Středa s Patem a Matem.
Po rozcvičce u kostela a snídani jsme se sešli v rotundě ke mši svaté. Čas po mši svaté jsme měli pravý kutilský. U každého stolu jsme si s mohli vyrobit něco - záložku, obrázek s hřebíky a bavlnkou, letadélko, náramek se jménem, nebo naušnice. Někteří místo vyrábění pracovali na zvelebení ohniště a bojovali s hustým porostem plevelu a nejen to. Ještě než jsme se dostali k obědu, měli jsme utajenou besedu v rotundě a to s otcem Tomášem Vyhnálkem. Povídal nám o tom, jak byl na Sahaře a pak jsme měli možnost se zeptat, co nás zajímalo. Děti podle otázek nejvíce zajímalo, jaká zvířata potkal, ptaly se na lva, krokodýla, hada i třeba lišku. Na oběd jsme měli pizzu, na výběr byla tuňáková, šunková a sýrová. Po poledním klidu nám otec Marek povídal tentokrát o tom, jak je důležité mít cíl, vždyť i u Pata a Mata můžeme pozorovat cíl při každé práci. Potom za námi přišel Pat s Matem a vynalezli bublifuk. Bylo to jako vždy veselé. Pom mohli všichni dělat veliké bubliny i o. Marek. Potom se děti ve skupinkách učili hesla se jmény a psali do táborových deníčků. Pro zajímavost a motivaci k učení se heslům, nabízí otec odměny. Začíná se na 1 + 5 hesel, tedy jedno své a dalších 5. Za to můžeme získat medailku Panny Marie. Odměny se s počtem naučených hesel stupňují. Dnes ráno otec přidal za 50 hesel nejvzácnější odměnu a to velkou obrazovou Bibli, počet cen je v některých případech omezen, takže kdo dřív přijde, ten odměnu získá. Odpoledne ještě byla hra na spolupráci v týmu, přenesení papírových cívek pomocí gumičky a provázků a postavení na sebe. Potom následovala soutěž o postavení nejvyšší věže za pomoci 40 papírových kartiček, brček a špejlí v týmu. Každá skupinka se opravdu snažila a nejvyšší věž se dostala dokonce nad metr výšky. Je vidět, že si děti s úkoly umí poradit a to i bez vedoucích. Po večeři jsme se vydali na farní zahradu, ještě předtím jsme se řádně nastříkali repelenty. Na zahradě byla nejdříve honička, kdy dlouhovlasí honili ty s krátkými vlasy, potom si děti vysvětlily hru vlajkovanou, ale při značení hracího pole se usoudilo, že z jednoho lana vyhovující hřiště neuděláme a skončilo se u Hutututu, někteří si hráli s míčem. Po večerní hygieně jsme se opět podívali na fotky z uplynulého dne, podívali na Pata a Mata a po večerní modlitbě ulehli.
