Ve čtvrtek 24. 2. 2022 začala válka na Ukrajině. Papež František vyzval, aby se Popeleční středa stala dnem modlitby a postu za mír. K postu patří i pokání. Ale jak ho mohu ve svém životě konat? A má to vůbec smysl? Není to něco starověkého, co se pro moderního člověka nehodí? Nabízím několik impulzů z kázání o. Marka Dundy o pokání na Popeleční středu.
V této zvláštní postní době bychom se měli na pokání zaměřit. Konat ho za sebe, ale i za druhé.
A jak tedy pokání konat?
- Budu trpělivě nést a plnit, co je pro mě během dne těžké.
- Budu plnit své povinnosti, i když se mi nechce. A vezmu to za pokání.
- Něco dlouhodobě odkládám. Udělám to. Za pokání.
- Dělám něco, co ostatní neocení. Vezmu to za pokání.
Když konali obyvatelé Ninive pokání, Bůh se nad nimi smiloval, když se židé postili a modlili s královnou Ester, Bůh jim udělil zvláštní milost a zachránil je. Pokání má před Bohem váhu....
Každý za den uděláme nějaké to "provinění", které má důsledky do budoucnosti, ale které my už nevidíme. A tyto důsledky je třeba odčiňovat, ale ne ze strachu, ale z lásky. Z lásky k tomu, který nás má rád, chtěl nás tu mít a otevřel nám cestu do nebe. Kvůli Němu a naší spáse, objevme krásu a sílu pokání.
Fotky ze mše svaté v Šumné na Popeleční středu
