Evangelijní úryvek Třetí postní neděle (Jan 2,13-25) nabízí příběh vyčištění jeruzalémského chrámu. Jde o prorocké gesto, kterým Ježíš poukazuje víc než jen na materiální stavbu. On sám je novým chrámem, ve kterém chce shromáždit celé lidstvo.
V Kristu se uskutečňuje nový chrám
Všichni čtyři evangelisté se zmiňují o vyčištění chrámu. Jan však oproti ostatním třem evangelistům dělá zásadní rozdíl v rámci celé struktury svého evangelia. Zatímco Marek, Matouš a Lukáš kladou tento příběh na závěr Ježíšova veřejného působení, Jan ho uvádí na začátku. Jsme svědky Janovy oblíbené kompozice, kdy Ježíšova znamení dostávají plný význam až v pozdějších částech evangelia. Například při prvním znamení, kterým je proměnění vody na víno, Ježíš uvede: "
Ještě nepřišla má hodina". K naplnění Kristovy hodiny dochází totiž až na kříži. Tam se uskutečňuje plné zjevení Ježíšovy slávy. Podobně je to i s vyčištěním chrámu. Celý příběh začíná zmínkou o blízkosti svátku Velikonoc. Během tohoto svátku Židé v jeruzalémském chrámu zabíjeli beránky, které potom jedli během velikonoční večeře. Svátkem si připomínali vysvobození z egyptského otroctví. Vyčištění chrámu je třeba číst s Ježíšovou obětí na kříži. On je pravým Beránkem, jehož krev zachraňuje člověka. Dělá ho svobodným. V Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání nastává čas nového chrámu, kterým je samotný Kristus.
Výzva k pravé zbožnosti
Od události Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání se povelikonoční společenství Ježíšových učedníků schází v Jeho jménu. Naplňuje se to, co Ježíš naznačil v rozhovoru se Samaritánkou u studny. Praví ctitelé se Bohu nebudou více klanět ani na vrchu Gerizim, jak to dělali Samaritáni, ani v jeruzalémském chrámu, jak to dělali Židé (srov. Jan 4. kapitola). Odteď se pravý kult bude uskutečňovat v Duchu a pravdě, kterou přinesl Kristus. Aby učedníci porozuměli Ježíšovým slovům: "
Zbořte tento chrám a ve třech dnech ho postavím", je nutná jejich velikonoční víra ve vzkříšeného Krista. Proto Jan uvádí: "
Když pak vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že toto říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které řekl Ježíš."
Chrám v židovství sloužil k vyjádření Boží přítomnosti uprostřed svého lidu. Proto se v hebrejském
jazyce na označení chrámu používal i výraz "dům" Boží. Uprostřed lidských příbytků má svůj "dům" i Bůh.
Odteď však Bůh přebývá ve společenství věřících v osobě Ježíše Krista. Každý křesťanský chrám je vyjádřením této Kristovy přítomnosti. Prorocké gesto vyčištění chrámu je i pro nás a pro naši dobu upozorněním, abychom chránili v našich chrámech jejich primární poslání. Naše účast na liturgii není kulturní akcí. Není obyčejným shromážděním lidí. Je jedinečnou participací na tajemství Krista, který máme prožívat v co největší zbožnosti.
Hieron a naos
V našem úryvku jsou použity dva výrazy pro označení chrámu - "Hieron" a "naos", které český text překládá jedním výrazem -
chrám. Evangelista Jan používá výraz "hieron" celkem 11krát v různých částech svého spisu. Chápe ním chrám především jako materiální stavbu, prostor, ve kterém se shromažďuje lid, přičemž výraz označuje celý areál chrámu i s přilehlými nádvořími. Tak je tomu i v první části našeho úryvku, kdy Ježíš vyhání prodavače z prostoru chrámu - hieronu. Výraz "naos" Jan používá v celém evangeliu jen 3krát a to výhradně v tomto úryvku, konkrétně v dialogu Ježíše se židy (zbořte tento chrám (naos); čtyřicet šest let stavěli tento chrám (naos); ale on mluvil o chrámu (naos) svého těla). Výraz "naos" slouží k označení samotného centra celého chrámového komplexu, kterým byla Svatyně. Jako Svatyně byla místem přebývání Pánovy velebnosti, kam mohli vstoupit pouze kněží z rodu Leviho, když přinášeli oběť, Ježíšova osoba se stává "místem" přebývání Pánovy slávy. On je "naos" - Svatyní Boha Otce. Evangelista Jan svým komentářem "
ale on mluvil o chrámu svého těla" připravuje své čtenáře na zjevení této slávy, která se uskuteční Ježíšovou obětí na kříži. V ní je Syn oslaven a Otci se dostává největší slávy. Někteří biblisté jsou názoru, že tento komentář evangelisty odkazuje na eucharistickou zkušenost společenství věřících, kterou prožívali v době, kdy už jeruzalémský chrám byl zničen, ale oni slavili Pánovu večeři a přijímali Kristovo tělo v Eucharistii.
Každá mše svatá je zpřítomněním Pánovy slávy. Je naším vrůstáním do mystického Těla Krista, kterým je Církev, jejíž Kristus je Hlavou.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 2. 3. 2018 naleznete
zde.
