U příležitosti růžencové slavnosti v říjnu 2009 uveřejnila KIRCHE IN NOT rozhovor s cisteriáckým knězem Karlem Wallnerem o znovuobjevení modlitby růžence jako cesty k Bohu. Rozhovor byl otištěn v časopise Medjugorje aktuell, odkud jsme jej přeložili a převzali do našeho týdeníku Světlo.
Proč vám leží modlitba růžence tolik
na srdci?
Růženec je moje osobní vroucí záležitost, protože jsem skrze něj jako mladý chlapec našel hluboký přístup k víře.
Co jste tenkrát prožil?
S růžencem jsem se setkal, protože se jej lidé modlili vždycky v pátek večer v našem vesnickém kostele. Zpočátku se mi zdál být nudný, ale později jsem se právě díky němu naučil správně se modlit. Najednou se přede mnou vynořilo „Ty“, Ježíš se stal pro mě „Ty“. Zprostředkováním skrze Matku Boží se vytvořil vztah k Bohu. To byla klíčová událost v mém životě, skrze kterou jsem se stal opravdu věřícím a opravdovým křesťanem.
Co znamená modlit se růženec?
Mám u sebe vždycky jednoduchý růženec z plastu. Existují velmi krásné růžence. Ale mnohé krásné růžence lidé jenom věší na stěnu, ukládají je do zásuvek nebo je věší na zrcátko v autě. Můj je odolný. Je to posvěcený předmět, ale často se používá. Dá se snadno modlit: modlitební šňůru lze posunovat rukou.
Kde je kříž, modlí se Vyznání víry, velké perly jsou Otče náš a malé perly Zdrávas, Maria. Vcelku se skládá z pětkrát deseti „Zdrávas“. Každá z pěti částí se nazývá „desátek“, při každém desátku se medituje o jiném tajemství ze života Ježíšova.
Na perlách růžence se odříkávají určité modlitby. Co se tam modlí, tedy Otče náš a Zdrávas, Maria, je biblicky podloženo. Jenom na jednom místě v Zdrávas, Maria mají především protestantští křesťané rozpaky, když se říká: „Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné.“ Říkají, proč potřebuji Matku Boží Marii, aby za mě prosila?
Skutečně je to tak, že růženec je biblická modlitba, kterou my křesťané známe. Vždyť Otče náš je modlitba, kterou nám podává Písmo svaté jako modlitbu, které učil sám Ježíš, a první část Zdrávas, Maria se skládá ze dvou spolu uváděných biblických slov. Mariánská úcta není žádný vynález katolíků, nýbrž nakonec vynález Boha, Stvořitele, který nás chtěl vykoupit. On nechává ženu v Nazaretě pozdravit slovy anděla: „Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou.“ Druhé biblické slovo
je pozdrav, kterým zdraví Alžběta Marii. „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.“
Proč je potřebná tato Mariina přímluva?
Bůh chtěl sestoupit k nám lidem na zem. Chtěl být na tomto světě přítomný v lidské podstatě, v lidském těle, v lidské existenci jako Žid, narozený ze ženy. K tomu vztahuje nejstarší mariánské
místo – list Galaťanům, kapitola 4, verš 4. K tomu používá Bůh současně stupně sestupu, jedním z nich je Maria. A proto věříme, že Maria je cestou, kterou můžeme vystoupit k Bohu. Není to žádná konkurence Ježíši!
Odkud vlastně pochází růženec?
Růženec je biblická meditace, která
pochází ze středověku. Napínavá historie začíná u nás, mnichů. V klášterech se vždycky modlili žalmy. Právě k nám cisterciákům přicházelo ve středověku mnoho mnichů laiků, kteří už neovládali latinu. Bylo jim dovoleno, aby se nemodlili 150 žalmů, ale jenom 150 Otčenášů, rozdělených do tří dílů, tedy třikrát padesát. A potom se Otče náš zaměnil za Zdrávas, Maria. Tak ve 12.–14. století vznikl růženec. Rychle se rozšířil z klášterů a stal se vyjádřením lidové zbožnosti.
Velký průlom způsobila jedna námořní bitva…
Ano, byla to v 16. století námořní bitva u Lepanta, kdy svatý papež Pius V. vyzval k modlitbě. Vítězství nad tureckým vojskem bylo dobyto právě 7. října, který je proto dodnes dnem růžence.
Ve vašem klášteře jste zařadili růženec jako modlitbu na zteč a modlíte se za novice, za nové vstupy do řádu...
Modlíme se – doufám, že všichni –
u nás v klášteře každý den růženec. Že máme tolik povolání, je zázrak Boží. Věřím, že to pochází z toho, že večer po kompletáři před Nejsvětější svátostí klečíme a modlíme se před ní růženec. Je to
jednoduše ta nejúčinnější modlitba, která vůbec existuje.
Odstrašujícím způsobem působí na mnohé lidi opakování, i když u četných dnes tak oblíbených východních způsobech modlitby je také znají. Co se získává opakováním?
Je těžké vysvětlovat chuť vídeňského řízku tomu, kdo ho nikdy nejedl. Chuť se pozná teprve tehdy, až se někdo zakousne. A totéž radím i pro růženec: jednou se vážně zakousnout a bez ostychu se pustit do těch padesáti Zdrávas, Maria. Mládež by měla snad začínat s deseti „Zdrávasy“, tedy s jedním desátkem. Potom se ukáže, jak velký účinek toto opakování má. Ale tím, že se probírá perla za perlou, objasní se mnohé. Člověk potom cítí skoro vždycky stále více energie, aniž by to znamenalo něco esoterického. Člověk touto modlitbou jednoduše dostane více milosti, radosti a síly.
Modlitba růžence zabere hodně času – a my máme stále málo času. Jak je možné
tuto modlitbu začlenit do všedního programu, aby lidé neměli tuto výmluvu?
Nejprve je nutno říci, že si člověk pro růženec musí najít čas. Mnozí lidé říkají, většinou jako výmluvu: Já se modlím něco jiného. Ve skutečnosti se často nemodlí vůbec nic. Ty jednoduše potřebuješ také určitý čas, který si vyhradíš pro Boha. A u růžence je to potřebné automaticky. Na naší škole jsme měli více studentů z Asie a Afriky a s jedním knězem z Nigérie jsem se při cestě autem modlil růženec anglicky. Máme sklon růženec protahovat. Má se modlit plynule, v určitém rytmu, abychom byli vtaženi do hloubky setkání s Bohem. Růženec se zmíněným
otcem Godwinem trval šestnáct minut.
Ale růženec je rozjímavá modlitba. Rozjímá se o Ježíšových tajemstvích. Má se modlit plynule a rytmicky. Jak to jde dohromady?
Rozjímání je velmi důležité, je to biblická modlitba. Proto má každý desátek svoje biblické tajemství, což papež Jan Pavel II. dokonce rozšířil v „růženci světla“. Vezměme si například tajemství „Ježíš,
který z mrtvých vstal.“ Pak se mi stane, že při prvním Zdrávas, Maria si představím vzkříšení z mrtvých. Potom mě většinou napadnou nějací lidé, situace, které musím zvládnout. Tyto myšlenky nezaháním, ale podržím je s Terezií z Lisieux, která řekla: „Když tě napadnou osoby a přijdou myšlenky, pak je zapoj do modlitby!“
Před několika lety prosili kubánští biskupové organizaci Kirche in Not, aby poslala na Kubu 400 000 růženců. Říkali: Máme tak málo kněží, proto budujeme farnosti okolo růžence. Není to také podnět pro nás v těch krajích, kde lidé nemohou snadno přijít na bohoslužby?
Ano. Matka Tereza nedávala růženec nikdy z ruky. V roce 1988 jsem jí dělal řidiče. Matka Tereza nastoupila do auta a lidé se okolo něj tlačili. Seděla vedle mne. Sotva jsem zařadil druhý rychlostní stupeň, už řekla: „Pomodleme se za pana Gorbačova!“ Ano, za Gorbačova! Perestrojka,
události roku 1989 tenkrát nebyly ještě v dohledu. A ona se potom se svými sestrami, které seděly vzadu, modlila růženec. Myslím si, že růženec je vhodný pro celý svět, zvláště také pro mládež. Je to
tak jednoduchá modlitba. Musíme znát jenom tři základní modlitby: „Otče náš“, „Zdrávas, Maria“, „Sláva Otci“, pak ještě snad fatimskou modlitbu.
Dnes vidíme růženec zase častěji, nejenom při modlitbě. Mnozí jej berou jako módní předmět. Je to dobré?
No, na jedné straně mám radost, když se šíří náboženský, katolický předmět. Ale samozřejmě je růženec, který se nosí jenom jako okrasa, stejně trapný jako Claudia Schifferová s velkým křížem na prsou.
Jaký je rozdíl mezi posvěceným předmětem, který používá katolík k úkonu své víry, a nějakým amuletem, který má přinášet štěstí?
Je jiná základní struktura. Pomocí amuletů a kamenů chce člověk donutit božstvo,
chce úplně egocentricky manipulovat. Naše posvěcené předměty jsou darované Bohem, aby nás a naše smysly lépe spojovaly s Bohem. Ponecháváme na Bohu, aby
odpověděl na naši modlitbu tak, jak to odpovídá jeho lásce. To je obrovský rozdíl.
Z Medjugorje aktuell 9/2015 přeložil -mp
Převzato z časopisu Světlo 39/2016)
