5. neděle postní - cyklus A

Zamyšlení nad evangeliem 5. neděle v postní.

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn." Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska!" Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?" Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo." Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil." Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!" Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!" Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel." Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?" Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat!" Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?" Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!" Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!" Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo. ( Jan 11,1-45)

Přístup k Lazarovu hrobu

Pátá neděle postní je už blízko Pašijového týdne. Naše pozornost se zaměřuje do Jeruzaléma. Nastává velikonoční drama smrti a života. Do tohoto děje zapadá i dnešní evangelium o vzkříšení Lazara. Ježíš slibuje všem, kdo v Něho uvěří, život věčný. Život příslušející jen Bohu. Cesta k věčnosti je víra. Hlavní téma dnešního evangelia by mohlo znít: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, neumře navěky.

Nechtěl bych však dnes rozebírat význam tohoto Ježíšova příslibu. Spíše bych chtěl upozornit na jeden aktuální pohled na věčnost. Před nedávnem probíhala stávka lékařů a náš arcibiskup Jan se v tisku vyjádřil ve smyslu zdrženlivosti vůči růstu mezd lékařů a připomněl, že kněží čekají na zvýšení platů už dva roky a přece nestávkují. Jako možná reakce na tento projev vyšel článek v Zemědělských novinách, kde se autor vyjádřil, že kněží se jen zabývají posmrtným životem a nač by pak měli požadovat vyšší plat pro tento život. Tady je ta aktualita: Zabýváme se jen posmrtným životem! Jistě zjednodušený názor, ale možná dost obecný u naších současníků. Proto bychom k tomu měli něco říct.

Lazarův hrob

Tento svět a tento život není jen cvičiště pro věčnost, není jen krátkým a trpným okamžikem vzhledem k věčnosti. Tento život a tento svět rozhoduje o naší věčnosti. Ne až pak už nyní. V. Frankl, zakladatel tzv. logoterapie, učí, že dnešní člověk může být léčen smyslem. A to konkrétním; to, co od nás chce dnešní život, to je důležité, klade nám každý den otázky, na které musíme odpovídat. Život není náhoda, je úloha tím spíš pak pro věřícího. Úloha svěřena jako Boží vůle. Víra a křesťanství nemůže oslabovat smysl tohoto života. Tělo a hmota není ďáblovou léčkou a duše netrpí v těle jako ve vězení. To vše ostatně nevymyslelo křesťanství, ale východní perské a indické mýty. Tělo se nemůže hádat s duší. Protože neexistuje takový dualismus.

Světlo má také dvojí povahu – je vlněním a částicemi. Tak i člověk je duchovní a tělesný, ale jednotný. Nerozdělujeme tedy život věčný od života vezdejšího. Je jen jeden život počínající buňkou a končící oslavením těla. Nehledejme a nepodporujme falešnou duchovnost. Mnohdy se dnes rozplýváme v řečnění o meditacích a na běžný život pracujících lidí shlížíme shora. Tam není nic vznešeného. Kristu nikde nedává návody rozjímání, ale živí se prací vlastních rukou. Neodchází na poušť do samoty, ale žije mezi svými.

Kéž bychom tedy měli více obdivu pro život. Život plný, pramenící v nějaké prelátce a rostoucí ke Kristu. Já jsem život.

Sdílet

| Zdroj: Fermentum 3/1995

5. neděle postní - cyklus A

www.TV-MIS.cz