Drazí bratři a sestry,
píši vám tento list, abych s vámi hovořil o mši svaté. Jak řekl svatý otec Pio: „
Pro svět by bylo mnohem snažší přežít bez slunce, než se obejít bez mše svaté“.
Jako katolíci víme, jak důležitá je účast na mši svaté. Bohužel je však velkou tragédií naší doby, že
většina pokřtěných katolíků nepovažuje za nutné účastnit se nedělní mše svaté. Písmo však jasně říká, že neexistuje žádná jiná oběť hodná jeho jména než jediná oběť, kterou přinesl Ježíš Kristus „
přinášející jedinou oběť za hříchy“. (Židům 10,12). Je tedy nutné, abychom pochopili, že mše není „další“ obětí. Kristus je mimo čas a žije ve věčné přítomnosti; proto
jsou Kristovy činy na Kalvárii a v každé mši svaté věčnými činy, které se znovu zpřítomňují. Tím, že chodíme na mši, jsme přítomni u paty kříže a přinášíme Otci jedinou oběť, která je dokonalou obětí, dokonalou obětí jeho dokonalého Syna.
Proto je neúčast na mši těžkým proviněním a smrtelným hříchem. To znamená, že jestli se po nepřítomnosti na mši nevyzpovídáme knězi,
je nám znemožněno účastnit se přijímání Kristova těla.
Těm, kteří by to zpochybňovali, bych odpověděl, že
Církev má autoritu danou Kristem, aby definovala církevní právo. Proto je skutečně posvátnou povinností účastnit se slavení mše svaté o nedělích a svátcích.
Nezapomeňte však, že smrtelný hřích má tři složky: těžkou věc (což se týká i této otázky), plné vědomí a plný souhlas vůle (viz KKC 1854-64). Proto mohou v některých situacích
existovat polehčující nebo zprošťující okolnosti, když člověk zmešká mši svatou. Bůh však hledí na srdce a dobře zná naše úmysly a ví, zda jde o těžké provinění. Jsou například lidé, kteří poskytují péči druhým, nebo ti, kteří musí v neděli pracovat, aby uživili rodinu. Pokud je to však vůbec možné, měli by se ti, kdo pracují, práci v neděli vyhnout, a pokud to není možné, pak je třeba vynaložit veškeré úsilí, aby si i tak našli v neděli čas na účast na mši svaté.
Samozřejmě se můžeme modlit a komunikovat s Bohem i mimo mši svatou. Avšak
pouze v Eucharistii je Kristus přítomen ve svém Těle a Krvi pod způsobami chleba a vína. Pouze a jedině v Eucharistii se na něm můžeme podílet. Svatý Tomáš Akvinský říká, že
Ježíš nám dává svou milost ve všech ostatních svátostech, ale Eucharistie je „svátostí svátostí“, protože nám dává celé své já, své božství i své lidství. Musíme pochopit, že
účast na mši svaté není jen povinností: je to velká výsada.
Někteří lidé mají problém se slovem
transsubstanciace, kdy se chléb a víno proměňují v Kristovo Tělo a Krev. V Matoušově evangeliu 26,26-28 čteme:
Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte. To je mé tělo.“
Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a řekl: „Pijte z něho všichni.
Neboť to je má krev (nové) smlouvy, která se prolévá za všechny na odpuštění hříchů."
Při této večeři se stalo něco, co se nikdy předtím nestalo. Obyčejný chléb a víno se proměnily v Tělo a Krev Ježíše Krista.
Jako katolíci věříme, že při každé mši svaté se chléb a víno stávají Ježíšem - jeho Tělem, Krví, Duší a Božstvím. Tento zázrak je tajemstvím, ale přijímáme, že tomu tak je, protože to řekl Ježíš Kristus. Stejně jako apoštolové věříme ve slova našeho Pána, i když je to tajemství, kterému plně nerozumíme.
Tridentský koncil prohlásil: „
Protože Kristus, náš Vykupitel, řekl, že je to skutečně jeho tělo, které podává pod způsobou chleba, bylo to vždy přesvědčením Církve Boží a tento svatý koncil nyní znovu prohlašuje, že konsekrací chleba a vína dochází k proměně celé podstaty chleba v podstatu těla Krista, našeho Pána, a celé podstaty vína v podstatu jeho krve. Tuto změnu svatá Katolická církev vhodně a správně nazývá transsubstanciací.“ (
KKC 1376KKC 1376).
Je důležité, abychom si uvědomili, že
mše svatá není pouhou symbolickou připomínkou Ježíšovy oběti na kříži, ale že je skutečně účastí na ní. Konsekrací chleba a vína se Kristova oběť na Kalvárii zpřítomňuje transsubstanciací: chléb a víno se skutečně stávají Tělem, Krví, Duší a Božstvím Ježíše Krista.
Mše je nejvyšší formou bohoslužby a spojuje nás nejen s naší místní farností, ale i s univerzální Církví a svatými v nebi. Připomíná nám, že Církev je „
jedna, svatá, katolická a apoštolská“.
Chtěl bych se také zmínit o tématu, o kterém jsem mluvil již dříve, a to
o pokusu o potlačení tradiční latinské mše. Tradiční latinská mše byla dlouho považována za vrchol úcty a hluboké vyjádření posvátných tradic Církve. Vydáním dokumentu
Traditionis Custodes, který omezil přístup k TLM, se papež František odcizil těm, kteří v této formě bohoslužby nacházejí hlubší duchovní potravu, a snažil se oslabit bohaté liturgické dědictví Církve, které podporuje úctu a kontinuitu s minulými generacemi. Nedávno opět zaútočil na tradiční latinskou mši komentáři ve své autobiografii. Jedná se o závažnou záležitost.
Chci také říci, že praxe papeže Františka, který umožňuje flexibilitu v liturgické praxi, například povoluje odchylky od tradiční liturgie tím, že do ní začleňuje kulturní zvyklosti, vede k nedostatku úcty, a navíc je velmi nebezpečná, protože právě
přesnost liturgie zajišťuje slavení posvátného tajemství. Také důraz na milosrdenství a začlenění na úkor pokání snižuje chápání mše jako svaté oběti, která vyžaduje náležitou přípravu a úctu, a to by mohlo vést k nehodnému přijímání Eucharistie.
Svatý Pavel varuje v 1. Korintským 11,27-29: „
Kdo by tedy jedl chléb (Páně) nebo pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
Proto musí člověk sám sebe zkoumat, a tak ať chléb jí a z kalicha pije.
Kdo totiž jí a pije, a tělo (Páně) nerozlišuje (od obyčejného chleba), jí a pije si odsouzení.
“
Aby katolíci mohli důstojně přijmout svaté přijímání, musí být ve stavu milosti, tedy bez smrtelného hříchu. Pokud se někdo dopustil smrtelného hříchu, musí před přijetím přijímání přijmout svátost smíření (zpověď).
Nehodné přijímání nepřináší milost, ale naopak vede k dalšímu duchovnímu poškození. Proto je důležité, abychom před přijetím přijímání zpytovali svědomí a zajistili si, že k této svátosti přistupujeme s pokorou, pokáním a úctou. Měli bychom se také postit (
zdržet se jídla a pití) alespoň jednu hodinu před přijímáním.
Vzhledem ke všem útokům na Církev našeho Pána je nesmírně důležité, aby byla chráněna integrita mše svaté, protože
mše svatá je nejposvátnějším úkonem bohoslužby. Je základem katolické víry a života a jakékoli narušení její integrity by mělo hluboké duchovní, teologické a věčné důsledky.
Je to proto, že mše svatá není pouhou modlitební bohoslužbou.
Je to skutečná a mystická oběť Krista na Kalvárii. Během mše je zpřítomněna jediná věčná Ježíšova oběť za vykoupení lidstva. Jakýkoli odklon od jejího řádného slavení hrozí snížením úcty k tomuto posvátnému tajemství a mohl by dokonce způsobit neplatnost svátosti, a protože mše je hlavním kanálem, kterým proudí Boží milost k jeho lidu, je třeba se toho za každou cenu vyvarovat. Jednotnost a celistvost liturgie zajišťují, že katolíci na celém světě budou uctívat mši společně a jednotně, což podporuje jednotu v učení i praxi.
Co se týče pokusů změnit liturgii mše svaté tak, aby zahrnovala různé kulturní zvyklosti nebo odrážela světské hodnoty,
přesouvá se tím pozornost od Boha k lidským zálibám, což narušuje posvátnost mše svaté. Mše byla po staletí předávána jako největší poklad Církve. Církev má svatou povinnost tuto posvátnou tradici zachovávat a chránit a zajistit, aby zůstala čistá a věrná.
Mše je jádrem katolické bohoslužby. Ochrana její neporušenosti chrání víru, zachovává úctu k Bohu, zajišťuje správné přijímání milostí a udržuje jednotu Církve. Jakýkoli kompromis vůči mši svaté představuje riziko oslabení základů katolického života a vztahu věřících s Bohem. Proto si nelze nepoložit otázku, jaké důvody stojí za útoky na tradiční mši a za pokusy změnit liturgii ze světských důvodů.
Je důležité, abychom si uvědomili, že
mše svatá není pouhým vnějším úkonem, ale základem katolické identity a zbožnosti a skutečnou obětí. Svatý Tomáš Akvinský řekl: „
Slavení mše svaté je stejně cenné jako Ježíšova smrt na kříži.“
Bratři a sestry, účastněme se s radostí slavení mše svaté každou neděli a svátek, a to co nejčastěji! Pokaždé, když přijímáme Eucharistii, říkáme ano tomu, abychom nosili Krista ve svém těle, mysli, srdci a duši - našeho Spasitele v nás!
Kéž nás Jeho Tělo a Krev, Duše a Božství živí a vedou nás stále hlouběji do Jeho Nejsvětějšího Srdce!
Váš pastýř,
biskup Joseph E. Strickland
emeritní biskup
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/opinion/bishop-strickland-compromises-to-the-mass-are-extremely-dangerous-to-catholic-life/, 28. 1. 2025
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.
