Zamyšlení nad evangeliem slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl ke hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. ( Jan 20,1-9)
MÁME PROČ SE RADOVAT
Přeji vám všem radostné svátky. Všichni si dnes podáváme ruce, usmíváme se na sebe, gratulujeme si navzájem a vzdáleným přátelům posíláme svá velikonoční přání radosti poštou.
A máme proč se radovat. Vždyť máme mezi sebou Pána Ježíše Zmrtvýchvstalého. Z jeho vítězství se radujeme. K hostině na oslavu vítězství jsme dnes pozváni. A po svátostné hostině mešní bude následovat doma slavnostní rodinný oběd. Sváteční den je dnes, vpravdě Hod Boží.
Ale zcela jinak začala tato neděle apoštolům a přátelům Pána Ježíše tenkrát po jeho smrti.
Uzavřeli se v domě, kde s Ježíšem naposled večeřeli, kde byl s nimi ještě živý. Toho místa se drželi. Ven nevyšli, ani se jim ven nechtělo, tam zabili Pána, jejich Přítele, Učitele, Naději: ani žít se jim nechtělo. Mysleli si, že je po všem.
A tu to přišlo - právě dnešního nedělního rána. Bušení na dveře: „Otevřete, to jsem já, Marie z Magdaly!“ A bez dechu, vyděšená, jim vypráví: „Představte si - byla jsem tam, u hrobu. Kámen odvalený, hrob prázdný! Myslela jsem, že ukradli jeho tělo, ale poslouchejte, člověk stál vedle mě na cestě, zdálo se mi, že zahradník, dokud na mne nepromluvil.
Ale pak řekl: „Maria“ - víte, tak to řekl, jak mi to říkával jen on, Pán, Mistr! Byl to on - a živý! Slyšíte, náš ukřižovaný Pán žije!“
Apoštoly to vyděsilo. Běželi ke hrobu, ale co jim mohl říci prázdný hrob - vraceli se domů zmatení, někteří se dali na útěk z Jeruzaléma: Mysleli, že je to nové spiknutí velerady proti nim.
Ale jeden uvěřil: Jan. Sám to o sobě říká v dnešním evangeliu. Neměl důkazy, neviděl ho, ale uvěřil, že žije. Srdcem uvěřil. Prázdný hrob vlastně důkazem není. Srdcem pochopil velikou pravdu, že kdo věří v Boha, tomu vše nakonec dobře dopadne. Kdo věří v Boha, ani smrti se bát nemusí: bude žít i za ní. Apoštolové nakonec uvěřili všichni, i Tomáš.
A říkali to dál ostatním lidem, a ti to říkali dalším - a tak se dostalo až k nám: Pán Ježíš žije!
Kdyby někdo chtěl důkaz, ten nemám. Ani apoštolové ho neměli. Ale hlásali dál a dál lidem to, co Pán Ježíš učil a dělal, že přemohl lidskou zlobu a krutost. Hlásali dál, že kdo v něj uvěří, nemusí už být smutný a bezradný.
Přátelé, to je velikonoční zvěst, důvod křesťanské radosti.
Vidíte před sebou tuto velikou hořící velikonoční svíci. Ta značí: S Ježíšem přišlo na svět světlo, abychom nemuseli žít v temné nejistotě, ve strachu. Ta velikonoční svíce nám říká: Neste své světlo dál! Roznášejte lidem radost! Dosvědčujte jim svým životem! Pán Ježíš opravdu žije.
Pojďme teď vyjádřit svou víru v živého Boha slavným a radostným vyznáním.
