Ve středu 22. září 2010 se kromě tradičního programu konalo také kající procesí se svícemi a pochodněmi. Ale nejen to, až při cestě zpět to začalo být zajímavé...
Průvod začal po devatenácté hodině v obřanském kostele sv. Václava. Za křížem a korouhvemi šli všichni přítomní s hořícími svícemi v rukou. V případě zhasnutí svíčky byla snadná pomoc - čtyři muži nesli pochodně, takže oheň nikdy nezhasl úplně.
Procesí prošlo přes Obřany a pokračovalo ke kapličce do Maloměřic za zpěvu písně "Svatý Bože, Svatý silný" a zpívaného žalmu.
O bezpečnost se starala Policie ČR, která nás po celou dobu průvodu doprovázela ulicemi. I přesto kolem nás projelo jedno auto a mladíky, kteří výsměšně povolávali "Aleluja!".
Naší přítomností jsme zřejmě způsobili menší rozruch, protože lidé vycházeli z domů, dívali se přes sklo, když zrovna projížděli kolem autem, tramvají či aurobusem a především pozorovali z okna svých domovů.
Po příchodu ke kapličce jsme modlitbami odprošovali Boha za hříchy, které se staly za posledních 63 let (od posledních misií v roce 1947), a za prvního z nás, kterého si Pán povolá k sobě na věčnost.
Následovala návštěva kapličky. Zájemci za zvonění umíráčku postupně přicházeli, dotýkali se oltáře a odcházeli, aby udělali místo ostatním. Když se všichni shromáždili zpět před kapličkou, bylo nám uděleno požehnání a farníci se rozcházeli domů.
My, protože jsme nesli korouhve, prapory a další věci z průvodu, jsme se odebrali ke zpáteční cestě do kostela, abychom vše uvedli do původního stavu. Po cestě jsme potkali otce Nika který si povídal s partou mladých, zahalených v cigaterovém dýmu a tak jsme se k otci připojili. Mládež se zajímala o široké spektrum otázek nëjen ohledně víry. Chvílemi bylo jasně vidět, že námi opovrhují a berou naše zásady spíše jako legraci. Našeho vedoucího scholy, který nesl tyč od korouhve, se ptali za jak dlouho na to dokáže vylézt a takových dotazů byla spousta.
Nejlepší hláška:
mladík: (na otce Nika, který měl na sobě kleriku) "Otče, vy máte sukni?"
otec Nik: "Ne, to je takhle celé." (Rozepl si bundu a předvedl celý "hábit" v plné kráse.) "To je oblek jak v Matrixu."
Nakonec jsme se s pozváním na mládežnickou mši rozloučili a pokračovali do kostela, kde jsme vše podrobně probrali s ostatními vytrvalci, kteří v kostele zůstali.
