Zajímavé...

Kde hoří oheň lásky

Tříkrál Brno 2010 Co nás učí Církev o očistci?





Světlo najdete ZDE.


Nedá se vůbec tvrdit, že by dnes zvěstování o očistci, o ubohých duších bylo věnováno přehnaně mnoho prostoru. To bývalo v mnohých obdobích církevních dějin. Tato období jsou dávno pryč.

Právě tak není možné stanovit, jestli byla řeč o očistci zvláště obsažná. Je ovšem pravda, že nám Písmo svaté nepodává žádné podrobné zprávy, a církev sama má snahu poznat pravdu a teologicky ji proniknout. Toto cítí kazatelé: Obávají se tohoto tématu, a když se mu nemohou vyhnout, pak se spokojí spíše všeobecně pojatými výklady.
V pohřební liturgii se většinou zůstává u myšlenek rozloučení a poděkování, ale už méně u doporučované pomoci modlitbou a mší svatou. Smělé myšlenky o vzkříšení mrtvých přispívají ke znejistění a soukromá zjevení jsou vždycky velmi závislá na důvěře.
Tak se zdá, že nebude zbytečné znovu se přiklonit k teologii očistce, už také s ohledem na Rok víry.
Pokusme se nejprve vylučovací metodou stanovit, co očistec není:

Není to označení místa
Když se mluví o místu očišťování („purgatorium“) pak se tím samozřejmě nemyslí žádné zeměpisné místo: na žádné mapě není vyznačené. Považuji stále za pevné, že existuje nějaké očišťování, je to také v tridentském vyznání (DH 1867), ale jde přitom o „duchovní“ místo...

Žádný fyzický oheň
Mělo by se také mít na paměti, že to není fyzický oheň, kterým trpí ubohé duše v tomto „stavu mezidobí“ (až do vzkříšení těla), kdy nemají žádné tělo. Samozřejmě chápeme obtíž výtvarných umělců, jak zobrazit čistě duchovní pravdu, a tak vidíme v jejich dílech strašlivé plameny, které trápí těla oněch ubožáků – nejinak než v samotném pekle. Víra ale nesmí spočívat v tomto často nedobrém realismu.

Žádné časově omezené peklo
Očistec se liší od pekla nejen stupněm a není „peklem v malém“ nebo „časově omezeným peklem“. Proč? Smysl je úplně jiný: V pekle se jedná o trest, který si lidé sami připravili, a o odplatu, v očistci jde o očištění a polepšení. Je to oheň lékařského a pedagogického druhu, vždyť Bůh zůstává pro tyto duše lékařem a vychovatelem. Tady na místě očistného procesu platí slova sv. Jeronýma: „Boží tresty jsou léky“, a jiní církevní otcové mluví proto o „chytrém ohni“ (ignis sapiens), který neničí, nýbrž očišťuje. V pekle naproti tomu je očištění zavržených vyloučeno.

Vědomí spásy
Musí se vzít v úvahu ještě jeden důležitý rozdíl: V pekle není žádná naděje. Je to „místo“ zoufalství. Ubohé duše v očistci ale mají jistotu dobrého konce, takzvanou jistotu spásy, protože jednou – „kdy“ a „za jak dlouho“ je jim ovšem utajeno – opustí místo očišťování a nebe se jim otevře. Mají také jednu velkou přednost před námi, kteří jsme ještě na zemi: už nemohou hřešit. Nemohou už ztratit stav milosti, což se jinak může stát všem v „bojující církvi“. Samotní světci se ještě mohou stát hříšníky. Pro nás platí po všechen čas: „Pracujte s úzkostlivou bázní o to, abyste došli spásy!“ (viz Flp 2,12) V očistci už tento strach odpadá.

Duše v očistci se modlí za nás
Nakonec nesmíme přehlédnout toto: Duše v očistci mohou působit dobro jiným, i když samy pro sebe už dobro vykonat nemohou. V očistci nechybí láska, ani láska k bližnímu, takže nejenom mohou přijímat přímluvy jiných, ale samy mohou být přímluvci – za nás, kteří jsme „ve dne v noci“ v boji. II. vatikánský koncil poukazuje zvláště na toto společenství dobra, protože jednota pozemských poutníků s bratry, kteří zesnuli v pokoji Kristově, se posiluje spoluúčastí na duchovních dobrech. My se modlíme za ně a oni se modlí za nás: Skrze jejich bratrskou starost tedy dostává naše slabost bohatou pomoc. (viz LG 49)

Žádné požadavky
Musíme se ještě krátce zastavit u slova „pokoj Kristův“, protože duše v očistci jsou skutečně v pokoji. Je to opravdová spokojenost, která je naplňuje, nezkalené přitakání k Bohu a ke všemu, co Bůh působí, také ke svému vlastnímu, bolestnému stavu. Jejich ano nespočívá nakonec jenom v poznání, že mohou dělat něco dobrého; je to souhlas s pokáním. Je to takové smýšlení o pokání, jaké vyslovil jeden z lotrů na kříži: „Nám se děje po právu, dostáváme to, co jsme zasloužili za naše činy.“ (Lk 23,41)
V očistci není žádné reptání, žádná vzpoura, žádné požadavky, žádná žaloba a obviňování, žádná sebelítost. (V pekle je tomu úplně jinak!) Tyto duše jsou „v lásce“ a vědí a chtějí, aby jejich láska dosáhla takové dokonalosti, jaké nedosáhly na zemi. Očištění se provádí ode všech zbytků sobectví, od každého zaujetí pro sebe. Vyzrávání probíhá jako u plodů, které „dodatečnými opatřeními“ dosahují plné kvality.
Cožpak světci si dokonce nežádali o utrpení? „Utrpení – já o ně žádám!“ řekla sv. Terezie od Dítěte Ježíše a pokračovala: „Božský plameni, ty sladká tavicí peci! Ve tvém ohni přijímám svůj pobyt...“

Žízeň po Bohu
A teď jsme také v situaci, kdy můžeme lépe pochopit podstatu tohoto ohně a těch muk v očistci. Jestliže je situace duší v očistci situací lásky, pak můžeme mluvit o ohni lásky podle našich vlastních proseb: Rozněť v nás oheň své lásky! To se už tedy stalo, ale s tím je také spojeno utrpení lásky.
Láska je totiž vždycky zaměřená k cíli, touží po přítomnosti toho, koho miluje, po spojení s ním. Touha lásky je vždycky nutně spojena s tím „ještě ne“ – a s nejistotou, kdy dojde svého naplnění. Jsem nemocná z lásky, říká nevěsta ve Velepísni, protože postrádá a nemůže obejmout toho, koho její duše miluje. (srov. Pís 5,8)
Každý milující má tuto zkušenost: Bez utrpení se nežije v lásce. (Následování Krista III, 5,33) Nic není tak bolestné, jako nepřítomnost toho, koho milujeme. Bůh je sice v očistcovém ohni přítomný a blízký duši, ale nejde přitom o pociťovanou a vnímanou přítomnost nebo blízkost. Tak se vyjadřuje utrpení duší v očistci slovy: „Moje duše žízní po Bohu, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?“ (Ž 42,3) A dále: „V duši se stravuji touhou.“ (Ž 119,20) Toto „ještě ne“ lásky křižuje duši a dává pochopit latinské přísloví: „Amare amare est. Milovat je (také) hořké.“

Maria, pomoz!
Maria nemá s peklem nic společného, je ale Matkou duší v očistci, je Královnou očistce. Jako Matce církve je jí svěřena celá rodina Boží a k té patří samozřejmě také duše v místě očišťování. Je přímluvkyní za duše v očistci, je žena bez poskvrny, vrásek nebo ostatních chyb. Její mateřská starost se vyjadřuje léčením, čištěním a výchovou až do plné možné zralosti Krista, Prvorozeného.
Na této lásce Mariině k duším v očistci máme mít také podíl našimi modlitbami a přinášením oběti mše svaté. Stále ještě platí slovo Písma, že je to svatá a zbožná myšlenka (2 Mak 12,45). Od začátku se církev modlila za zemřelé. To svatí v nebi nepotřebují a pro zavržené v pekle to nemá smysl.

Všemohoucí a milosrdný Bože, Ty jsi posvětil křtem své služebníky a služebnice. Očisti je v krvi Kristově od jejich hříchů a doveď je plný slitování ke konečné dokonalosti. O to Tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.

P. Ildefons Fux OSB
Zdroj: Gottgeweiht, ročník 25, 2012, sešit 4
Ze Schweizerisches Katholisches
Sonntagsblatt 9/2013 přeložil -mp-


Tříkrál Brno 2010

Sdílet

Modlíš se za vládu a prezidenta?

Ani mě nenapadlo se za ně modlit. (Počet hlasů: 50)
(17.18 %)

I když jsem slyšel, že se za ně mám modlit, nikdy bych to neudělal, protože na ně mám "svůj" názor. (Počet hlasů: 3)
(1.03 %)

Kdysi jsem se za ně už jednou pomodlil. (Počet hlasů: 17)
(5.84 %)

Občas se za ně modlím. (Počet hlasů: 133)
(45.70 %)

Modlím se za ně pravidelně. (Počet hlasů: 88)
(30.24 %)



Celkem hlasovalo: 291
| Autor: Bohumila Hubáčková | Vydáno dne 02. 12. 2020 | 1846 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Světlo 43/2013
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace