojeni se Mnou, tím více budou napodobovat Krále lásky, který byl předmětem výsměchu, sarkasmů, pronásledování a pokořujícího hanobení. To je totiž božská pečeť těch, kteří jsou skutečně moji, můj obraz, který není možno zfalšovat, obraz Kříže. A jestliže všichni křesťané mají kráčet v mých stopách, tím spíše moji kněží, moji důvěrníci, moji vyvolení, tj. vybraná skupina mé Církve. Ta musí mít stejnou fyziognomii a stejné srdce jako jejich Král ukřižovaný z lásky.

Žádný kněz, který Mě bude následovat po cestě Kříže, nezahyne, všichni kněží, kteří dobrovolně a s láskou objímají Kříž, se posvětí a dosáhnou vysokého stupně spojení se Mnou. Toto je velké tajemství svatosti kněze. Kříž, to je velký protijed proti pokušením všeho druhu.

Velkým ideálem kněžské duše musí být ukřižovaný Ježíš a jedinou aspirací zde na zemi musí být napodobovat Jej, být Jemu podobný uvnitř i zevně. Ukřižovaný Ježíš: jeho kniha, jeho meditace, jeho příklad, jeho ideál, jeho láska, protože není více než bláznovství kříže, o kterém řekl Pavel, že podněcuje božskou lásku v duši. To je vzácný talisman svatého kněze: Ježíš přibitý na kříž, ukřižovaný na oltáři, především ukřižovaný ve svém Srdci s nepochopitelnými bolestmi, mystickými, ale skutečnými. K tomu musí směřovat život svatého kněze: napodobovat Ukřižovaného, který mu od věčnosti získal jeho povolání za cenu vlastní Krve, který si ho od věčnosti vyvolil mezi tisíci s nekonečným zalíbením. (CC 49, 333–337)

Začal jsem kralovat, když jsem byl ukřižován: přitahoval jsem k sobě, jen když jsem se stal Obětí

Jestliže moji kněží nenaslouchají Mně, ať slyší skrze Mne Otce, který je volá svou nekonečnou něžností, zve je, připomíná jim přijaté závazky, miluje je a chce je spasit a učinit dokonalými skrze přetvoření ve Mne.

Kéž by neodmítali jeho hlas, hlas Otce, který je také mým hlasem, ale ať mu naslouchají spíše s radostí, ať svléknou starého člověka, ať Mě napodobí a vrhnou se s odvahou do tohoto dokonalého života, aby Mě představovali zde na zemi. Ve Mně slyší Otce skrze Ducha Svatého a s pomocí Marie Ho budou milovat, až se tak přetvoří ve Mne. Potřebuji odvážná srdce, která by nebyla váhavá, která by se nezastavovala, která by válčila se svými chybami, která by se sjednotila se Mnou, která by Mě milovala, protože láska je mocná hybná síla pro přetvoření ve Mne, která zdokonalí toto přetvoření, po kterém Otec horoucně touží a které Já jeho prostřednictvím ustavičně požaduji.

Budou-li kněží Mnou, budou na zemi tím, čím jsem byl Já: Světlem světa, aby vedlo duše k nebi; Cestou, aby je vedla k pravdě; Životem, který přináší spásu, Solí země atd.

Jsou-li Mnou, budou dělat zázraky větší než ty, které jsem vykonal Já. Ale neklamný prostředek, jak přitahovat a získávat duše, je být ukřižovaný pro svět a pro smyslové zájmy; znamená to milovat bolest, přijímat dobrovolně bez výhrad vůli mého Otce, ať už žádá jakoukoliv oběť. Jen hlas krve a bolesti přináší obrácení. Já jsem očekával triumf, oznámil jsem jej, ale on se uskutečnil teprve tehdy, až Mě duše uviděly na Kříži.

Kraloval jsem, když jsem byl ukřižován: jen když jsem se stal Obětí, přitahoval jsem k sobě; když jsem dal svůj život za duše a spasil jsem je. Proto jestliže kněží jsou druhým Mnou, musí vystoupit na Kalvárii, aby přinášeli ovoce v duších; jestliže Mi chtějí dát srdce, musí nejdříve přijmout, že budou ukřižováni a ukážou se duším na Kalvárii, tak jak jsem to udělal Já.

To je bezpečná cesta, jak získat duše: apoštolát Kříže a na Kříži: apoštolát plodný je ten, který provádějí na Kříži ti, kteří jsou na něm dobrovolně ukřižováni.

Je to apoštolát, kterému nic neodolá, který nezklame a vždy bude triumfovat, protože bolest ho zbožšťuje, protože Kříž ho oplodňuje, protože Já jsem spasil svět a všechny jsem přitáhl k sobě, když jsem byl na něj přibit.

Jestliže kněží Mi chtějí být podobní, jestliže chtějí být Mnou, chtějí-li Mi dát duše, které by Mě oslavily, ať vědí, že toto je bezpečná cesta, jak je přitáhnout k tomu, co je nadpřirozené a božské.

Kněz, který se dává v oběť, vždy spasí; kněz, který je druhým Mnou, musí vždy přijmout, že bude ukřižován. Toto ukřižování oslavuje Otce, získává odpuštění nepřátelům, uskutečňuje zázračná obrácení Blahoslavená Conchita Cabrera de Armida (1862–1937) Ukřižovaný Kristus jako vzor duchovního přetvoření kněze Úryvek z knihy Pán Ježíš o svých kněžích 12 47/2019 a dovoluje mu dosáhnout nejvyšší svatosti. Moji kněží, kteří se dobrovolně obětují, vyznačují se především hlubokou jednotou s mým milovaným Otcem a nejvyšším odevzdáním do jeho nejsvětější vůle.

Kněží, kteří se obětují z lásky k Otci a k duším, obdrží všechna bohatství, všechny poklady, které z výše svého kříže mohou udělovat duším. Jejich důvěra očistí jejich oběť, protože se očistí jejich láska.

Ne všichni kněží milují kříž, ne všichni vystupují dobrovolně na vrcholy svých Kalvárií, a to je důvod, proč jejich apoštolát přináší málo ovoce: pro slabý zápal, který působí kolem sebe, protože duše nikdy nezůstává hluchá k hlasu dobrovolného mučedníka, ukřižovaného kněze.

Do kněží přetvořených ve Mne vlévám svoji osobitost, své ctnosti, své ideály a božskou sílu, kterou jsem sám zakusil. Ale potřebuji jejich spolupráci, jejich vůli, jejich přetvoření ve Mne, protože odtud čerpají hrdinství nesrovnatelné s lidskou slabostí, s přirozenými sklony člověka odmítat bolest; budou čerpat ze spojení se Mnou, z lásky k duším, kterou uděluji kněžím přetvořeným ve Mne.

Kéž by moji kněží přemítali a rozjímali o tom, že můj apoštolát na zemi měl všechnu svou sílu a všechnu svou plodnost, teprve když bylo slyšet hlas mé Krve z výše Kříže po celém světě. Kázal jsem, bojoval, dělal zázraky, vyučoval, ale s malým ovocem. Ale když jsem trpěl, když jsem se obětoval, zjevil jsem se světu z výše Kříže, všechno jsem přitáhl k sobě, jak jsem to předpověděl. Bylo zapotřebí, aby Syn Boží trpěl, protože jen Krev vykupuje, smiřuje, sjednocuje, je znamením smlouvy, která přináší spásu!

Tam na Kříži se sjednocují všechny city, všechny naděje, každé odpuštění, každé milosrdenství, protože tam se nachází láska, která důvěřuje a zříká se sama sebe.

Hladovím a žízním po kněžích, kteří žijí tak, že přijímají oběť. Nejsilnější žízeň, kterou jsem zakusil na kříži, nebyla žízeň tělesná, ale horoucí žízeň po kněžích přetvořených ve Mne ukřižovaného, ve Mne obětovaného, kteří by ve Mně a pro Mne přinášeli spásu duším. Duše, sen mého života, se nemohou spasit samy, potřebují učitele, vůdce! Já jsem na Kříži získal svou Církev jako odměnu za své bolesti, a když jsem viděl, jak se rodí z mého boku, žádal jsem ve své horoucí žízni svého Otce, aby Mi dal svaté údy k jejímu doplnění a zdokonalení.

Žádal jsem s největší intenzitou během své agonie o kněze svaté, kněze čisté, kněze ukřižované, kněze zamilované do oběti, kteří by nehleděli na své mučednictví ani na svůj život, ale na spásu duší. Žádal jsem ukřižované apoštoly Kříže, aby tím, že jsou Mnou, dru hým Mnou, přitáhli k mé Církvi celý vesmír a zachránili jej.

A nyní se podívejme blíže na jiný argument, velmi křehký a delikátní, velmi hluboký. Záhuba mnoha duší, nedostatečná a falešná zbožnost jiných a u mnoha dalších doslova spoušť, není to všechno v přímé souvislosti se svatostí kněze, s jeho obětí, s jeho velkodušností v bolesti nebo s jeho odmítáním kříže?

Jestliže jsou kněží určeni, aby Mě představovali takového, jaký jsem, jestliže skrze přetvoření ve Mne mají být druhým Mnou, jestliže mají přitahovat duše tam, kam jsem je přitahoval Já, tj. ke Kříži, budou se moci vyhnout vině, jestliže nebudou uskutečňovat tuto podstatnou podmínku mého života, být ukřižováni jako Já? Nebudou se mnozí muset stydět za svou nedostatečnou lásku k oběti, ba co více, za evidentní odmítání kříže a Boží vůle?

Kdo může říci, že dokonalost a snad i spása jedné nebo více duší není těsně spojena s přitažlivostí a svatým svazkem, který mohl kněz vytvářet kolem sebe, kdyby se dal ukřižovat?

Nechci od svých kněží úzkostlivost, která by je paralyzovala a blokovala; ale chci, aby svaté úvahy přiměly vlažné kněze ke konkrétním předsevzetím a k novému životu v přetvoření ve Mne.

Mnoho kněží nemyslí na to, že duše jsou spojeny a sjednoceny se Mnou a že pro svou spásu potřebují mít důvěrnou jednotu se Mnou, a aby je přivedli ke spáse, musí být dokonale přetvořeni ve Mne.

Abych zaplnil tyto nepoznané, ale skutečné mezery a abych předešel dalším, chci podnítit kněze k přetvoření ve Mne. To není, jak jsem řekl, nějaký úkon zbožnosti navíc, nýbrž svatá povinnost, ke které se váže mnoho, velmi mnoho dalších povinností kněze ve vztahu k duším.

Strach z Kalvárie! Proč? Jestliže Já jsem po boku všech, kteří jsou v soužení, jestliže zmírňuji všechno utrpení a činím je snadným a snesitelným nebeskými sladkostmi, posilou srdce, a dokonce radostí ducha, proč se tedy bát?

Kéž by moji kněží vystoupili na své Kalvárie, zřekli se sami sebe, a budou mít pokoj, budou šťastni, budou překypovat radostí a budou podobní Mně, svému Vzoru, svému Učiteli, svému Zrcadlu, svému Ježíši. Vedle Mne, ba co více, ve Mně a uvnitř Mne se ztratí všechen strach a všechno pobouření, protože Já nikdy nezneužívám sil duše a dokážu změřit a spočítat kříže. Avšak nebe se získává bolestí a milosti pro duše utrpením.

Jistě, když jsem řekl na kříži „Dokonáno jest“, bylo dílo vykoupení a spásy duší účinně dokonáno; ale Já jsem počítal také s kněžími, druhými Mnou, s mými kněžími ve Mně, jejich Hlavě. Také oni by se spolu se Mnou měli stát hlavou mystického Těla a prvními, kdo se mají spojit s jejími bolestmi a pokračovat v mém Umučení na zemi, aby dále pokračovali v pozdvižení na kříž spolu se Mnou, aby přitahovali duše a spasili tisíce světů, kdyby zde byly.

Je zde mnoho o čem rozjímat, mnoho co odčinit, mnoho co obnovit; ale slibuji také mnoho triumfů, mnoho velkodušnosti v mých kněžích, kteří již nyní oslavují Mne a Otce: oni zničí smyslnost (která nakazila i mnoho mých kněží) a sesadí Zlého z trůnu. Tehdy zavládne Kříž a na něm spolu se Mnou moji kněží.

Jestliže následovat Mne znamená zapřít sám sebe a vzít kříž, k tomu, aby se někdo stal druhým Mnou, aby získal a obdržel milosti pro duše, je nutno kříž nejen nést, ale také být na něm přibit. (CC 51, 223–235)




Vyšlo v časopise Světlo 47 ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK