
Letos jsme byli svědky putování sochy Panny Marie Fatimské. Toto
putování navazuje na starší evropskou a světovou tradici, jejíž počátky
spadají do 40. let minulého století.
V září a na počátku října tohoto roku jsme byli svědky toho, jak socha Panny Marie Fatimské za velkého nadšení věřících putovala po naší vlasti. Naši biskupové ji přijali při české národní pouti ve Fatimě dne 13. září.
video zde
Nebylo to poprvé, co socha Panny Marie Fatimské takto u nás putovala: poprvé k tomu došlo
v roce 2003. A toto putování po Čechách a Moravě navazuje na starší evropskou a světovou tradici, jejíž počátky spadají do 40. let minulého století.
Portugalsko, „výkladní skříň Panny Marie“
Putování sochy Panny Marie Fatimské začalo v zemi jejího zjevení, tj. v Portugalsku. To bylo vhodně nazváno „výkladní skříní Panny Marie“, protože jasně ukazuje na to, jaké by byly osudy ostatních zemí, ale i Církve a světa, kdyby jako ono splnily přání Matky Boží. Jak již bylo řečeno, (1) portugalští biskupové zasvětili svou zemi Neposkvrněnému Srdci Panny Marie dne 13. května 1931 a opakovali to při celonárodní pouti téhož dne v roce 1938. To způsobilo, že Portugalsko bylo uchráněno před občanskou válkou, jež naopak postihla vedlejší Španělsko,
a zvláště před druhou světovou válkou.
Uprostřed této války, dne 13. října 1942, portugalské ženy z vděčnosti za mír ve své vlasti obětovaly Panně Marii vzácnou korunu, kterou z jejich šperků zhotovili královští klenotníci
v Lisabonu: je ozdobena třemi tisíci perlami a nesčetnými drahokamy. Když se po skončení války v roce 1946 oslavovalo třísté výročí zasvěcení Portugalska Neposkvrněné Panně králem Janem IV., kardinál Aloisi Masella, papežský legát, dne 13. května ve Fatimě korunoval touto
korunou tamější sochu Panny Marie. Slavnostní mše svaté se účastnil takřka miliónový zástup poutníků a na jejím konci pronesl papež Pius XII. své rozhlasové poselství, v němž vyzdvihl Mariinu královskou důstojnost.
Korunování putovní sochy Panny Marie
A přesně o rok poté, dne 13. května 1947, Manuel Mendes, arcibiskup evorský, korunoval ve Fatimě Mariinu putovní sochu. Jednalo se o sochu, kterou měl u sebe Mons. Da Silva, leirijský biskup, a jež byla zhotovena pod vedením sestry Lucie. Byla to také sestra Lucie, která
poradila, aby právě tato socha byla vybrána jako putovní socha. Při obřadu korunovace byla koruna přinesena třemi mladými princeznami: Marií Piou, princeznou italskou, Mafaldou, princeznou portugalskou, a Alžbětou, princeznou francouzskou. Nataša Derfeldenová, ruská
dívka, pronesla modlitbu zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci, kterou sama sepsala.
Nebyla to samozřejmě událost, která by náhle spadla z nebe, ale k jejímu uskutečnění se spojilo několik snah: byla to snaha kněží z Berlína, kteří v putování sochy Panny Marie Fatimské viděli prostředek k zahojení ran způsobených válkou; byla to touha vyjádřená na mezinárodním
setkání Ženské katolické mládeže v Gentu v roce 1946 a byla to především snaha mladého belgického kněze-obláta Neposkvrněné Panny Marie Demoutieze, který se stal hlavním
promotorem akce. Inspirací byl tzv. „velký návrat“ (grand retour) sochy Panny Marie Lurdské ve Francii. Ta vyšla v roce 1938 z normandského města Boulogne-sur-Mer, byla požehnána v Lurdech, navštívila víc než 12 tisíc francouzských farností a v roce 1943 se do svého města
vrátila.
Socha Panny Marie putuje po světě
Socha Panny Marie Fatimské nejprve putovala po Portugalsku. První zahraniční zemí, kterou navštívila poté, nemohlo nebýt Španělsko. Zde byla vrcholnou událostí pontifikální mše svatá, kterou dne 30. května 1948 slavil před královským palácem v Madridu Leopoldo Eijo y Garay, madridský arcibiskup. Při mši svaté, která se slavila před sochou Panny Marie a jíž byla přítomna španělská vláda v čele se svou hlavou, kázal kardinál Manuel Gonçalves Cerejeira, lisabonský patriarcha.
Pak následovaly další země a světadíly: Francie, země Beneluxu, Afrika, Asie, Oceánie, Amerika… Všude socha Panny Marie Fatimské přitahovala velké zástupy lidí a probouzela velký entuziasmus. Zvláštní zmínku si zaslouží její putování v Itálii v roce 1959 v souvislosti s XVI. národním eucharistickým kongresem v sicilské Katánii. Tento kongres i předchozí putování mariánské sochy vyvrcholily zasvěcením Itálie Neposkvrněnému Srdci dne 13. září. Ještě předtím navštívila Panna Maria Fatimská mimořádně San Giovanni Rotundo, tedy obec
svatého otce Pia. Světec byl v té době velmi nemocný, avšak ve chvíli, kdy ze svého okna zdravil odlétající sochu Panny Marie, byl zázračně uzdraven. Nebyl to však jediný případ: putování sochy Panny Marie bylo provázeno mnoha tělesnými i duchovními milostmi. Zvláštním
úkazem, který se nesčetněkrát opakoval, byly holubice, které usedaly u nohou sochy
bílé Paní.
Protože žádosti o sochu Panny Marie byly četné, přidávaly se postupně k původní putovní soše sochy další, až se dospělo k současnému počtu 13 soch. Mezitím v roce 2000 původní socha –
poté co navštívila celkem 64 zemí – putovat přestala a od roku 2003 je vystavena ve fatimské růžencové bazilice. Opouští tuto baziliku jen mimořádně, jako byla její návštěva portugalských kontemplativních klášterů v letech 2014–2015 či její putování po portugalských diecézích
v letech 2015–2016 jako příprava na fatimský jubilejní rok.
P. Štěpán Maria Filip OP
Poznámka k textu:
1 Srov. náš článek «Fatima: Portugalsko, „země Panny
Marie“». In: RC Monitor, 14 (2017), č. 7, s. 7–8.,
také na
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=portugalsko-%E2%80%9Ezeme-panny-marie%E2%80%9C&cisloclanku=2016120015
Převzato z
MONITOR č. 22 (,26. 11. 2017, str. 6-7