Úvodní slovo k pašijím.
Evangelium podle Matouše - Mt 26,14-27,66
Pokusme se dnes zadívat na celé vykupitelské dílo Kristovo, zvláště pak na jeho utrpení (pašije) pod zorným úhlem myšlenky: Ježíš splnil vůli Boží, dokonale naplnil vůli nebeského Otce.
Jistě se nám vybaví mnohá místa v evangeliích, kde je poznamenáno: „Stalo se tak, aby se splnilo Písmo.“ Jaká je vůle Boží, je zakódováno v celých dějinách spásy ve slově Božím. A skutečně do poslední čárky se tato vůle naplňuje.
Připomeňme si, jak je pro nás důležité vědět a přijmout, že tato pravda platí i pro nás. Když se mnozí i křesťané dívají na všechno, co se děje kolem nás, nejsou přesvědčeni o tom, že je tak podle vůle Boží. Že se mnohé vymklo z rukou Božích a jde to svojí cestou.
Už v době Ježíšově mnozí zbožní lidé i vytvořili svoji vlastní představu o Mesiáši a tak nebyli schopni přijmout toho, kterého Bůh skutečně poslal, kterému určil jasný úděl – Muž bolesti. Taková je cesta k vykoupení, k záchraně člověka. Jiné není.
Podobně i my dnes si často vytváříme svůj vlastní obraz života, vytváříme si své vlastní obrazy a představy o našich drahých, o lidech kolem sebe. A zrovna tak jako tehdy nechceme přijmout Boží obraz, vůli Boží o našem životě a o životě našich bližních. A tím se může stát, že se mineme s vůli Boží. Proto je nutné mít před očima obraz trpícího Krista a slyšet o něm: To je skutečně Syn Boží. Na něm se splnila vůle Boží. Pán Ježíš ve vrcholných chvílích svého života, v Getsemanech, vyslovil větu, která potvrzuje pravdivost naší úvahy: Otče, ne má vůle, ale tvá vůle se staň.
Tak bychom se měli naučit odpovídat i my ve svém životě na všechno, co nás potká, na všechno nepříjemné, bolestivé, zraňující. Vždyť i my, křesťané, jdeme cestou Kristovou, to je cestou kříže.
Zadívejme se proto v celém svatém týdnu na Ježíše a ať je nám pohled na něj povzbuzením v plnění vůle Boží.
