V liturgickém kalendáři mají jen tři postavy svátek začátku a ukončení svého pozemského života - Ježíš Kristus, Panna Maria a
Jan Křtitel. 29. srpna si připomínáme mučednickou smrt Jana Křtitele. Postavě Pánova předchůdce evangelia věnují velký prostor. Při studiu biblického textu je už i toto jistým znamením. Svatopisec chce svým adresátům říci, že ji považuje za důležitou pro pochopení svého díla.
Namísto kněze povolání proroka
Lukáš ve svém evangeliu vytvořil z události zvěstování a narození Ježíše a Jana dvojici, která mu slouží k porovnání. Jan je prorok, ale Ježíš je víc než prorok, je Boží Syn. Janův příchod na svět je doprovázen zázračnými okolnostmi, čímž se naznačuje, že tato osoba má jedinečné poslání od Boha. Podtrhuje to i skutečnost, že nedostal jméno po někom z rodiny, jak bývalo zvykem, ale rodiče mu dávají nové jméno Jan (v hebrejštině Jochanan - Pán je milostivý). Dále máme popsaný jeho neobvyklý styl života. Žije na poušti, stroze se obléká a stravuje. To jsou detaily, jimiž evangelista naznačuje, že máme před sebou proroka. Jan Křtitel se narodil do kněžské rodiny Zachariášovi a Alžbětě, do rodu Leviho, kde se kněžství dědilo z otce na syna. Jana tedy čekalo poslání kněze v jeruzalémském chrámu. Bůh pro něj určil jinou cestu, která nese podobnosti se starozákonním Jeremiášem. I on pocházel z kněžské rodiny, ale Bůh si ho ještě v lůně matky vyvolil za proroka, jak to popisuje začátek knihy proroka Jeremiáše.
Smrt spravedlivého
V Novém zákoně je popsána Janova smrt, kterou nařídil Herodes Antipas, syn Heroda Velikého. Jan mu vyčítal, že žije s manželkou svého bratra: "
Herodes se Jana bál. Věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, proto ho chránil. Když ho slyšel, býval ve velkých rozpacích, a přece ho rád poslouchal." (Mk 6,20) Herodes Antipas je tou postavou, ke kterému Pontius Pilát posílá Ježíše Krista před jeho umučením. Dějiny se často opakují. I v současné době mnoho nevinných a poctivých lidí trpí ze strany mocných tohoto světa. Jako společnost i jako jednotlivci neseme za to svou spoluodpovědnost. Židovský historik Josef Flavius (30-100 po Kr.) Ve svém díle Židovské starožitnosti uvádí, že Herodes Antipas uvěznil a usmrtil Jana v pevnosti Macheront, kterou zdědil po smrti jeho otce Heroda Velikého. Název pochází od řeckého slova machaira - meč. Byla to pevnost na východní straně Mrtvého moře v nadmořské výšce přibližně 1100 metrů a sloužila k ochraně této části území. V roce 72 po Kr. ji zničila římská vojska. Zmíněný židovský historik také zmiňuje jméno dcery, jejíž tanec omámil Heroda natolik, že vyhověl žádosti její matky Herodias, aby ho usmrtil. Jmenovala se Salome a byla dcerou z jejího prvního manželství s Filipem.
Být na straně pravdy, ne většiny
Janovo chování není takové, na jaké jsme zvyklí my, lidé etikety, kompromisů a přizpůsobivosti. Avšak obrodu společnosti a Církve vždy představovali lidé, kteří byli určitým způsobem odlišní od ostatních. Odvaha stát se "jiným" na Janův způsob je nezbytným prvkem našeho povolání křesťana. Pro ty, co stojí "mimo" Církev, vždy budeme "divní" a budou se na nás dívat s podezřením. To není žádná tragédie. Písmo svaté o Janovi říká: "
Přicházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémšťané." (Mk 1,5) Odlišovat se od ostatních neznamená automaticky být odmítaný.
Přizpůsobit se všemu bez ohledu na pravdu je začátek konce. Jsem přesvědčen, že pokud naše názory a chování budou postaveny na pravdě, lidé budou vyhledávat a poslouchat Církev. Pravda evangelia nestojí a nesmí stát na růstu popularity, oblíbenosti nebo akceptovanosti ve společnosti.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 28. 8. 2017 naleznete
zde.
