Pojem očistce je třeba očistit od představ, které tento pojem zkreslují. V časopise Světlo 44/2009 najdeme přiblížení.
Světlo 44/2009 najdete ZDE
Očistec není dočasné peklo. Mezi peklem a očistcem
leží celé světy:
Peklo je nepředstavitelně
hrůzný stav lidí a padlých
andělů, kteří se zatvrdili
ve své vzpouře proti Bohu a ve své nenávisti vůči
Němu. Jsou bez lásky, zatvrzelí ve zlém, nekonečně
nešťastní, ale nechtějí doslova za žádnou cenu změnit svůj postoj.
Očistec je něco zcela jiného. Je to přímo část, předsíň nebe. Zde panuje láska. J. Guitton, velký teolog
našeho století, nazval očistec „ohněm radosti“. Není
zde ďábel, lidé v očistci vědí, že odtud budou zachráněni, a touží po Bohu.
Očistec a peklo jsou „místa“ utrpení, ale toto „utrpení“ je v těchto místech
zcela rozdílné povahy.
Očistec není božská mučírna, žádný koncentrák
na onom světě – jako by
se Bůh chtěl mstít. Podstatu tohoto „ohně“ můžeme pochopit jen z podstaty hříchu a podstaty lásky.
Podle Kateřiny Janovské
jde o očišťování, které působí láska. Je to bolest vyplývající z plného vědomí, jak jsme
milováni a jak málo odpovídá
naše láska této Boží lásce. Je
to bolest tak velká, že si to neumíme představit.
V míře, v jaké očišťování
postupuje, tato bolest slábne.
Přitom „Bůh je ryzí milosrdenství a čeká nás s otevřenou
náručí, aby nás přijal do své
slávy“. Duše v očistci jsou si
vědomy, že jim Bůh prokázal
velké milosrdenství, a snášejí
muka rády, protože vidí, jak
jsou spravedlivá.
Připravil -lš-
