Svátost udržuje vztah, jejím přijímáním jsme si s Bohem blíž. Je to ohromná milost, kterou mi nikdy nedoceníme. Jak velmi Bůh vyšel vstříct člověku.
Svátosti jsou vrcholem křesťanského života a na tomto vrcholu stojí Svátost oltářní - Eucharistie, kterou stále můžeme vidět, v ní je Bůh neustále přítomný mezi námi.
Ježíš nechtěl uzdravit jen nemocné na těle, ale uzdravoval i duchovně - je to znamení, že může uzdravit i náš duchovní zrak, sluch...
Ježíš přišel pro naši spásu, pro náš věčný život a o to ve svátosti jde. U některých svátostí je Boží dotyk tak silný, že ho přijímáme jen jednou za život. Sv. křtu, biřmování, svátost životního stavu. Proto se koná obnova těchto svátostí, abychom si je připomněli oživili. Na bílou sobotu obnova křtu, na svátek Svaté rodiny obnova manželských slibů....Ale i na obnovu svátostí je třeba se připravit. Proto je před velikonocemi doba postní, abychom potom dobře obnovili svůj křestní slib.
Je dobré znát datum svého křtu. Tento den je po stránce víry tím nejvýznamnějším dnem našeho života. Ten den jsme se narodili pro život věčný.
Jedna z nejčastějších otázek ohledně svaté zpovědi:
Proč to musím říkat knězi; proč si to nemůžu s Bohem vyřídit sám, soukromě mu to říct?
Vyznávat své hříchy knězi je tradice víry od počátku. Ježíš si vyvolil své apoštoly jako své prostředníky:
"Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny."
Člověk potřebuje slyšet slova povzbuzení a hlavně slova rozhřešení - "tvé hříchy jsou ti odpuštěny." To by při soukromé modlitbě asi neslyšel.
Kněz zastupuje Krista, ale také církev. Neboť máme prosit za odpuštění nejen Boha, ale i lidi.
Hřích má sociální rozměr. Každým hříchem vnášíme do světa něco špatného. Každým hříchem děláme svět o něco horším. To má na všechno vliv a my bychom měli za to cítit odpovědnost. Když žiji nenávistí, tak se dá říct, že podporuji války ve světě. Neboť nenávist může vyrůst až v otevřené nepřátelství. Proto je třeba i lidi prosit za odpuštění...
V minulosti se těžší hříchy vyznávaly před společenstvím, ale protože to mohlo vést k odkládání pokání upustilo se od toho.
Vyznáváme se tedy Bohu (ten hříchy zná), ale lidé je neznají, jejich zástupcem - je také kněz.
Pro někoho je vyznání hříchů velmi nepříjemné, a už samotné vyznání se může stát i pokáním.
Když člověk svůj hřích vysloví, pak teprve se může osvobodit.
Duše plná hříchů je jako okno, na kterém se usadilo plno prachu. Tento prach způsobuje, že do duše nemůže proniknout paprsek Božího světla.
Je dobře pravidelně chodit ke sv. zpovědi.
Kdo chce často chodit ke sv. Přijímání měl by pravidelně chodit ke sv. zpovědi.
Životní svatá zpověď je zamyšlení se nad dosavadním životem od poslední životní sv. zpovědi.
