Tento příběh se stal v severní Itálii a díky němu v Porzusu vznikla krásná svatyně Panny Marie uzdravení nemocných.
O těchto pietních událostech uslyšíme v Porzusu, malém městečku v severní části Itálie, přímo na hranicích se Slovinskem. Jejich hrdinkou je dobrá a poslušná dívka jménem Tereza Dush.
Narodila se 11. září 1845 v Porzusu a téhož dne byla i pokřtěna. Její rodiče, Giuseppe a Caterina Grimazovi, byli manžely 18 let, a proto
považovali narození holčičky za velký Boží dar.
Tato chudá rodina žila ve velmi strmé a skalnaté oblasti. Nemohla počítat s bohatou úrodou, protože okolní louky pokrývala hlavně tráva. Přestože byla Tereza v chatrném zdravotním stavu, chtěla pomoci rodičům, účastnila se namáhavé práce na farmě beze slov. Jako 9letá začala Terezka navštěvovat katechezi. Vedl ji farář místní farnosti a dívka se zájmem poslouchala jeho učení.
Událost, která změnila celé město
8. září 1855, na svátek Narození Panny Marie, tři dny před narozeninami Terezie, došlo k mimořádné události, která se navždy zapsala do historie Porzusy. Caterina, matka dívky, zcela zapomněla na dva povinné svátky, již zmiňované Narození Panny Marie, které připadaly na sobotu a následující neděli, a nenasbírala za tu dobu dostatek trávy na nakrmení zvířat.
Samozřejmě nemohla nechat ubohá stvoření dva dny bez jídla, a tak zavolala Terezku a požádala ji, aby šla na louku posekat trávu. Dívka nesměle připomněla své matce, co se naučila na hodinách náboženství, a to, že
člověk by se měl zdržet práce během svátků.
Jako odpověď od své matky slyšela: „
Pokud jíme my, musí jíst i zvířata.“
Vnitřně rozervaná Terezka odešla na louku, poslušná mámina příkazu. Po celou dobu však prosila o pomoc milovanou Matku Boží při objasňování jejích pochybností.
Sotva zvedla srp, aby posekala trávu, cítila, že jí ho někdo bere z ruky.
Zvedla oči a uviděla krásnou Paní, která ji oslovila sladkým hlasem:
„Neměla bys pracovat přes svátek!“ Pak posekala trávu a podala ji dívce a dodala: „Vezmi, tohle bude stačit.“
Také jí přikázala:
„Řekni všem, aby ctili jméno Páně a nerouhali se, neboť když to dělají, urážejí mého Syna a zraňují mé mateřské Srdce. Také si přeji, aby se dodržovaly posty a dny přípravy na svátky.“
Zpráva o Mariině zjevení a poselství se rychle rozšířila po městě. Obyvatelé však Tereziiným slovům nevěřili a naléhali: „
Řekni Nejsvětější Panně, aby ti dala jiné znamení.“
„Jiné znamení“ přišlo velmi rychle
Následující neděli šla Terezka do kostela, kde se jí opět zjevila Panna Maria. Stála u oltáře v šatech pokrytých růžemi a volala dívku k sobě. Terezie přistoupila k Marii a všichni její přátelé a ostatní lidé přítomní v chrámu viděli, že si s někým dlouho povídala, ale nic neviděli. Děvče odešlo z kostela ještě v extázi a později řeklo, že Panna Maria ji doprovodila domů a nechala jí dárek na rozloučenou.
Tento dar byl znakem, který si vyžádali obyvatelé Porsusu v podobě 3 centimetrového kříže vytlačeného na levé ruce dívky, který se leskl jako zlato. Každý mohl vidět toto znamení. Nedalo se to vymazat a čím více se ho snažili odstranit, tím jasněji svítil na ruce malé Terezky. Maria svěřila dívce několik dalších tajemství, a když vyrostla, vstoupila do kláštera.
Brzy se však ukázalo, že Tereza, vždy ve špatném zdravotním stavu, trpí tuberkulózou. Během zničující nemoci její křížek na ruce zčervenal a po její smrti (před dovršením 25 let) zůstal bílý.
Svatyně na počest Panny Marie Uzdravení nemocných
Po prvním zjevení si místní lidé na místě, kde Maria pomáhala Terezce, všimli neobvyklého úkazu: tráva byla neustále pokryta květy. Obyvatelé se tedy začali scházet, aby se každou neděli modlili růženec.
V roce 1885 bylo rozhodnuto postavit malou kapličku, ve které o rok později zavěsili obraz zobrazující scénu zjevení s tímto odkazem: „
Važte si svatých dnů. Nerouhejte se a dodržujte posty a dny přípravy na svátky.“
Zdroj: Aleteia
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 15. 8. 2023 naleznete
zde.