V tomto článku přinášíme pár myšlenek z kázání proneseného 18. 7. 2020 při poutní mši svaté v Podmyči.
Vždy je zajímavé si všímat zasvěcení kostelů a kaplí ve farnosti. Mohou nám, kteří zde žijeme, konkrétně napovědět, jak máme být ve víře zakotveni, a co pro nás může být útěchou a vzorem. My, kteří žijeme ve farnosti Vranov nad Dyjí, si uvědomujeme, že jsme mariánská farnost, a to proto, že hlavní farní kostel je zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté. To v nás probouzí jistotu, že i my jsme povoláni, abychom jednou dorostli ke vstupu do nebe, kam nás již předešla naše nebeská Matka.
Ve farnosti máme ještě další místa zasvěcená Panně Marii, a to kapli v lesích za zámkem, tzv. Maria Schütz - Maria Ochranitelka. Toto zasvěcení nám ukazuje, že Panna Maria je mocná ochránkyně, že neexistuje žádná situace, kdy by nám nemohla být nablízku, ochránit nás.
Ve farnosti jsou ještě další čtyři kaple. Ta zámecká, zasvěcená Nejsvětější Trojici, nám připomíná, že máme všechno vidět a prožívat ve světle víry v Trojjediného Boha.
Do farnosti patří i onšovská kaple sv. Anny. To byla maminka Panny Marie, a tedy i babička Ježíše Krista, a spolu s manželem Jáchymem vychovali svou dceru tak, že právě jí mohl Bůh svěřit svého vlastního Syna. Zasvěcení sv. Anně nám tedy připomíná, že je třeba se zaměřit na dobrou výchovu a předávat mladé generaci ty nejlepší hodnoty víry a dobra.
V Zadních Hamrech je kaple zasvěcená sv. Heleně. Ta prožila různé výkyvy. Byla manželkou budoucího císaře, který ji pak zavrhl, a po té, co se stal císařem její syn, byla znovu na výslunní jako všemocná matka císaře. I když prožívala příkoří, i když prožívala moc a bohatství, nikdy tomu nepropadla, ale vždy zůstala paní a ne otrokem a sílu nacházela právě ve víře. Je nám příkladem, jak v různých extrémních situacích nepropadnout malomyslnosti, ale ani nezneužít moc.
A jakoby vrcholný akord je zasvěcení sv. Markétě v Podmyči. Tato mučednice nám připomíná, že existují hodnoty, pro které stojí za to žít, ale i položit život. I když o ní z legend víme hodně, ve skutečnosti dost málo. To podstatné je doloženo, že pro víru byla umučena, zachovala tedy věrnost až do konce. Co by nám bylo platné, kdybychom se modlili, chodili do kostela, ale pak s tím přestali a začali dělat něco špatného. To podstatné totiž je vytrvat do konce. A tak je nám sv. Markéta vzorem a přímluvkyní, kdy i my máme ve věrnosti žít až do konce.
Není bez zajímavosti, že posvátná místa ve vranovské farnosti, pokud nepočítáme kapli na zámku, jsou svěřená pod zvláštní ochranu svatých žen. Dnes se často říká, že je třeba ženám v Církvi dát důstojnější postavení a větší prostor. Ve vranovské farnosti to už udělali dávno před tím.
