Zamyšlení nad evangeliem slavnosti Ježíše Krista Krále.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít; byl jsem na cestě a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně.“ Spravedlivý mu na to řeknou: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného ne byl jsem na cestě a nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě? Král jim odpoví: „Amen pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.“
Potom řekne těm po levici: „Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.“ Tu mu na to řeknou také oni: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?“ On jim odpoví: „Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.“ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
Nedávno jsem navštívil jednu rodinu. Starší pán se tvářil přívětivě a zdvořile. Ale při rozhovoru řekl: „S Bohem a církví nemám nic společného. Proč také? Žiju slušně, nikomu nedělám nic zlého, nikoho jsem nepřipravil o život. A mé manželství bylo také pořádku. Co můžete ode mě ještě očekávat?“ Teď jsem musel myslet na text dnešního evangelia. A otázky, které mě napadly, jsem také vyslovil. „Nikdo nemůže o vás říct nic zlého. Ale mohou o vás říci něco dobrého?“ A když se ten muž udiveně na mě podíval, dodal jsem: „Co jste udělal pro chudé ve světě, kolik jste dal ze svého důchodu pro chudé a nemocné? Navštívil jste sousedku, která už několik týdnu leží v nemocnici? Čím jste prakticky přispěl pro utečence a pro lidi bez přístřeší? Pomyslel jste někdy na to, abyste vězňům ve vězení poslal vánoční dárek nebo jim předplatil noviny?“ Tak jsem se dostal na správnou cestu. Muž tím byl velice překvapen a zmohl se jen na otázku: „Ale, co s tím mám společného? Na to jsou přece jiní lidé. Nač je Charita a Červený kříž?“
Co s tím mám společného?
Ježíš říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých neposlednějších - jsou to přece moji bratři – pro mě jste udělali!“ Cizinci, trpící nouzí, hladoví Habešané, mrznoucí Poláci, vězni zbaveni svobody – ti všichni, protože něco potřebují, jsou bratry a sestrami Pána, patří příbuzným, ještě víc: do Ježíšovi rodiny. A naše příslušnost k této rodině stojí a padá s naší péči o tyto „příbuzné“. Zda jednou budeme u Boha „požehnaní“, zda „budeme moci přijmout jako úděl jeho království“ , to závisí na otázce:
„Co jste udělali nebo neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, to jste udělali nebo neudělali pro mne!“
Tato otázka tedy rozhodne, až se jednou budeme zodpovídat před Bohem: Jak ses choval k druhým, uvězněným, lidem bez přístřeší, nemocným a trpícím, postiženým jakoukoliv tísní? Být slušný, ničím se neprovinit – to není křesťanská otázka, nerozhoduje u Boha. Musíme „být zbožní v setkání s bližními“, být zbožní v starosti o chudé a opovržené. Jinak před Bohem neobstojíme.
Boží soud je tedy zcela jiný než lidské soudy. U těch se přednostně jedná o podvody a úskoky, o urážky na cti a o jiná zločinná jednání. Zřídka jde o „opomenutou pomoc“. Před Božím soudem je velkým námětem toto:
opomenutá nebo poskytnutá pomoc pro postižené na této zemi.
Vhodný příklad pro takové jednání nám dal sám Bůh ve svém Synu Ježíši. On sám patří k těm vyvrženým, opovrhovaným. Dal nám příklad, abychom pochopili svůj úkol: máme jít v jeho stopách a solidarizovat se všemi trpícími. S tímto úkolem se vypořádá jen ten, který dal pro druhé to poslední. „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a peníze dej chudým.“ František z Assisi a Alžběta Duryňská to udělali – my to máme udělat alespoň zčásti!
Dnes v neděli Krista Krále stojí před námi Pán jako soudce:
Jeho soud vnáší světlo do našeho života, ukazuje, co je v našem jednání to nejdůležitější, co je jedině nutné, abychom mu sloužili v těch nejposlednějších bratřích.
