POSTNÍ PÍSEŇ
8. Zastavení JEŽÍŠ POTKÁVÁ PLAČÍCÍ ŽENY
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Kristus:
Jak často jsem toužil shromáždit děti Jeruzaléma a přivést je k sobě! Ale ony odmítly. Ale teď tyto ženy pláčí nade mnou. A mé srdce se rmoutí nad nimi, truchlím nad jejich budoucím utrpením. Těším ty, kdo se snaží potěšit mne.
Mé druhé já, jak ty umíš být něžný, jak laskavý?
Člověk:
Můj Ježíši, Tvůj soucit ve Tvém utrpení přesahuje míru. Pane, vyučuj mě, pomoz mi učit se od Tebe!
Až budu chtít být nevrlý k těm, kdo mne zraňují svým posměchem, kdo mi nerozumějí, kdo mi brání v mých snahách svou neochotou, kdo se mi vtírají do mého soukromí, pomoz mi vložit si uzdu do úst.
Kéž se laskavost stane mým pláštěm! Pane, učiň mě laskavým, jako jsi Ty!
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
