Jsme rádi, že našim čtenářům můžeme přinést dvě silná a dobře načasovaná kázání Jeho Excelence biskupa Athanasia Schneidera, pomocného biskupa kazachstanské Astany a titulárního biskupa města Celerina.
Biskup Schneider byl minulý měsíc ve Spojených státech na různých akcích a na kněžském svěcení
Kanovníků Nového Jeruzaléma.
Uvádíme znění prvního z nich.
Rodina - Domácí církev
(Front Royal, Virginia)
Drazí bratři a sestry v Kristu!
Žijeme v době, kdy jeden z nejkrásnějších výtvorů Boha, totiž manželství a rodina, čelí všeobecnému útoku ze strany nového ateistického a neokomunistického světa plného ideologické diktatury, která získala téměř univerzální politickou a mediální moc. Je však záhadou, že kolaborantů spolupracujících na tomto útoku, namířeném proti manželství a rodině, můžeme dnes nalézt i v řadách duchovenstva. Křesťanská rodina čelí nějakému novému Goliášovi.
Právě teď jsme tedy povoláni být věrní neměnné pravdě o naší katolické a apoštolské víře, kterou nám předali naši otcové a předkové. Máme příležitost být odvážnými svědky Božské pravdy a krásy manželství a rodiny. Proto jsme dostali dary Ducha Svatého, zvláště ve svátosti biřmování. Tato síla již dva tisíce let dělá věřící schopnými zvolit si raději smrt, než zradit křestní sliby. Raději zemřít, než zhřešit, raději zemřít než zradit manželské sliby, raději zemřít než zradit kněžské nebo řeholní sliby.
Ve své encyklice
O manželství a rodině, papež Lev XIII. již v roce 1880 vyslovil tato slova: "
Zákon církve se někdy tak odlišoval od občanského práva, že mučedník Ignác (Polykarp 5), Justin (Apologie 1, 15), Atenagoras (Legatio pro Christian (Prosba za křesťany) 32 - 33) a Tertulián (De corona 13) veřejně odsoudili jako nespravedlivá a cizoložná některá manželství, které zákon Říše schvaloval" (Arcanum Divinae 21).
Rodina a celá lidská společnost bude vzkvétat pouze tehdy, když se bude zachovávat božská pravda o manželství a rodině. Takto učil i papež Lev XIII.: "
Od počátku světa je skutečně božsky stanoveno, že věci ustanovené Bohem a přírodou jsou pro nás tím užitečnější a spásonosnější, čím více zůstanou ve své naprosté integritě. [...] Pokud lidská činnost nerozvážností nebo zlobou změní nebo zruší pořádek věcí, které byly stanoveny s maximální předvídavostí, pak výtvory nekonečné moudrosti a užitečnosti zraňují nebo přestávají být užitečnými. Částečně je tomu tak proto, že kvůli změně, kterou prošly, ztratily svou prospěšnou sílu a částečně proto, že Bůh rozhodl, že takovou pýchu a opovážlivost člověka potrestá. Takže ti, kteří popírají, že manželství je svaté, ti, kteří ho degradují, zbavují vší jeho svatosti a zařazují ho mezi běžné světské věci, tím pádem ničí i základy přirozenosti. A tak se nejen staví proti výtvorům Prozřetelnosti, ale - jak jen mohou - ničí i Bohem ustanovený pořádek. Nikdo by se tedy neměl divit, že z takových šílených a bezbožných pokusů vznikají plody zla, které jsou v nejvyšší možné míře zhoubné jednak pro spásu duší, tak i pro bezpečnost celého společenství"(Arcanum Divinae 25).
"
O starých Římanech se říkalo, že na ně při prvním případě rozvodu padla hrůza, zanedlouho však v jejich duši otupěl smysl pro slušnost, odumřela skromná zdrženlivost držící vášeň na uzdě a manželský slib utrpěl velkou újmu. Někteří spisovatelé potvrdili zvláštní pravdivost této skutečnosti slovy, že ženy už nepočítají roky podle střídání konzulů, ale podle střídání svých manželů"(Arcanum Divinae 30).
V dnešní době existují rodiny, mladí lidé, kněží a biskupové, kteří kvůli tomu, že zůstávají věrní božským přikázáním, jsou z tohoto důvodu odsunuti často na okraj společnosti, jsou zesměšňováni a pronásledováni diktátorskou mocí světové neomarxistické gender ideologie. Existují však i rodiny, mladí lidé, kněží a biskupové, kteří jsou na okraji společnosti a jsou zesměšňováni dokonce i v některých církevních prostředích, kvůli své věrnosti integritě katolické víry a bohoslužbám prováděným podle tradice našich předků.
Aby katolické rodiny zůstaly věrné svému povolání, musí především praktikovat každodenní společnou modlitbu. Papež Pius XII. manželům říkal: "
Prosíme vás, vezměte si k srdci zachovávání této krásné tradice křesťanských rodin: tradice společné večerní modlitby. Rodina se na konci každého dne shromažďuje, aby si vyprošovala Boží požehnání a aby uctila Neposkvrněnou Pannu Marii prostřednictvím modlitby růžence obětovaného za všechny, kteří spí pod jednou střechou. Tvrdé a neúprosné nároky moderního života nedávají dostatek volného času k tomu, aby se určité chvíle věnovaly požehnaným momentům zasvěceným vděčnosti Bohu, ani starobylému zvyku čtení krátkého životopisu světce, kterého nám Církev každý den předkládá jako vzor a jako zvláštního ochránce. Snažte se tedy posvětit i tento krátký okamžik a zasvětit ho Bohu tak, že ho naplníte chválou a předložíte během něho Bohu své touhy, potřeby, své utrpení i povolání. Centrem vašeho domova musí být Ježíš na kříži nebo obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Přeji vám, aby Kristus vládl nad vaší domácností a abyste se kolem něj každý den shromažďovali " (Projev novomanželům, 12. února 1941).
Drazí bratři a sestry,
katolická rodina má povolání, na které se v dnešní době často zapomíná. Je to povolání být prvním kněžským seminářem (viz II. Vatikánský koncil, Optatam totius 2). Papež Pius XII. katolické rodiče nabádal těmito slovy: "
Když vám jednoho dne Bůh udělí tu velkou čest, že jedno z vašich dětí povolá k této službě, oceňte tuto hodnotu a toto privilegium. Privilegium přinášející s sebou mnohé milosti, které jsou součástí tohoto povolání ... Položte květ a plod svého manželství na oltář, aby žil zasvěcený Pánu a duším. [...] Nebojte se daru svatého povolání, které může sestoupit z nebe a spočinout na vašich dětech. Pokud máte víru a pokud svou lásku povýšíte na novou úroveň, není pak útěchou a radostí vidět, jak váš vlastní syn oděný v kněžském rouchu obětuje u oltáře mešní oběti a modlí se za svou matku a svého otce? Když matka vidí, jak se její dcera zasvěcuje Kristu, slouží mu a miluje ho celou svou bytostí, není to pro ni tak velkou útěchou, že se její láskou k ní rozbuší srdce?" (List manželem, 25. března 1942).
Drazí otcové, drahé matky, drazí dědové a babičky! Kéž můžete říct: "
Ó, Pane, chceš-li, povolej si jednoho z mých synů, jednoho z mých vnuků ke kněžství." Vy, mladí muži a mladé ženy, vy, kteří cítíte ve své duši povolání k manželství a chcete si založit domácí církev, můžete také říci: "
Ó, Pane, chceš-li, povolej si jednoho z mých budoucích synů ke kněžství." A vy chlapci a mladí muži! Někteří z vás by dokázali možná už i dnes říci: "
Ó, Pane, jsem připraven tě následovat. Pokud chceš, povolej mne ke kněžství."
Jak krásné povolání je být pravým katolíkem! Jak krásným povoláním je bojovat za neporušenost víry a Božích přikázání! Jak krásným povoláním je být katolickou rodinou, domácí církví! Jak krásným povoláním je být cudným mladým mužem a cudnou mladou ženou! Jak krásným povoláním je být seminaristem a knězem s čistým a vřelým srdcem!
Nebojte se Goliáše současnosti! Jím je tato nová světová diktatura namířená proti křesťanství. Dar odvahy Ducha Svatého nás udělá schopnými, vyhrát nad Goliášem našich dnů pomocí pěti kamenů z Davidova praku.
Ó Duchu Svatý, ať znovu vzkvétá mnoho domácích církví, které nám dodají pět Davidových kamenů, abychom tak vyhráli nad Goliášem. Jsou nimi: dobří otcové a matky rodin, čisté děti, čistí mladí lidé, čistí kněží a neohrožení biskupové. Christus vincit, Christus regnat, Christus imperat!
Zdroj:
RORATE CÆLI, 21. 10. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk/,
článek ze 4. 11. 2015 naleznete
zde.
