V úvodní modlitbě z 5. neděle v mezidobí B jsme slyšeli jakoby odpověď na ustrašenost, neklid dnešní doby.
Všemohoucí Bože,
opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou;
a protože nemáme oporu jinde,
než v naději na tvou milost,
chraň nás stále svou mocí.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
O co tam jde? Uvědomujeme si, že jsme lidem Božím. Proto se také k Pánu Bohu hlásíme, proto Ho prosíme: „Pane Bože, tak si nás chraň.“ Také přiznáváme, že jsme v době a v čase, kdy to zvlášť potřebujeme. „…protože nemáme oporu jinde.“ Člověk dřív nebo později zjistí, že všechno, na co spoléhá, nás může zklamat – peníze, zabezpečení, dokonce i lidé. Vysvětloval mi jeden známý, jak je potřeba, aby i naše země teď hodně zbrojila, abychom zastrašili ty, kteří hrozí odjinud. Ale jestliže spoléháme jenom na lidské prostředky, na svoji dokonalost, jestli spoléháme na cokoli, tak ve skutečnosti zjistíme, že je to slabé. Jedině na Pána se máme spolehnout a Jemu vše svěřovat.
Zmiňuje se zde také, že jsme Boží lid. Pokud si uvědomíme, že máme takovéhoto Pána a my jsme Jeho lid, tak nás to naplňuje klidem, protože On bdí nad svým lidem „s otcovskou láskou“! V modlitbě se dále zmiňuje, že „…nemáme oporu jinde než v naději na Boží milost“. Jestliže se někdo spoléhá na cokoli a na kohokoli, tak dřív nebo později zjistí, že všechno je to nejisté. Jen Pán Bůh je jistota. A právě na Něj máme spoléhat. Všechno to, co mluví proti, najednou musí ustoupit a je slabé. A končí to tou prosbou „…chraň nás stále svou mocí“. Právě u Pána si máme vyprosit, aby to byl On, kdo nás ochrání.
Tato úvodní modlitba se může stát jakýmsi návodem k přemýšlení, anebo i k modlení, protože všichni potřebujeme Boží moc, Boží ochranu, nebo i pomoc. A Pán Bůh ji ochotně dává těm, kteří o ni prosí a kteří uznávají, že právě u Něho a jen u Něho je konečné řešení všech našich těžkostí a problémů.
Amen.
