PÁN JEŽÍŠ TĚŠÍ A NAPOMÍNÁ JERUZALÉMSKÉ ŽENY
Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Za ním šel velký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi.“ (Lk 23,27-28)
Je jednoduché plakat nad nevinným, ale měli bychom plakat nad svými vlastními hříchy. Stává se nám, že při pohledu na kříž nebo při rozjímání o Ježíšově utrpení pláčeme. Ale naše hříchy a hříchy světa nás nechávají chladnými. „Plačte nad sebou!“ Přijměme tuto výzvu k pravé lítosti nad našimi hříchy.
Obrátit se k Bohu znamená potkat ho před dveřmi svého srdce a otevřít mu je. Tehdy tě osvobodí od lpění na věcech a na lidech a přitáhne tě k sobě, požehná ti a přetvoří tě na žehnajícího posla své lásky a pokoje.
Přijmi tento úkol s vírou a silnou touhou ho uskutečnit, aby mohly žehnající ruce Spasitele skrze tvoji lásku a modlitbu spočinout na tvé rodině a na tvém domě, na tvoji farnosti a také na celém světě a zvláště na těch, kteří ti leží na srdci.
Ať na tebe Pán pohlédne, ať vidí tvoji bolest a uslyší tvůj hlas, ať požehná všechno a všechny, za které prosíš.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
