Vedle spasitelné víry s jejími různými důrazy hovoří Nový zákon o víře jako o ovoci Ducha. Také o víře jako věrouce.
Popisuje však také víru, která nemá cenu, která je úplně zbytečná, protože nic nepůsobí.
Zde najdete 1. část pojednávající o spasitelné víře:
O víře a daru víry z pohledu Bible (1. část)
@@@
VÍRA JAKO OVOCE DUCHA
Vedle spasitelné víry s jejími různými důrazy
hovoří Nový zákon o víře jako o ovoci Ducha: „Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost a zdrženlivost“ (Gal 5,22). Víra, o níž se zde hovoří, je
důvěřující víra, která ví, že je spojena s Bohem. Po přijetí spasení jako rozhodujícím kroku víry následuje
obecenství s Bohem skrze Ducha. V tomto obecenství neustále roste důvěra a dochází ke stále větší věrnosti. Tento druh ovocce Ducha má růst u každého křesťana.
VÍRA JAKO VĚROUKA
Vírou Bible se také někdy rozumí u č e n í v í r y, v ě r o u k a.
Čteme o tom v Judovi 3:
„Milovaní! Přičiňoval jsem se se vší rozhodností o to, abych vám psal o naší společné spáse, a pokládám za nutné napsat vám napomenutí, abyste vedli zápas pro víru, jež byla jednou provždy odevzdána svatým.“
Když se tu mluví o „víře, jež byla jednou provždy odevzdána svatým“,
je zjevné, že se tu myslí věrouka.
Později staví Juda víru do protikladu s bludným učením. Stejně tak má na mysli věrouku Pavel, když
v Římanům 12,6 říká:
„ …proroctví, to ať se koná podle pravidla víry“. Věřící mají bojovat za pravdy Bible. Zároveň však musejí vědět:
Správná věrouka ještě zdaleka nepůsobí spasitelnou víru. Jistě, pravdu musíme znát – ale je třeba také mít život.
@@@
VÍRA, KTERÁ NEMÁ CENU
Bible hovoří i o víře, která je ve své podstatě úplně zbytečná, protože nic nepůsobí. Přečtěme si k tomu
Jana 8,30 ve spojení s veršem 44:
„ Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili“. Ježíš musel k těmto „věřícím“ mluvit o pravém učednictví a nakonec říci“:
„Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak, než lhát, protože je lhář a otec lži.“
Je to pozoruhodné místo. Mnozí tehdy v Ježíši uvěřili. A
je zajímavé, co říká Ježíš právě těm, kteří v něj uvěřili: „Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni“ (v 36). Při diskusi, která následuje, padá jejich maska:
rozhněvali se a nejraději by Ježíše zabili. Ježíš jim musí říci: (přestože jste ve mně uvěřili,) … „váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá.“ Bezděčně se nám vynořuje otázka: „Je něco takového vůbec možné?“
Zjevně je.
Víra těchto lidí neznamenala nic víc, než že něco považovali za pravdivé. Bible hovoří o „mrtvé víře“. Ne každé uznání pravdy a uznání Spasitele je živou vírou. Ne každá víra činí z hříšníka Boží děti. Proměňující víru předchází pokání.
&&&+-+@&&&
Převzato z knihy:
Reinhold Ulonska: Duchovní dary v učení a praxi - jak používat charismata Ducha svatého, 180 str.
6. kapitola: O víře a daru víry, str: 54-55
(Na těchto stránkách vydáno 25. 4. 2013)
8. 4. 2018 - 10842 přečtení
