Překrásný list sv. Jana XXIII. o úctě ke Kristově krvi, která souvisí s jeho Nejsvětějším srdcem. Je cenou za naše vykoupení, zárukou spásy a věčného života, která vytékala z Ježíšových ran a prýští ze všech svátostí Církve. Papež v listě vyzývá k rozjímání, prokazování úcty i k častějšímu svátostnému přijímání.
Apoštolský list
Inde a primis
https://www.vatican.va/content/john-xxiii/la/apost_letters/1960/documents/hf_j-xxiii_apl_19600630_indeaprimis.html
Ctihodní bratři, pozdrav a apoštolské požehnání!
Stalo se vícekrát od prvních měsíců Naší papežské služby, a často předcházel starostlivý a prostý hlas Našich prožitků, že jsme vyzývali věřící v záležitosti živých a každodenních projevů úcty, aby se obraceli s velkou horlivostí k projevům milosrdenství našeho Pána vůči jednotlivým duším, vůči Církvi a vůči celému světu, jehož je Ježíš Vykupitel a Spasitel. Máme na mysli úctu k Nejdražší Krvi.
Ta nám byla vštípena přímo v domácím prostředí, ve kterém rozkvétalo naše dětství, a proto vzpomínáme s živým pohnutím na recitaci Litanií k Nejdražší Krvi, kterou naši předkové konali v měsíci červenci.
Pamětlivi spásonosného napomenutí Apoštola:
Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si získal svou vlastní krví (Sk 20,28), věříme, ctihodní bratři, že mezi starostmi naší pastýřské služby, hned po bdělosti nad zdravou naukou, musí mít své privilegované místo péče o rozvoj a růst zbožnosti v projevech kultu liturgického i soukromého. Proto se nám zdá obzvláště vhodné připomenout pozornosti všech našich milovaných synů nezrušitelnou souvislost mezi dvojí úctou, která je tak rozšířená mezi křesťanským lidem, totiž úctou k Nejsvětějšímu Jménu Ježíšovu a jeho Nejsvětějšímu Srdci, a onou úctou k nejdražší Krvi vtěleného Slova, prolité za mnohé na odpuštění hříchů.
Jestliže je totiž navýsost důležité, aby mezi katolickým Krédem a liturgickým konáním Církve panovala spásná harmonie, protože „
Lex credendi legem statuat supplicandi“ (Zákon víry je určující pro zákon modlitby) a nemá se udělovat souhlas s kultem, který nepramení z nejčistší a pravé víry, je také správné, aby kvetla tato harmonie mezi různými pobožnostmi, tak aby nebyly v protikladu a nesouladu s těmi, které jsou základní a nejvíce posvěcující, a aby současně měly prvenství v úctě a úkonech ty, které lépe připomínají všeobecný plán spásy, jaký uskutečňuje jediný Prostředník mezi Bohem a lidmi, Ježíš Kristus a člověk, ten, který vydal sám sebe jako cenu za vykoupení všech. Když pak se pohybují věřící v této atmosféře pravé víry a zdravé zbožnosti, mohou si být jisti, že „smýšlejí podle Církve“, a navíc že žijí ve společenství modlitby a lásky s Ježíšem Kristem, zakladatelem a Veleknězem tohoto vznešeného náboženství, které od něho přijalo spolu se jménem všechnu důstojnost a hodnotu. Podíváme-li se jen letmo na obdivuhodné pokroky, které Církev učinila na poli liturgické zbožnosti ve spasitelném souzvuku s rozvojem víry a v pronikání do božských pravd, je nepochybně potěšující, když můžeme konstatovat, že ve staletích, která jsou nám nejbližší, nechyběly ze strany
Apoštolského stolce jasné a opětovně potvrzované projevy souhlasu a povzbuzení ke všem výše uvedeným formám zbožnosti: ačkoliv tyto formy úcty praktikovalo od středověku mnoho duší a byly rozšířeny v mnoha diecézích, řádech a řeholních kongregacích, ony nicméně očekávaly, že se jim dostane od Petrovy katedry pečeť pravověrnosti a souhlasu pro celou Církev.
Stačí připomenout, že naši předchůdci již od XVI. století obohatili projevy přízně kult Nejsvětějšího Jména Ježíš, jehož neúnavným apoštolem se stal ještě století předtím sv. Bernardin Sienský. Ke cti Největšího Jména bylo schváleno oficium, mešní text a dále pak litanie. Neméně významná byla privilegia, která římští papežové udělili kultu nejsvětějšího Srdce Ježíšova, k jehož rozšíření značnou měrou přispěla zjevení, kterých se dostalo od Největšího Srdce svaté Markétě Marii Alacoque.
A stejně vysoká a jednomyslná byla úcta nejvyšších pastýřů k této pobožnosti, ve které našli zalíbení, nejrůznějším způsobem vysvětlovali její podstatu, bránili její legitimitu a vtělili ji do mnoha úředních aktů, jejichž korunou jsou tři důležité encykliky na toto téma. Ale také úcta k nejdražší Krvi, jejímž obdivuhodným propagátorem byl v minulém století římský kněz svatý Kašpar Bufalo, který pro ni vydobyl zasloužený souhlas a schválení Apoštolského stolce. S potěšením si připomínáme, že z nařízení Benedikta XIV. byly sestaveny mešní texty a oficium ke cti úctyhodné Krve Božského Spasitele a že Pius IX. na základě slibu učiněného v Gaetě rozšířil tento liturgický svátek pro celou Církev. Konečně to byl Pius XI. blahé paměti, který v XIX. století vykoupení pozvedl tento svátek na úroveň slavnosti prvního řádu, aby tak povýšením liturgické slavnosti zintenzivněla samotná úcta a vylily se tak na lidstvo hojnější plody vykupitelské Krve. Následovali jsme příklad našich předchůdců a k další podpoře kultu nejdražší Krve obětovaného Beránka Ježíše Krista jsme schválili Litanie podle řádu stanoveného Svatou Kongregací pro obřady a vyzýváme, aby se recitovaly v celém katolickém světě, ať už soukromě nebo veřejně, a obdařili jsme je zvláštními odpustky (AAS 1960, LIII. 420). Kéž tento nový projev péče o všechny církve, jaká přísluší nejvyššímu Knězi, probudí v těchto těžkých dobách s tolika naléhavými duchovními potřebami v duších věřících přesvědčení o trvalé, všeobecné a nejnaléhavější potřebě praktikovat tři jmenované formy úcty.
Když jsme se tedy přiblížili ke svátku a měsíci zasvěcenému úctě ke Kristově Krvi, ceně za vaše vykoupení, záruce spásy a věčného života, vyzýváme věřící k rozjímání na toto téma a k častějšímu svátostnému přijímání. Osvícení spásnou naukou, která pramení ze Svatých Knih a nauky Otců a učitelů Církve, ať rozjímají o nekonečné hodnotě této Krve skutečně nejdražší,
cuius una stilla salvum facere totum mundum quit ab omni scelere (vždyť jediná její krůpěj stačila, aby všeho lidstva hřích obmyla), jak Církev zpívá s andělským Učitelem a jak moudře potvrdil náš předchůdce Klement VI.
Zajisté nekonečná je hodnota Krve Boha – člověka a nekonečná byla jeho láska, která ho přiměla, aby ji proléval osmého dne po svém narození a pak svrchovanou měrou v agónii v zahradě, při bičování a korunování trním, při výstupu na Kalvárii a v ukřižování a konečně ji prolil z široké rány v boku jako symbol téže božské Krve, která prýští ze všech svátostí Církve, a je proto nejen vhodné, ale nanejvýš nutné, aby jí prokazovali úctu a vděčnou lásku všichni, kdo byli znovu zrozeni v jejích spásných vlnách.
Je tedy třeba vzdávat Božskou poctu kalichu Krve Nového zákona především v okamžiku pozdvihování při mši svaté a pak ve chvíli přijímání této Krve ve svatém přijímání, protože tato Krev je nerozlučně spojena s jeho Tělem. Ve spojení s celebrujícím knězem mohou tedy věřící opakovat ta slova, která on vyslovuje ve chvíli přijímání: „
Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo… Krev Pána našeho Ježíše Krista ať chrání mou duši pro život věčný. Amen.“ Tak věřící, kdykoliv budou hodně přistupovat ke svatému přijímání, obdrží hojnější ovoce vykoupení, zmrtvýchvstání a věčného života, jaké Krev Kristova, obětovaná skrze Ducha Svatého (Žid 9,14), zajišťuje celému lidskému rodu. A posilněni Tělem a Krví Kristovou stanou se účastníky božské síly, která zrodila celé řady mučedníků. Ta síla způsobí, že Kristovi věřící budou lépe snášet námahu každodenního života a dokonce, bude-li to třeba, dají v oběť svůj život na obranu křesťanské ctnosti a záležitosti Božího království. Zaníceni tímto žárem lásky budou opakovat se sv. Janem Zlatoústým slova, která on napsal, uchvácený láskou, ve svých spisech:
„
Od tohoto stolu odcházíme jako lvi kteří chrlí plameny, strašní pro satana, a připomínáme si, kdo je naše Hlava a jakou lásku nám prokázal… Tato krev hodně přijatá odstrašuje ďábla a přivolává anděly, kteří provázejí samotného Pána… Ta prolitá krev obmývá celý svět…, je to cena za svět, je to cena, za kterou Kristus Pán koupil Církev… Tato úvaha utiší naše vášně… Dokud ještě zůstaneme připoutáni k pozemským věcem? Kdy se už konečně probudíme? Jak dlouho budeme zanedbávat péči o svou spásu? Rozpomeňme se na ta dobra, která nám udělil Pán, buďme mu za to vděčni a vzdávejme mu chválu nejen samotnou vírou, ale také skutky“ (Homilie k sv. Janu, PG LIX, 260–261).
Kéž by všichni, kdo byli ozdobeni jménem křesťan, často sytili svou duši otcovskou výzvou prvního papeže:
Žijte v bázni po dobu vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jaký jste zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad pomíjejícími věcmi, jako stříbrem a zlatem, ale drahou Krví Krista, neposkvrněného Beránka (1 Petr 1,17–19). Kéž by dopřáli ochotně sluchu Apoštolu národů, který říká:
Byli jste koupeni za vysokou cenu. Chvalte tedy a noste Boha ve svém těle (1 Kor 6,20).
Jestliže věřící půjdou za touto výzvou a budou ji uskutečňovat, jistě jejich obyčeje budou šlechetnější a natolik uctivější, že se pro druhé stanou vzorem a zvláště dosáhnou toho, že Kristova Církev, bohatší v ctnostných věřících, bude přinášet této zemi více užitku pro celý lidský rod. A půjdou-li lidé za výzvou milosti Pána Boha, který
touží, aby všichni byli spaseni (1 Tim 2,4), protože všechny toužil vykoupit Krví jednorozeného Božího Syna a všechny zve jako údy do jednoho mystického těla, jehož Hlavou je Kristus, jak silnými pouty bratrské lásky se spojí všichni lidé a všechny národy, jak blahým pokojem zazáří celý svět, hodný opravdu Boha a té lidské přirozenosti, která je stvořena k jeho obrazu (srov. Gn 1,26).
K úvaze o této důstojnosti ty křesťany, kteří pocházeli ze židovství a měli sklon zachovávat předpisy Starého zákona, i když byl jen nedokonalým obrazem Nového zákona, vyzýval těmito slovy:
Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému, ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi, k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova (Žid 12,22–24).
Ctihodní bratři, plni důvěry, že tuto naši otcovskou výzvu způsobem, jaký uznáte za vhodný, zpřístupníte duchovenstvu a křesťanskému lidu vám svěřenému a ochotně a s největší horlivostí ji uvedete do života, jako závdavek nebeských darů a jako výraz naší otcovské přízně udělujeme z celého srdce apoštolské požehnání jak vám samotným, tak i stádu svěřenému vaší péči a zvláště těm, kteří velkodušně a zbožně odpoví na naši výzvu.
Dáno v Římě u sv. Petra 30. června 1960 a o vigilii svátku Nejdražší Krve N. P. J. K. ve druhém roce našeho pontifikátu.
PP. Jan XXIII.
Překlad převzatý ze stránky
http://www.rkc-stetsko.tode.cz/1-7-2015-svatek-nejdrahocennejsi-krve-pane/
