Přinášíme list moderátora FATYMu Vranov n. D. ke Svátku Svaté Rodiny 2023.
List ke stažení zde!
Bratři a sestry,
v dnešním úryvku evangelia jsme slyšeli slova, která pronesl k Panně Marii stařec Simeon: „…tvou vlastní duši pronikne meč…“ Tato slova, která my už s odstupem času můžeme vidět jako prorocká, by mohla být tedy pro Marii vnímána jako poselství od Boha. A my se můžeme ptát: Proč jí to bylo sděleno? Určitě ne proto, aby ji vystrašil, anebo aby se vzdala hned na začátku. Bůh netají před svými vyvolenými – což Maria byla – že je povede náročnou a někdy i těžkou cestou. Neslibuje nám, že se budeme mít už zde na zemi jen krásně. Přicházejí zkoušky a někdy i hodně těžké. Vstoupili jsme do doby, která je jiná, než jsme byli zvyklí. To, co se nám zdálo samozřejmé, se zachvělo, tam, kde byly jistoty, tam už tomu tak není, nebo nemusí časem být. Mám na mysli mezilidské vztahy, zdražování a nejistou ekonomickou situaci, která už na nejednoho bolestně doléhá a v neposlední řadě bezpečnost i reálné nebezpečí rozšíření války.
Vraťme se ale k Panně Marii. Protože vše uchovávala ve svém srdci, něco konkrétního z toho pak nazrálo. Přemýšlejme nad tím co. Rozhodně ji to nějak nerozkolísalo – ona byla pevně zakotvena v důvěře v Boha. Věděla, že vše, úplně vše, má od Něj. Život, schopnosti, Josefa, Ježíška a vůbec každý den a vše, co to s sebou přináší. Nespoléhala na sebe, vždy se snažila dobře plnit své povinnosti, udělat vše, co bylo v jejích možnostech, ale zároveň jí bylo jasné, že všechno závisí na Bohu. Ale ten je milující Otec, který své neopouští, a to ani tehdy, když dopustí, že procházejí náročnými zkouškami. Nebyla ušetřena útěku do Egypta, když Herodes chtěl zabít Ježíška, nebyla ušetřena třídenní ztráty dvanáctiletého synka v Jeruzalémě a nejtěžší hodiny pak prožívala pod křížem, na kterém umíral její a Boží Syn. Jak se v těch chvílích zachovala? Vždy s vírou. Ono totiž platí – ten, kdo má víru v Boha, ten to má svým způsobem lehčí. Někteří si sice občas myslí, že platí opak, že kvůli tomu, že jsou věřící, kdeco musí a nesmí a taky, že jsou v očích okolí pro některé zdrojem posměchu, ale celkově platí, že opak je pravdou. Ten, kdo věří, ten to má svým způsobem lehčí. Víra dodává sílu vytrvat, vidět smysl dokonce i v obětovaném utrpení a je to víra, která dává zahlédnout na konci temného tunelu světlo naděje. Tu naději, která nezklame, že totiž Bůh své věrné vede neomylně strmou cestou ke správnému cíli. Je tedy třeba nezmalomyslnět, důvěřovat i přes nepříznivé okolní podmínky a vytrvat věrni Pánu. Právě ty extrémně náročné podmínky jsou zde proto, abychom se osvědčili s pomocí Boží ve věrnosti.
Maria důvěřovala Bohu, Josef důvěřoval Bohu, svatí a mnozí věřící před námi důvěřovali Bohu a ukázalo se, že to bylo správně. A teď jsme na řadě my. To, co je a co budeme ještě v budoucnu prožívat, před nás klade otázku: Důvěřuješ i ty Bohu tak jak Svatá Rodina?
Důvěřujme Mu!
Žehnám o. Marek
