O podzimních prázdninách se uskutečnilo setkání táborových vedoucích v Češkovicích. Helena, která se této akce účastnila za Kolpingovu rodinu Štítary, napsala, jak tento pobyt prožívala ze svého pohledu.
Zážitky z Češkovic u Blanska
Jednoho dne mi volala S.K. Táňa a nabídla mi pozvánku do Češkovic u Blanska na tři dny. Jednalo se o setkání Kolpingovy rodiny z různých míst. Tak jsem se jí zeptala, co to je? A ona že Kolpingova rodina je sponzor-dotace na tábory, a že i jeníkovský tábor je sponzorován od Kolpingovy rodiny Štítary. Tak jestli bych tam nechtěla jet a nabrat zkušenosti a typy na tábor jako vedoucí, bylo to jen pro vedoucí, tak jsem si řekla proč ne, že ráda pojedu si i odpočinout. Byla moc ráda, že jsem to přijala, no tak jsem si začala vyřizovat v práci volno, který mi nakonec vyšlo, a o pár dní mi píše paní Magda Jírová a dokládá mi informace a program. Z programu jsem byla nadšená. Nastal den odjezdu dne 27.10. 2016 jsem nastoupila do vlaku z Teplic do Prahy, a pokračovala jsem dále v cestě z Prahy do České Třebové, a pak z České Třebové do Blanska. Po cestě jsem si četla a odpočívala, v Blansku jsem měla menší komplikace najít autobusové nádraží, ale zeptala jsem se kolemjdoucích a poradili mi, kde to je a ukázali, kde je přímo autobus do Češkovic. Tak jsem byla ráda, že jsem skoro v cíli. Přijel autobus a jela jsem směr Češkovice, vystoupila jsem někde u Hotelu Panorama a s pomocí S.K. Markéty jsem dorazila do cíle. Tam jsem se setkala s S.K. Markétou a s Terezkou. Byla jsem ráda, že jsem na místě, byl to úžasný pocit, že 356 kilometrů jsem zvládla sama. Pak přišel šéf Kolpingu Michael Kubík. Tak jsme se mu představily, a že jsme za Štítary a on nás ubytoval v suterénu v pokoji číslo 4A. Šly jsme se ubytovat a hned na výbornou večeři. Po večeři nastala uvítací přednáška a povídání, co to Kolping je, kolik zemí či měst podporuje, celkem 60 zemí. Vzhledem k tomu že, jsem tam byla poprvé, tak jsem to nevěděla, ale teď už to vím. Po menší přednášce nastal neformální večer. Kdo chtěl, mohl jít spát, a někdo se seznamovat. Tak jsme chvíli zůstaly a povídaly jsme si s Michalem Kubíkem u sklenky bílého vína, a pak jsme šly spát.
Druhý den ráno jsme vstaly a po chvilce nastala snídaně. Bylo tam toho tolik, že jsme nevěděly, co si dát. Po snídani byla 1. přednáška (P. Josefa Novotného: Modlitba- její pevné místo na táboře a obecně při práci s dětmi). No byla zajímavá, jednalo se o to, zda se modlíme před snídaní či obědem a večeří a jestli pak máme každý den mši svatou a ranní chvály či večerní. Tohle vše na našem jeníkovském táboře máme a většina dětí modlitby zná. Po přednášce nastal výborný oběd a také polední klid, který jsme využily k procházce na místní vyhlídku, která byla cca 6-7 kilometrů od místa, kde jsme byly ubytované. Po cestě jsme hráli hru a seznamovali jsme se, bylo nás celkem 30. Někteří byli z Měřína, z Velké Bíteše, z Lesné u Brna, ze Žďáru nad Sázavou a také z Klokot, a přímo z Blanska. Bylo to úžasné, došli jsme na vyhlídku, no nahoru jsem šla jako hrdinka, ale dolů to bylo horší, hahaha, ale zvládla jsem to a nakonec jsme pospíchali na další přednášku (P. Jiřího Kani: Vztahy mezi generacemi-mezigenerační výchova). Byla dost zajímavá a také zkušená. Po přednášce jsme měli asi 10-15 min pauzu, pak následovala další přednáška (Vladimíra Matěny -Outdoorové aktivity KR Blansko). Bylo to o tom, jak chodí na různé aktivity, např. jeskyně, horolezeckou stěnu, plávaní, atd. Po poslední přednášce nastala večeře a po večeři to nejlepší na konec - cesta na Bowling, ten si nemůžu vynachválit, bylo to úžasné, zábavné a užila jsem si ho. No jednou jsem vyhrála, pak už mi to moc nešlo, ale byla sranda. Potom nastala cesta zpět do Češkovic - BOWLING byl na začátku Blanska, tak některý šli pěšky já jela s S.K Markétou autem, tak jsme tam byli první, tak jsme využily pinčes a pak výbornou sprchu a nastal čas spánku.
Další den v sobotu opět snídaně, pak přednáška 4.( Michaela Kubíka: Život a dílo Adolpha Koplinga). Bylo to úžasné, hlavně jsem poznala, co a kdo to je... Po přednášce nastala akce Outdoorové centrum Velká dohoda cvičné ferraty, no na první moment jsem řekla, že do toho nejdu, bála jsem se, byla to skála s lany kolem cca 40 metrů, no ale když jsem viděla, jak tam všichni jdou, tak jsem se šla taky zapsat, a šla jsem do toho, protože bych si pak vyčítala, že jsem tam nebyla. No tak mě oblékli do toho obleku dali mi karabiny a helmu a vzhůru na skálu na horu! Vybrala jsem si tu nejlehčí cestu, ale i tak byla pro mě těžká. Dolezla jsem do půlky a už jsem byla vyklepaná šileně, hahaha. Až jsem se v duchu modlila Zdrávas Maria, no ale nevzdala jsem to, pokračovala jsem dál nesměla jsem se dívat dolů, haha. No až nakonec jsem byla nahoře, jelikož nebyla jiná cesta, než jít dolů opět po skále, ale po žebříku, to už jsem zvládla. A prohlásila jsem, že už tam nikdy nejdu, hahaha. No pak některý šli ještě na lanovku, já už ne, byla mi zima a ne jen mně, tak jsem šla s některými do auta a tam jsme si povídali a čekali na ostatní. Pak jsme jeli zpět do Češkovic, kde nás čekal výborný oběd. Po cestě nám pěkně vyhládlo, tak jsme se najedli a vzhledem k tomu, že jsme mněli hodinku zpoždění, tak honem na další přednášku 5 (Vítka Kubíča-statuární zástupce střediska, radost, práce s kolektivem, osobnost táborového vedoucího). Bylo to o tom, jak má vypadat vedoucí a jak ho poznáme - dost zajímané, mohli jsme k tomu dávat i své komentáře, např. co by vedoucí měl být, upřímný, přátelský mít zkušenosti, atd. A po pravdě řečeno jsem trochu u toho usínala - to Outdoorové Centrum mě unavilo, haha, ale dávala jsem si pozor, co mluví a také jsem nabírala zkušenosti tipy na tábor, atd.
Po přednášce nastal odpočinek Wellnes v místním hotelu Panorama. Bylo to kousek, tak honem pro plavky a šup na relax, no to jsem přesně potřebovala. Byla jsem v sauně, v bázénu a také ve vířivce, ze který jsem jen tak nevylezla, haha. Pak nastal čas odejít, následovala sprcha, atd. Došli jsme zpět na pokoj a hned na prezentaci táborů. Od každé skupiny, na to jsem se těšila, také jsem prezentovala náš Jeníkovský tábor: o tom kde Jeníkov leží a co a jak máme na táboře. Vzhledem k tomu, že jsem měla jeden den na přípravu prezentace s pomocí Irči, dopadla skvěle. Ukázala jsem jim, jak to na našem táboře chodí, co děláme, jaké hry hrajem, byly tam i některé fotky, ne jen bílých dětí, ale i romských, aby viděli, že na tábor jezdí i romské děti. Měla jsem v tu chvíli úžasný pocit, že jsem mohla prezentovat Jeníkov a okolí. A ten pocit se nedá popsat. Po tom všem jsme měli opět neformální večer - povídání o táborech, atd. Dala jsem si sklenku vína a povídala s Michalem Kubíkem a pak jsem se šla uložit ke spánku. Měla jsem před sebou dlouhou cestu. K závěru bych chtěla poděkovat, že jsem byla pozvaná. Musím říct, že to byl krásný zážitek, moc se mi to líbilo, také jsem nabrala zkušenosti, tipy, rady atd. od zkušených lidí. Moc díky za příležitost a poznání nových lidí. Cesta domů dopadla skvěle, zdravá a živá jsem dojela v pořádku. PÁN BŮH ZAPLAŤ!
S pozdravem
Helena Gadžorová
