
Definice odpustků, je vyjádřena v kánonu
1471 CIC: „Odpustek znamená, že se před Bohem odpouštějí časné tresty za hříchy, jejichž vina byla zahlazena; je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek za pomoci církve, které jako služebnici vykoupení přísluší rozdělovat a používat poklad zadostiučinění Krista a svatých.“
„Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda částečně nebo úplně osvobozuje od časného trestu za hříchy.“
Podle nauky Církve, každý spáchaný hřích s sebou přináší vinu a trest. Vina za hříchy je nám setřena v svátosti pokání, avšak trest zůstává (nejde však o trest ve smyslu trestněprávní sankce). Tresty za hříchy si můžeme odpykat po smrti v očistci, ale existují i jiné možnosti, jak se časných trestů za hříchy zbavit už tady na zemi, respektive je zredukovat - dobrými skutky, pokáním, ale zejména získáním odpustků, které církev uděluje z nevyčerpatelného pokladu zásluh Ježíše Krista a svatých. Získáním odpustků se zbavujeme trestů za hříchy, avšak bylo by nesprávné chápat to jako vykonání, či splnění si úlohy, kterou mám. Člověk nikdy nebude schopen zadostiučinit za své hříchy, splatit všechno to, co vykonal. To už udělal Kristus svou obětí na kříži, jednou provždy. Člověk si nezaslouží odpustky, nepatří mu. Odpustky jsou: absolutním darem Božího milosrdenství.
Katechismus katolické církve podává definici této nauky následovně: ,,
Abychom pochopili tuto nauku a tuto církevní praxi, je třeba si uvědomit, že hřích má dvojí následek. Těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem, a tím nás činí neschopnými dosáhnout věčného života; být zbaven věčného života se nazývá „věčný trest“ za hřích. Na druhé straně každý hřích, i všední, vyvolává zhoubné lpění na tvorech, které musí být očištěno, buď zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, jenž se nazývá očistec. Toto očišťování zbavuje toho, co se nazývá „časný trest“ za hřích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje hříšníka zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest. KKC 1472
Je důležité nasměrovat náš pohled k dalšímu rozměru odpustků a to k růstu v ctnostech a křesťanské lásce.
Odpustky nejsou v žádném případě pouze prostředkem, kterým se odstraňují tresty za hříchy. Avšak úkolem odpustků je pomáhat člověku v každodenním vzrůstu v ctnostech a křesťanské lásce. Udělené odpustky snižují nebo zcela snímají veškerou vinu získanou za hříchy, která brání člověku přicházet k bližšímu společenství s Bohem, umožňuje kajícímu a vyzpovídanému věřícímu nacházet pomoc v této speciální formě lásky Církve, pro zanechání starého člověka a oblečení si nového, podle obrazu Stvořitele.
A další a dovolíme si říci, že i nejdůležitější rozměr odpustků je fakt, že i touto naukou se vyjadřuje Boží láska k člověku. Bůh ve Starém Zákoně dává člověku nabídku žít v jeho lásce, člověk tuto důvěru zrazuje prvotním hříchem, Bůh se nad člověkem slitovává a dává mu šanci v podobě Vykupitele. Nicméně ví, jak křehký člověk bývá, a proto mu Kristus po svém zmrtvýchvstání dává další Velikonoční dar - svátost pokání a s ní související odpustkovou praxi Církve. Pro sv. Jana Pavla II. je počátečním bodem pro pochopení odpustků plnost Božího milosrdenství, která byla prokázána Kristovou obětí na kříži. Odpustky jsou konkrétním svědectvím o tom, jak opravdu velká je Boží láska. Je větší než jakýkoliv hřích a tam, kam přichází Boží milosrdenství, se vše znovu narodí, vše se obnovuje, všechno je uzdraveno. Odpustky chápeme jako absolutní dar Božího milosrdenství. Toto je opravdový pravý poklad, protože jsou tím dobrem, které nás vyvádí ze záhrobí.
Odpustky a Písmo svaté
Doktrína o odpustcích, platná v Církvi po staletí, má jasný základ v Písmu svatém. Mnohé předobrazy odpustkové praxe mají svůj původ ve Starém zákoně. Ve druhé knize Makabejské najdeme zmínku o modlitbě přímluvy za zemřelé a přinesení oběti za ně. Juda Makabejský se svým vojskem po vítězství nad Gorgiášem chtěl pohřbít ty, kteří padli v této bitvě. Všichni zesnulí však měli u sebe pohanské amulety z Jamnie, čímž přestoupili židovský zákon.
V novozákonních spisech najdeme pověření od Krista pro apoštoly ke svazování a rozvazování, od kterých odvozujeme řídící moc Církve a také výzvu k dokonalosti znějící v Matoušově evangeliu: ,,
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý Váš nebeský Otec." Teologii odpustků velmi vystihuje i podobenství o marnotratném synovi, které vyjadřuje nabídku Božího odpuštění, které je zde zdarma a dostupné pro člověka, ale také potíže člověka, když se vzdálí od Božího zákona. Toto podobenství vyjadřuje i nepochopitelnou nabídku Boha, který člověku nejen odpouští jeho vinu, ale jde ještě dál. Otec nezůstal u odpuštění svému synovi. Šel ještě dál, dal mu práva synovství - prsten, který vyjadřoval moc, protože se tehdy používal jako pečetidlo a ještě mu vystrojil i oslavu. Tak jako Bůh, který nám odpouští naši vinu a dává nám možnost vyhnout se času v očistci díky odpustkům, které si nezasloužíme, stejně jako si mladší syn z podobenství nezasloužil pocty, které dostal.
Dělení odpustků
Aktuálně platný Kodex kanonického práva rozlišuje dělení odpustků na částečné nebo úplné, podle toho, jestli od časného trestu osvobozují částečně nebo úplně. Nezná dělení odpustků na základě jiných kritérií, jako tomu bylo v minulosti.
Toto dělení však není původně kodexové, najdeme ho už v apoštolské konstituci
Indulgentiarum doctrina, která zrušila předchozí dělení odpustků na osobní, věcné a místní. Také se zrušilo rozlišování částečných odpustků na základě počtu dní či let prominutého trestu. Počítání odpustků na dny však nebylo v tom smyslu, že jeden den odpustků se rovnal snížení času v očistci o jeden den, šlo o ekvivalent jednoho dne starých tradic pokání.
Kdo může získat odpustky?
Odpustky může získat jen ten, kdo byl pokřtěn, není exkomunikován a nachází se ve stavu milosti posvěcující alespoň na konci předepsaných úkonů. Křest se vyžaduje proto, že je vstupní branou do svátostí a bez něj není možné přistupovat k ostatním svátostem, tedy ani naplnit dvě z obvyklých podmínek nezbytných pro získání úplných (plnomocných) odpustků.
Nemůže je získat ani ten, kdo není v plném společenství s Katolickou církví, tedy například věřící Pravoslavné církve. Také je nemohou získat děti, které ještě neabsolvovaly první svatou zpověď a první svaté přijímání, oni mohou poprvé získat úplné odpustky právě při příležitosti svého prvního svatého přijímání. Rovněž je nemožné získat úplné odpustky v případě rozvedených a znovu sezdaných katolíků, resp. katolíků žijících jen v civilních manželstvích, protože tito nemohou přijmout svátostné rozhřešení od svých hříchů. Výjimkou je pouze případ nebezpečí smrti, neboť tehdy je možné penitenta rozhřešit.
Rovněž je třeba, aby ten, kdo odpustky získává, měl alespoň obecný úmysl je získat a vykonal ve stanovené době všechny potřebné náležitosti, které jsou vyžadovány aktuálně platnými předpisy o odpustcích.
Nicméně existují určité výjimky v případě osob, kterým brání legitimní překážky k získání odpustků. Věřící, kteří nemohou získat odpustky z těžkých a objektivních důvodů, mohou požádat, aby jim zpovědníci zaměnili předepsaný úkon, jakož i podmínky k jeho splnění, pokud jim brání legitimní překážky. Zpovědníci takto aplikují svou moc výlučně ve vnitřním fóru, jak svátostném, tak i nesvátostném.
Také existuje možnost, aby hierarchové a místní ordináři povolili svým věřícím, kteří nemají možnost přistupovat ke svátostem, získávat úplné odpustky aniž by v souvislosti s tím přistupovali ke svátosti smíření nebo ke svatému přijímání, ovšem pod podmínkou, že si vzbudí lítost a předsevzetí, že tyto svátosti přijmou, když k tomu budou mít příležitost.
Pro koho je možné získat odpustky?
Odpustky můžeme získat sami pro sebe nebo pro zesnulé na způsob přímluvy. Nikdo nemůže aplikovat odpustky, které získal na jiného člověka, pokud ten ještě žije. Za zesnulé můžeme získávat odpustky na způsob přímluvy. Jelikož oni už vzhledem ke svému stavu v očistci nemají tuto možnost, Církev jim ji dává i takto za využití zásluh Ježíše Krista a svatých. U duší v očistci máme jistotu, že pokud jsou ve stavu očišťování, tak vina za hříchy jim již byla odpuštěna, nyní se musí zbavit už jen trestů za ně.
Získávání odpustků za zesnulé vychází ze starobylé tradice Církve, která od počátků za své zemřelé konala oběti, přednášela modlitby a zvlášť přinášela za ně eucharistickou oběť, avšak praxe získávání odpustků za zemřelé se rozvinula až v druhé polovině 15. století. V období před reformou odpustků Pavlem VI., jen Papež a ti, kterým dal na to fakultu, mohli udělovat ustanovení o odpustcích aplikovatelné i na duše v očistci.
Kdy je možné získat odpustky?
Částečné odpustky může věřící získat více krát za den, úplné jen jednou. Existuje jediná výjimka, kdy člověk může získat dva krát v jeden den úplné odpustky a to v případě smrti
in Articulo mortis. Ty může získat i tehdy, když už v ten den získal jiné úplné odpustky.
V případě, že jsou odpustky, které jsou vázány na den s určitou liturgickou oslavou a tato slavnost je legitimně přeložena, tak se mohou získat v ten den, na který byla přeložena, ne v původní den.
Pokud se na získání odpustků, které spadá na určitý den, vyžaduje návštěva jistého kostela nebo kaple, pak se tato návštěva může vykonat od dvanácté hodiny předešlého dne do půlnoci určeného dne. Není možné však v těchto případech získat úplné odpustky dva krát. Například v případě odpustků vázajících se na svátek Porciunkule, nemůžeme je při této příležitosti získat poprvé 1. srpna od 12. hodiny a podruhé během 2. srpna v jednom roce.
Odpustky není možné získat vykonáním skutku, který člověk vykonat musí podle zákona nebo přikázání, pokud by v ustanoveních o odpustcích nebylo výslovně určeno něco jiného. Podle tohoto nařízení je nelze získat za úkon, který jsem povinen vykonat pod těžkým hříchem. Např. kněz, který se pomodlí modlitbu Magnifikat v rámci nešpor, které je povinen se modlit pod těžkým hříchem ... Nicméně, jak uvádí Apoštolská penitenciář v oficiální odpovědi na pochybnosti z roku 1992, členové institutů zasvěceného života a společnosti apoštolského života, mohou získat odpustky prostřednictvím modliteb a úkonů, které musí vykonat na základě vlastních regulí, konstitucí nebo jiných předpisů. Rovněž je možné získávat úplné odpustky za skutky, které byly uloženy jako svátostné pokání a které jsou zároveň obdařeny odpustky. Tehdy se může současně vykonat svátostné pokání a získat i eventuálně odpustky.
Všeobecné podmínky,
které je třeba splnit
pro získání odpustků
Kodex kanonického práva hovoří o tom, že věřící dosahuje dar odpustků za jistých určených podmínek. Na to, aby ho věřící získal, je třeba mít úmysl odpustky získat, alespoň obecný, provést úkon, který je obdařen úplnými odpustky, vyloučit jakoukoli návaznost na hřích, i jen lehký a splnit tři obecné podmínky: svatá zpověď, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce. Vyloučení navázanosti (zalíbení) na hřích nemůžeme zařadit mezi podmínky, jelikož jeho provedení není dokazatelné ve smyslu právním. Tato čistota srdce, která se vyžaduje, je však absolutně nutná, protože Bůh nemůže věřícímu odpustit úplně jeho tresty za hříchy, pokud v jeho duši zůstává náklonnost k hříchu. Ten věřící, který se nedokáže odpoutat zcela od svých hříchů, má však stále možnost získat alespoň částečné odpustky. Zpovědníci však mohou zaměnit předepsaný úkon, jakož i okolnosti k jeho splnění, a to v případě těch, kterým brání legitimní překážky.
Téma odpustků je v CIC i KKC spojována s tématem svátosti pokání. Normy o odpustcích jsou zařazeny za normy analyzující svátost pokání. Podle našeho názoru existují dvě možnosti interpretace této skutečnosti. V první řadě, svátost pokání je jednou z obvyklých podmínek získání úplných odpustků. Zadruhé, zatímco ve svátosti pokání člověk zakouší odpuštění svých hříchů, získáním úplných odpustků jsou mu smazány tresty za hříchy. Obě tyto interpretace se shodnou v tom, že téma svátosti pokání a učení o odpustcích mají společné směřování v naplňování nejvyššího zákona Církve. Odpustky předpokládají odpuštění hříchů ve svátosti pokání.

Svaté přijímání musí být reálné a svátostné, nepostačuje duchovní. Je vhodné, aby bylo ve stejný den, jako odpustkový úkon. V případě, že věřící z oprávněných důvodů nemají možnost přistoupit ke svátostné zpovědi a svatému přijímání, může jim ordinářem, pod jehož jurisdikci spadají, umožněno získat úplné odpustky, aniž by v souvislosti s tím přistupovalo ke svátosti smíření nebe ke svatému přijímání. Nicméně s podmínkou, že si vzbudí lítost a předsevzetí, že tyto svátosti přijmou, když k tomu budou mít příležitost. Taková skutečnost může nastat například v misijních územích, kde věřící nemají k dispozici kněze, který by jim tyto svátostí udělil.
Podmínky modlitby na úmysl Svatého otce se splní, Pokud se na jeho úmysl obětoval jeden Otčenáš a jeden zdrávas. Jednotliví věřící však mohou svobodně recitovat jakoukoliv jinou modlitbu podle toho, jak to odpovídá jejich zbožnosti.
Na základě jedné svátostné zpovědi, je možné získat několik úplných odpustků, avšak na základě jednoho svatého přijímání a jedné modlitby na úmysl Svatého otce je možné získat pouze jedny úplné odpustky. Předchozí Kodex přesně definoval v kán. 931 § 1, že zpověď může být provedena osm dní před odpustkovým úkonem a svaté přijímání může být na vigilii. Nové normy však nespecifikují přesný počet dní, kdy může být svátostná zpověď vykonána. G. Sessolo doporučuje, aby tento čas při běžných okolnostech byl do 20 dnů před nebo po provedení úkonu obdařeného úplnými odpustky. Důležité je, aby člověk do té doby neupadl do těžkého hříchu, a aby nešlo o příliš dlouhou dobu po svátosti pokání, protože i odpustky jsou prostředkem, který věřícího hýbe k pravidelné svátostné zpovědi, která je důležitým nástrojem růstu v křesťanské lásce na cestě k dokonalosti.
Plnomocné odpustky,
které lze získat v určité dny v roce
1. leden,
slavnost Panny Marie Bohorodičky - při veřejné recitaci nebo zpěvu hymnu Veni Creator Spiritus - Přijď, Duchu Svatý tvořivý v kostele nebo kapli.
Týden modliteb za jednotu křesťanů - Udělují se plnomocné odpustky věřícímu, který se během tohoto týdne zúčastní na některém z obřadů a také na jeho závěru.
V den svátku
Katedry (Stolce) sv. Petra apoštola, čili 22. února je možné získat plnomocné odpustky při zbožné návštěvě katedrálního chrámu spojené s modlitbou Otče náš a Věřím v Boha.
V půstu má možnost získat dar plnomocných odpustků věřící, který se pomodlí v pátek během postního období po svatém přijímání před obrazem ukřižovaného Ježíše modlitbu
Dobrý a přelaskavý Ježíši.
Velikonoční třídenní Na
Zelený čtvrtek je možné je získat během slavnostního vystavení Nejsvětější svátosti po mši památky Pánovy poslední večeře při zbožné recitaci nebo zpěvu
Tantum ergo (Ctíme tuto svátost slavnou ...)
Během obřadů
Velkého pátku při zbožné pokloně kříži. Také v tento den se tradičně koná modlitba křížové cesty v římském Koloseu, které předsedá Svatý otec. Odpustky mohou získat ti, kteří se jí zúčastní osobně nebo v případě, že nemohou být na slavnosti přítomni, budou sledovat její přenos přes televizi, rádio nebo internetové sítě.
Během slavení velikonoční vigilie
na Bílou sobotu je možnost získat úplné odpustky při obnově křestních slibů.
Neděle Božího milosrdenství - při pobožnosti k úctě k Božímu milosrdenství v kostele nebo kapli, nebo při modlitbě Otče náš a věřím v Boha s přidáním zbožné invokace k milosrdnému Pánu Ježíši (například Ježíši důvěřuji Ti) před Svátostí oltářní, veřejně vyloženou nebo uloženou ve svatostánku. Věřící, kterým to není možné vykonat, mohou úplné odpustky, když se sjednotí s úmyslem duše s těmi, kteří praktikují skutek získávání odpustků v řádné formě a odevzdat Milosrdnému Bohu modlitbu spolu s obtížemi jejich slabostí a nepohodlí života. Také je potřeba, aby si předsevzali, splnit jakmile to bude možné, tři podmínky vyžadované k získání úplných odpustků.
Během
Slavnosti seslání Ducha Svatéhopři veřejné recitaci nebo zpěvu hymnu
Veni Creator Spiritus, v kostele nebo kapli.
Na
Slavnost nejsvětějšího Kristova těla a krve při zbožné účasti na procesí, které se může konat uvnitř posvátné budovy, jakož i venku.
V den
slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova při veřejné modlitbě textu zadostiučinění
Nejmilejší Ježíši.
Během
slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla (29. června) je možné získat úplné odpustky dvěma způsoby. Jednak návštěvou posvátných míst, konkrétně Baziliky menší nebo katedrálního chrámu a vykonáním zbožné modlitby Otče náš a Věřím v Boha během návštěvy nebo zbožným používáním nějakého předmětu sloužícímu k náboženským účelům (zobrazení Ukřižovaného nebo kříž, růženec, škapulíř, medaile a pod.), který je požehnaný nejvyšším veleknězem nebo biskupem. Věřící musí připojit i vyznání víry v jakékoliv legitimní formuli.
Od poledne 1. srpna do půlnoci 2. srpna je možné získat úplné odpustky při příležitosti slavení ,,
Porciunkule" a to při zbožné návštěvě jakéhokoli františkánského kostela (tedy i minoritského a kapucínského), farního kostela, katedrálního chrámu nebo baziliky spojené s modlitbou Kréda a Otče náš.
Asi nejznámějším obdobím, kdy je možné získat dar plnomocných odpustků, jsou první listopadové dny. Odpustky
v ,,dušičkový" čas je možné získat pouze pro duše v očistci na způsob přímluvy, ne pro sebe. Dají se získat buď ve dnech od 1. do 8. listopadu při zbožné návštěvě hřbitova spojené s modlitbou za zesnulé, i když jen vnitřní. V den vzpomínky všech věrných zemřelých, čili 2. listopadu, je úplné odpustky možné získat při návštěvě kostela nebo kaple spojené s modlitbou Otče náš a Věřím v Boha.
V den
výročí posvěcení Lateránské baziliky, který slavíme 9. listopadu je možné získat úplné odpustky při zbožné návštěvě katedrálního chrámu spojené s modlitbou Otče Náš a Věřím v Boha.
Úplné odpustky se
v den slavnosti Krista Krále udělují věřícímu, který veřejně recituje text zasvěcení lidstva Kristu Králi (
Ježíši, Vykupitel lidstva ..).
Rovněž je možné získat úplné odpustky v poslední den kalendářního roku. Získává je věřící, který se zúčastní v kostele nebo kapli veřejné recitace nebo zpěvu hymnu Te Deum, aby tak poděkoval Bohu za všechna dobrodiní, které dostal v uplynulém roce.
Plnomocné odpustky,
které lze získat
při určitých událostech
Úplné odpustky může získat ten,
kdo poprvé přistupuje k Eucharistii nebo se zbožně účastní na prvním svatém přijímání jiných věřících;
ten kdo se zbožně
zúčastní eucharistického procesí nebo slavnostního obřadu na závěr eucharistického kongresu,
ten, kdo
v den výročí svého křtu obnovuje své křestní sliby.
Rovněž je může získat kněz, který při dvacátém pátém, padesátém, šedesátému a sedmdesátém
výročí svého svěcení obnoví před Bohem předsevzetí věrně plnit povinnosti svého stavu;
biskup, který při dvacátém pátém, čtyřicátém a padesátém výročí svého svěcení obnoví před Bohem předsevzetí věrně plnit povinnosti svého stavu a věřícím, kteří se zbožně zúčastní slavení výroční mše.
Také je možné získá úplné odpustky pro kněze, který
slouží svou první mši za přítomnosti lidu a věřícím na ní zúčastněným. Platí to jen pro zcela první slavenou mši za přítomnosti lidu.
Zasvěcení rodin - udělují se plnomocné odpustky členům rodiny v den, kdy se poprvé koná - pokud je to možné, v přítomnosti kněze nebo jáhna - zasvěcení této rodiny Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu nebo Svaté rodině, tedy Ježíšovi, Marii a Josefovi. Přitom je třeba recitovat pravomocně schválenou modlitbu před obrazem Nejsvětějšího srdce nebo Svaté rodiny.
Při účasti
na duchovních cvičeních se udělují úplné odpustky věřícímu, který se zbožně zúčastní alespoň třídenních duchovních cvičení.
Církev také uděluje úplné odpustky
při dnech zaměřených k určitému náboženskému cíli, tyto se udělují věřícímu, který v některý z dní, které jsou obecně zasvěcené ke slavení určitého náboženského cíle (například modliteb za povolání, speciální pastorační služby o nemocné a postižené, na pomoc mladým k posílení jejich víry a úsilí o svatý život ...), se zbožně zúčastní příslušných obřadů.
Dar odpustků s sebou nesou i
lidové misie, pokud věřící poslouchá během lidových misí některá kázání a zúčastní se jejich slavnostního ukončení.
Kvůli podpoře úcty k novým svatým a blahoslaveným se udělují jednou úplné odpustky věřícímu, který zbožně navštíví kostel nebo kapli, ve kterém se během prvního roku od
beatifikace nebo kanonizace koná slavnostní bohoslužba k úctě těchto svatých nebo blahoslavených a pomodlí se tam Otče náš a Věřím v Boha (Krédo).
Odpustky jsou obdařeny i momenty důležité pro místní Církev jako
pastorační vizitace a diecézní synod. Udělují se jedenkrát úplné odpustky věřícímu, který se v průběhu pastorační vizitace zúčastní posvátného shromáždění, kterému předsedá vizitátor.A udělují se jedenkrát úplné odpustky věřícímu, který během konání
diecézní synody zbožně navštíví kostel, ve kterém se konají zasedání a pomodlí se tam Otče náš a Krédo.
Několik možností získat úplné odpustky je
spojených s návštěvou posvátných míst, při návštěvě těchto míst ve stanovených dnech je třeba připojit modlitby Otče náš a Krédo. Dají se získat ve dnech titulárních slavností: menších bazilik, katedrálních chrámů, ve svatyni, kterou kompetentní autorita zřídila jako mezinárodní, národní nebo diecézní a ve farním kostele.
Věřícímu se dává možnost zvolit si jeden den v roce, kdy může získat úplné odpustky v bazilice menší a ve svatyni, kterou kompetentní autorita zřídila jako mezinárodní, národní nebo diecézní. V této svatyni je může věřící získat vždy, když se zúčastní společné pouti, která se koná na tomto místě.
Odpustky je obdařen i kostel nebo oltář v den jejich svěcení a kostel nebo kaple institutu zasvěceného života nebo společnosti apoštolského života v den liturgické oslavy jejich zakladatele. Stejně se udělují úplné odpustky věřícímu, který se ve stanovený den zúčastní liturgie v některém ze stacionálních kostelů.
Nejznámějším
papežským požehnáním, se kterým se setkáváme, je požehnání
Urbi et Orbi (městu a světu) udělované Nejvyšším Veleknězem. Papež ho tradičně uděluje ve svátek Narození Páně a na Velikonoční neděli. Plnomocné odpustky mohou získat nejen věřící, kteří se ho osobně zúčastní, ale i ti, kteří z rozumných důvodů nejsou fyzicky přítomni na posvátných obřadech a sledují jejich průběh s nábožnou myslí prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.
Papežské požehnání spojené s plnomocnými odpustky mají možnost udělit i biskupové nebo eparchové ve vlastní diecézi nebo eparchii a to třikrát do roka při slavnostech nebo svátcích dle vlastního výběru, i kdyby při mši pouze koncelebrovali. K tomuto ustanovení Apoštolská Penitenciárie přidala ještě jednu možnost a to v případě konkatedrál, které byly kdysi katedrálami, ale v důsledku slučování diecézí nimi již nejsou. V těchto chrámech lze udělit nejvýše jeden krát v roce v den výročí slavnosti, která bude určena biskupy, papežské požehnání spojené s plnomocnými odpustky.Také ho mohou udělit patriarchové na jednotlivých místech, a to i v exempciách, v kostelech svého ritu na území vlastního patriarchátu i mimo něj a také kdekoli pro věřící svého ritu tři krát do roka a mimo toho, když nastane pro věřící nějaká okolnost náboženské povahy , která pro dobro věřících vyžaduje plnomocné odpustky. Tato pravomoc přísluší i všem arcibiskupům.
Papežské požehnání spojené s plnomocnými odpustky se uděluje na konci mše namísto obvyklého požehnání, přičemž má slavnostní formuli zakončenou slovy: ,,
Na přímluvu svatých apoštolů Petra a Pavla ať vás všemohoucí Bůh Otec i Syn + i Duch svatý. R. Amen."
Úplné odpustky, které lze získat v kterýkoliv den v roce
Odpustky je možné získat každodenně při
eucharistické adoraci, která trvá alespoň půl hodinu.
Také je lze získat při modlitbě a pobožnosti
křížové cesty. Ta má být vykonána před řádně zřízenými zastaveními křížové cesty, zatímco při její modlitbě stačí nábožná meditace o umučení a smrti Páně; není proto nutné zvláštním způsobem meditovat nad tajemstvími jednotlivých zastavení. Je vhodné přemísťovat se od jednoho zastavení k dalšímu, pokud to není možné, stačí, aby mezi jednotlivými zastaveními procházel alespoň ten, kdo pobožnost vede, ostatní zůstávají na svých místech.
U věřících, kteří mají opodstatněné překážky, je dána možnost získat úplné odpustky tehdy, pokud se určitou dobu věnují nábožné četbě a meditaci o umučení a smrti našeho Pána Ježíše Krista, v trvání například čtvrt hodiny.
Úplnými odpustky je obdařena i
modlitba růžence, pokud se zbožně pomodlí v kostele či kapli, v rodině, v řeholní komunitě, ve sdružení věřících a obecně tehdy, když se více věřících shromáždí za nějakým čestným účelem. Pro získání úplných odpustků spojených s recitací mariánského růžence je postačující recitace pěti desátků, které však musí být recitované bez přerušení; k ústní modlitbě je třeba připojit i náboženskou meditaci nad tajemstvími; při veřejné recitaci je třeba jednotlivá tajemství vyslovovat podle schválených a platných místních zvyků, při soukromé modlitbě stačí, když věřící připojuje k ústní modlitbě meditaci nad příslušnými tajemstvími.
Odpustky se při modlitbě růžence a křížové cesty dají získat i
zbožným sledováním přenosu těchto modliteb prostřednictvím rádia, televize nebo internetových sítí, pokud jim předsedá Nejvyšší velekněz.
Úplné odpustky se udělují věřícímu, který se pomodlí
hymnus Akathistos nebo
oficium Paraclisis v kostele, v kapli, v rodině, v řeholní komunitě, ve sdružení věřících a obecně tehdy, když se více věřících shromáždí za nějakým čestným účelem.
Možnost získat úplné odpustky při čtení a rozjímání nad Božím slovem, jehož text je schválen příslušnou autoritou. Je třeba, aby se jednalo o duchovní čtení, které má trvat alespoň půl hodinu. Pokud věřící není schopen číst, tak může odpustky získat pomocí poslechu textu Písma, který čte někdo jiný nebo je nahrané na nějaké přenosové médium.
Při pouti do Říma a návštěvě některé ze čtyř
papežských bazilik je možné získat plnomocné odpustky buď při pouti s ostatními poutníky nebo když při individuální návštěvě vyjádří svou synovskou oddanost Římskému pontifikátu a když se zde pomodlí modlitbu Otče náš a Věřím v Boha. Církev také obdarovává odpustky kromě papežských bazilik i svatyně, které mají svůj význam zejména pro místní církev. Je možné získat úplné odpustky
ve svatyni, kterou kompetentní autorita zřídila jako mezinárodní, národní nebo diecézní vždy, když se věřící zúčastní společné pouti, která se koná na tomto místě a pomodlí se zde modlitbu Otče náš a Věřím v Boha.
Další možnosti získat plnomocné odpustky jsou možné na základě jednotlivých rozhodnutí papeže nebo Apoštolské Penitenciárie.
Částečné odpustky,
které může věřící získat
v kterýkoliv den v roce
Kromě úplných odpustků mají věřící možnost získávat i částečné odpustky, na jejichž získání nejsou vyžadovány obvyklé podmínky jako při úplných odpustcích, tedy svatá zpověď, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce, nicméně je třeba mít úmysl je získat. Získává je věřící, který alespoň se zkroušeným srdcem vykoná odpustkový úkon.
Částečné odpustky může získat ten,
kdo: si obnovuje své zasvěcení rodiny ve výroční den;
pomodlí se text zasvěcení lidstva Kristu Králi v jiný den než v den slavnosti Krista krále;
pomodlí se úkon zadostiučinění;
zbožně se modlí za úmysly dní zaměřených ke konkrétnímu náboženskému cíli (například modliteb za povolání, speciální pastorační služby o nemocné a postižené, na pomoc mladým k posílení jejich víry a úsilí o svatý život ...);
vyučuje nebo přijímá křesťanskou nauku;
navštíví Nejsvětější svátost;
obrací se na Ježíše přítomného v Nejsvětější svátosti slovy pravomocně schválené modlitby (například hymnus
Adoro te devote nebo modlitba
O sacrum Convivium nebo
Tantum ergo);
vykoná duchovní svaté přijímání;
po svatém přijímání vykoná díkůvzdávání (například:
Duše Kristova; Dobrý a přelaskavý Ježíši);
dotazuje se svého svědomí a má úmysl polepšit se;
pomocí recitace některé pravomocně schválené formule si zbožně vzbuzuje úkon lítosti (například:
Vyznávám se; žalm
De Profundis; žalm
Miserere;
Vstupní zpěvy; pokání žalmy);
zúčastní se měsíční duchovní obnovy;
zbožně se pomodlí nějakou pravomocně schválenou modlitbu za jednotu křesťanů;
zbožně používá předmět určený k náboženským účelům, požehnaný knězem nebo jáhnem;
kvůli svému osobnímu růstu se oddaně věnuje vnitřní modlitbě;
zbožně a pozorně se zúčastní kázání Božího slova;
soukromě se pomodlí růženec,
Akathistos nebo
Paraclisis;
zbožně recituje hymnus
Magnifikat;
ráno, v poledne a večer zbožně recituje modlitbu
Anděl Páně s příslušnými verši a oracemi, nebo ve velikonočním období recituje antifonu
Raduj se, nebes královno s obvyklými citacemi;
zbožně se pomodlí k blahoslavené Panně Marii nějakou schválenou modlitbu (například
Vzpomeň si, svatá Panno Maria, Zdrávas Královno; Pod tvou ochranu ...);
vzývá svého vlastního Anděla strážného prostřednictvím právoplatně schválené modlitby (například
Anděl Boží, strážce můj);
vzývá svatého Josefa, snoubence Panny Marie prostřednictvím právoplatně schválené modlitby (například
K tobě se utíkáme);
zbožně recituje modlitbu
Svatí apoštolé Petr a Pavel;
v den vzpomínky na některého světce zapsaného v kalendáři zbožně recituje příslušnou modlitbu k jeho cti z Misálu, nebo nějakou jinou pravomocně schválenou modlitbu;
zbožně navštíví kostel nebo kapli, ve kterém se během prvního roku od beatifikace nebo kanonizace koná slavnostní bohoslužba k úctě těchto svatých nebo blahoslavených a pomodlí se tam jeden
Otče náš a jedno
Věřím v Boha (
Krédo), přičemž se jedná o druhou nebo další takovou návštěvu;
zbožně se zúčastní veřejně konané novény (například jako příprava na slavnost Narození Páně, slavnost Seslání Ducha Svatého, slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie);
zbožně recituje litanie (například: k Nejsvětějšímu jménu Ježíš, k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, k předrahé Krvi Krista Pána, Loretánské litanie, k sv. Josefovi, ke svatým);
zbožně recituje ,,
malé hodinky", které byly platně schváleny (například: Umučení našeho Pána Ježíše Krista, Nejsvětějšího srdce Ježíšova, Panny Marie, Neposkvrněného početí, svatého Josefa);
zbožně recituje některou z následujících modliteb:
Modlitba díkůvzdávání za Církev (z arménské tradice), Večerní modlitbu, Modlitbu za zesnulé (z byzantské tradice), Modlitbu svatyně, Modlitbu Lakhu Mara nebo Tobě, Pane (z chaldejské tradice), kadidlovou modlitbu, Oslavu Marie (z koptské tradice), Modlitbu za odpuštění hříchů, Modlitbu za následování Krista (z etiopské tradice), Modlitbu za Církev, Modlitbu před odchodem z chrámu po skončení liturgie (z maronitské tradice), Prosby za zesnulé z liturgie svatého Jakuba (ze syrsko -antiochijské tradice);
pohnut nadpřirozeným citem vděčnosti zbožně recituje za dobrodince některou právoplatně schválenou modlitbu (například Odplať Pane); v duchu synovské zbožnosti recituje některou pravomocně schválenou modlitbu za nejvyššího velekněze (například Modleme se za našeho Svatého otce); zbožně se pomodlí odpovídající modlitbu z misálu za diecézního nebo eparchiálního biskupa na začátku jeho pastýřské služby nebo na výročí začátku jeho služby;
na začátku nebo na konci dne, na začátku nebo na závěr plnění své povinnosti, před jídlem nebo po jídle se zbožně pomodlí nějakou pravomocně schválenou prosebné nebo děkovnou modlitbu (například:
Bože, Te Deum; Veni Creator; Přijď o Duchu přesvatý, Navštiv Bože ...);
obnovuje si křestní sliby prostřednictvím jakékoli formule;
zbožně provádí znamení kříže a vyslovuje přitom obvyklé slova:
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého;
zbožně recituje Apoštolské vyznání víry nebo Nicejskocařihradské vyznání víry;
recituje schválenou formuli vzbuzení si aktu víry, naděje a lásky;
zbožně navštíví hřbitov a pomodlí se, i když jen vnitřně za zesnulé, zbožně recituje Chvály nebo Nešpory oficia za zesnulé nebo invokaci
Odpočinutí věčné, přičemž tyto odpustky je možné získat pouze pro zesnulé;
čte Boží slovo méně než půl hodinu a zbožně navštíví křesťanské katakomby.
Plnomocné odpustky v případě smrti
(in articulo mortis)
Církev koná množství věcí, aby naplňovala její Nejvyšší zákon, kterým je spása duší, dělá to pomocí služby hlásání Božího slova, svátostí, zvláště pokání a pomazání nemocných ... také Církev pomáhá člověku ke spáse pomocí odpustků. Vždyť vlastně člověku se odpouštějí tresty za jeho hříchy proto, aby mohl po smrti dosáhnout věčnou blaženost v nebi. To je smysl odpustků, který je ještě více podtržen v případě odpustků
in Articulo mortis.
V případě nebezpečí smrti, podle dikce kánonů 976 a 986 § 2 CIC, každý kněz, i ten, který nemá zpovědní fakultu, je povinen vyzpovídat každého penitenta, rozhřešit ho od hříchů a sundat z něj trest exkomunikace, dispenzovat ho od iregularit a udělit mu úplné odpustky. Odpustky se v případě, že je přítomen kněz, udělují apoštolským požehnáním spojeným s plnomocnými odpustky.
V případě, že nemůže být přítomen kněz, svatá matka církev uděluje věřícímu také plnomocné odpustky pro případ smrti. V tomto případě Církev supluje obvykle podmínky potřebné pro získání odpustků, avšak je nutná disponovanost věřícího, tedy, aby se nenacházel ve stavu těžkého hříchu a fakt, že se během života obvykle modlíval. Tyto odpustky může věřící získat i v případě, že již v ten den získal jiné plnomocné odpustky. Církev takto zcela konkrétně a specificky čerpá z pokladu, který má, aby umožnila člověku jeho spásu.
Zdroj: Kalvária.verbisti.sk
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 1. 11. 2019 naleznete
zde.