Evangelijní úryvek Druhé adventní neděle (Lk 3,1-6) přibližuje působení Pánova předchůdce Jana Křtitele s jeho jasnou výzvou i pro nás.
Osoba a působení Jana Křtitele je přípravou na Ježíšovu veřejnou činnost. Odkaz na starozákonní Knihu proroka Izaiáše 40,3-5 chce zdůraznit, že jde o Boží plán, jehož Jan je součástí. Naplňují se tak slova samotného Ježíše: "
Zákon a Proroci až do Jana." (Lk 16,16) V osobě Božího Syna totiž přichází novost evangelního poselství.
Historik mezi evangelisty
Po Augustovi nastoupil v Římě na císařský trůn Tiberius. 15. rok jeho vlády spadá přibližně do let 28-29 po Kr., což je začátek působení Jana Křtitele. Poncius Pilát jako zástupce Římské říše spravoval Judsko v letech 26-36 po Kr. Syn Heroda Velikého, který se jmenoval Herodes Antipas, ovládal Galileu a Pereu. Jeho bratr Filip dostal od otce do správy území Itureje a Trachonitis. O Lyzaniášovi, který vládl v Abiléně (u hory Hermon) nemáme bližší informace.
Evangelista Lukáš uvádí dvojici velekněží Annáš a Kaifáš. Ve skutečnosti Annáš byl veleknězem v letech 6-15 po Kr a jeho zeť Kaifáš zastával tento úřad hned po něm v letech 18-36 po Kr. Avšak Annáš měl i nadále silný vliv ve společnosti. Do těchto historických okolností zaznívá Boží hlas ústy Jana Křtitele. Lukáš chce ukázat, že Ježíšovo poselství není abstraktní naukou, ale živým Božím slovem, které v osobě Božího Syna vstoupilo do konkrétních lidských životů.
Bůh chce být součástí i tvých dějin, které píšeš svým životem.
Je tu ještě jeden aspekt, který připomíná emeritní papež Benedikt XVI. ve svém díle Ježíš Nazaretský. Lukášův historický rámec ukazuje, že Davidovo království je rozbité, rozdělené a závisí na pohanském Římu. Bůh však neopouští svůj lid. Janovo účinkování je na místě, kde Izrael kdysi pod vedením Jozua vstoupil do zaslíbené země. Tehdy to byl nový začátek pro národ, naplnění příslibů.
Prorocké časy se vracejí a s nimi i naděje. Nyní tím prorokem je Jan. Ohlašuje nový začátek, který nastává v novém Jozuovi - Jesu - Ježíši z Nazareta. Podle významu tohoto jména, v jeho osobě Bůh je spása.
I do našich nejednou rozbitých vztahů přichází Kristus a nabízí nám nový začátek.
Osoby Kaifáš, Annáš, Herodes Antipas a Pilát budou připomínat i při Ježíšově smrti. Začátek Ježíšovy veřejné činnosti je už v pohledu na jeho kříž.
Kontakt s pouští
Jan si na jedné straně zachovává kontakt s pouští, tzn. s osamělým místem, protože ví, že v hluku společnosti může ztratit citlivost na Boží hlas. Zároveň je u řeky Jordán, aby mohl uskutečnit své poslání. Ponoření do vody je symbolickým vyjádřením změny života. Ján vyzývá lidi k pokání, aby tak připravil v jejich srdcích cestu pro Pána. Jan jde cestou starozákonních proroků, jejichž úloha není předpovídat budoucnost, jak se to nejednou ještě i dnes mylně chápe, ale tlumočit Boží vůli svým současníkům.
V tomto adventním období se snažme i my udržovat kontakt s "pouští", tzn. vyhledávejme situace a místa, v nichž budeme slyšet Boží hlas.
Změna smýšlení, což je doslovný překlad slova "metanoia - pokání" je celoživotním programem každého člověka, neboť není odpuštění bez pravého pokání.
Pozvání pro všechny
Evangelista Lukáš při citování proroka Izaiáše vynechává ze starozákonního textu výraz "
A zjeví se Hospodinova sláva" (Iz 40,5), ale v doslovném překladu uvádí "
Každé tělo uvidí Boží spásu." Je to odkaz na Ježíšovo veřejné působení, které oznámil již v jeruzalémském chrámu stařec Simeon ve svém chvalozpěvu: "
neboť moje oči uviděly tvou spásu." (Lk 2,30) Tato spása nemá lidský, ale Boží původ, touto spásou je osoba - Boží Syn, Ježíš Kristus a jeho poselství je určeno pro všechny.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 8. 12. 2018 naleznete
zde
